Dnes ráno nemohu odpočívat. Moje mysl je otřesena situací v jižní Kalifornii. Bůh dal každému člověku konat určité dílo. Jsou však někteří, kdož si neuvědomují své osobní odpovědnosti.

Když je některý pracovník zvolen pro určitý úřad, tento úřad sám o sobě jej nezmocní a nedá mu schopnosti, které neměl před tím. Vysoké postavení nepřidává křesťanskému charakteru žádných ctností. Člověk, který předpokládá, že dovedl plánovat a rozhodovat pro všechna odvětví díla, zjevuje veliký nedostatek moudrosti. Žádná lidská mysl není schopna nést mnoho a různých odpovědností té, které konference, kde jsou tisíce lidu a mnohá odvětví díla.

Bylo mi však zjeveno ještě větší nebezpečí, než toto. Vědomí, které se rozmáhalo mezi našimi pracovníky,že kazatelé a jiní pracovníci v díle měli by záviset na některých vedoucích pracovnících a jiní se dát vymezit své povinnosti. Rozum a úsudek jediného člověka nemáme pokládat za dostatečně schopný na ovládání a utváření té, které konference. Jednotlivec a sbor odpovídají za sebe. Bůh dal každému člověku hřivny, aby je používal a zužitkoval. Používáním těchto hřiven rozhojňuje své služební schopnosti. Bůh obdařil každého člověka soudností a chce, aby ⁽²⁷⁸⁾ Jeho pracovníci tento dar uplatňovali a zužitkovali. Osobní úsudek předsedy konference nesmíme pokládat za nadřazený nad úsudkem všech.

V žádné konferenci by se neměly uplatňovat návrhy, v nichž bychom bratřím nepopřáli čas k důkladnému zvážení všech stránek tohoto problému. Navrhl-li předseda konference některé plány, někdy se pokládalo za zbytečné poradit se o těchto plánech s Pánem. a tak se častokráte uplatnily návrhy, které nebyly k duchovnímu užitku věřících a v nichž bylo mnohem víc zahrnuto, než se zdálo při prvním povrchním uvážení. Taková rozhodnutí se neshodují s Božím pořádkem. Mnoho, velice mnoho věcí bylo provedeno pouhým odhlasováním a zahrnovalo mnohem víc, než s čím by ti, kdo hlasovali byli ochotně souhlasili, kdyby si byli vzali čas uvážit o otázce ze všech stran.

V této době si nemůžeme dovolit být nedbalými, nebo lhostejnými v díle Božím. Každý den musíme hledat Pána se vší vážností. Máme být připraveni na zkušenosti, které na nás přicházejí. Naše srdce má být očištěno od každého pocitu nadřazenosti a do srdce mají být vštípeny živé zásady pravdy. Mladí i staří, i středního věku by měli nyní uplatňovat zásady a ctnosti Kristova charakteru. Denně by měli duchovně růst, aby se stali nádobami ke cti v Mistrově službě.

"I stalo se, když se na jednom místě modli, když přestal, řekl jemu jeden z učedníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedníky své." L 11, 1. Modlitba, kterou Kristus dal svým učedníkům jako odpověď na tuto žádost není žádná krasořeč, nýbrž prostými slovy vyjadřuje potřeby duše. Je krátká a týká se přímo každodenních potřeba. ⁽²⁷⁹⁾

Každý duše má přednost Pánu předkládat svoje vlastní zvláštní potřeby a přinášet Mu své osobní poděkování za požehnání, které denně přijímá. Avšak mnohé dlouhé a bezduché nedověrné modlitby, které jsou vysílány k Bohu, místo, aby Mu byly radostí, jsou Mu břemenem. Ó, tak velice potřebujeme čisté, obrácené srdce. Potřebujeme mít posílenou svoji víru. Spasitel zaslíbil: "Proste a dánoť bude vám. Hledejte a naleznete. Tlucte a bude vám otevřeno." Mt 7, 7. Musíme se vychovávat, abychom důvěřovali tomuto Slovu a přinášeli světlo a milost Kristovu do všech svých skutků. Potřebujeme se chopit Krista a trvale se Jej přidržet dokud nebudeme vědět, že moc Jeho proměňující moci milosti je projevena v nás. Musíme mít víru v Krista máme-li odrážet Boží charakter.

Kristus přioděl své božství lidskou přirozeností a žil životem modlitby, sebezapírání a každodenního zápasu s pokušením, aby mohl pomáhat těm, kteří jsou dnes obklíčeni pokušením. On je naší moudrostí a silou. On chce, aby lidé přijali Jeho milost a stali se účastníky božské přirozenosti a tak unikli porušenosti, která je ve světě skrze žádostivost. Jestliže věrně studujeme a do svého života přijímáme Boží Slovo Starého a Nového Zákona, obdržíme duchovní moudrost a život. Z tohoto Slova se máme posvátně těšit. Víra v toto Boží Slovo a v moc Kristovu, která je schopná změnit náš život, uschopní věřícího konat Jeho skutky a žít životem radosti v Pánu.

Znovu a znovu jsem byla upozorněna, abych řekla našemu lidu: "Věřte, důvěřujte v Boha! Nebuďte závislí na žádném bloudícím člověku aby vám určoval vaši povinnost. Přednostně smíte říct: "I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, uprostřed ⁽²⁸⁰⁾ shromáždění chváliti tě budu řka: Kteříž se bojíte Hospodina chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej a boj se ho všechna rodina Izraelova. Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky." Ž 22, 23-27.

Tyto texty vedou přímo k cíli. Každý člen církve by měl pochopit, že od Boha máme očekávat moudrost pro porozumění svých osobních povinností. Je správné, aby se bratří společně radili. Když se však lidé snaží rozhodovat o tom, co by jejich bratří měli dělat, toto by jim měli odpovědět, že za svého poradce si zvolili Boha. Ti, kteří Jej budou pokorně hledat, těm Jeho milost postačí. Když však jeden člověk dovolí jinému postavit se mezi sebe a povinnost, kterou mu vyznačil Bůh, skládajíc svojí důvěru v člověka a přijímajíc jej za vůdce, pak přechází z pravého základu na falešný a nebezpečný. Takový člověk místo aby rostl a rozvíjel se, duchovně zakrní.

V žádném člověku není žádná moc, aby vyléčil defektivní charakter. Osobně naše naděje a důvěra musí kotvit v Tom, který je mocnější a vyšší, než člověk. Vždy musíme pamatovat, že naše pomoc přichází od toho Jediného, který má moc. Pán připravil potřebnou pomoc pro každou duši, která ji chce přijmout. ⁽²⁸¹⁾

Sanatorium, Cal., 3. října 1907