Na začátku svého kralování modlil se Šalamoun: "Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti, ani vcházeti." 1Kr 3, 7.

Šalamoun převzal po svém otci Davidovi vládu nad Izraelem. Bůh jej velice poctil a jak víme, v pozdějších letech stal se největším, nejbohatším a nejmoudřejším králem který kdy seděl na pozemském trůně. V prvních letech svého kralování, Duch Svatý mu připomínal vážnost odpovědnosti a ačkoliv bohatě obdarován různými vlohami a schopnostmi, uvědomoval si, že bez Boží pomoci je bezmocný, jako malé dítě pro tyto odpovědnosti. Šalamoun nebyl nikdy tak bohat, ani tak moudrý, ani tak opravdu velký, jak když vyznával Pánu: "Jsem velmi mladý, neumím vycházeti, ani vcházeti."

Pán se mu zjevil ve snu a řekl mu: "Žádej, co ti mám dát." Když Šalamoun takto dal výraz pocitu své bezmocnosti a potřeby Boží pomoci, pokračoval: "Služebník, pravím, tvůj jest uprostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství. Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj a aby rozeznal mezi dobrým a zlým, nebo kdo bude moci souditi lid tento tvůj mnohý?"

I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalamoun za tu věc. A řekl jemu Bůh: "Proto, ⁽²⁸²⁾ že jsi žádal věci takové, a neprosil sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře, aj, učinil jsem vedle řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, takže rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě, aby nepovstal rovný tobě. K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé. Přesto jestliže choditi budeš po cestách mých, stříhaje ustanovení mých a přikázání mých, jako chodil David, otec tvůj, prodlím i dnů tvých."

A když procitl Šalamoun, a aj, byl před truhlou smlouvy Hospodinovy a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné a udělal také hody všechněm služebníkům svým." 1Kr 3, 8-15.

Všichni, kdo zastávají zodpovědná postavení, musí se naučit tomu, čemu nás učí pokorná modlitba Šalamounova. Vždy mají pamatovat, že postavení nikdy nezmění charakter ani neučiní člověka neomylným. Čím vyšší postavení člověk má, tím větší bude odpovědnost, kterou nese, tím širším vlivem bude působit a tím více bude pociťovat potřebu své závislosti na moudrosti a síle Boží a pěstovat nejlepší a nejsvatější charakter. ti, kdo přijímají zodpovědné místo, v díle Božím, měli by vždy pamatovat, že s povoláním k tomuto dílu Bůh je také povolal být pokornými před Ním a před svými spolubližními. Místo, aby se za povinnost pokládali přikazovat, diktovat a rozhodovat, měli by si uvědomovat, že sami se musí učit. Když se zodpovědný pracovník nenaučí této lekci, čím dřív bude uvolněn ze své zodpovědnosti, tím lépe ⁽²⁸³⁾ to bude pro něj i pro dílo Boží. Postavení nikdy neposvětí a nezušlechtí charakter. Ten, kdo ctí Boha a zachovává Jeho přikázání, bude sám poctěn.

Otázka, kterou by se měl každý sám sebe ve vší pokoře ptát, zní: "Hodím se pro toto postavení? Naučil jsem se ostříhat cestu Páně, abych si počínal spravedlivě a uváženě?" Spasitelův pozemský příklad nám byl dán na to, abychom nechodili ve své vlastní síle, ale aby každý pokládal sebe podle Šalamounova povědění "za malé dítě".

Následovníci Boží jako drahé dítky

Každý, opravdu obrácená duše může říci: "Jsem pouze malé dítě, jsem však dítě Boží." Byla to nekonečná cena, kterou byla lidská rodina vykoupena a uvedena do synovství Božího. Na počátku Bůh stvořil člověka k podobenství svému. Naši první rodiče poslechli hlas pokušitele a povolili moci satana. Člověk však nebyl opuštěn, nebyl ponechán důsledkům zla, který si zvolil. Dostal zaslíbení o Vysvoboditeli: "Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou." Řekl Bůh hadovi: "i mezi semenem tvým a semenem jejím. Ono potře tobě hlavu a ty potřeš jemu patu." Gn 3, 15.

Dříve, než slyšeli o trní a bodláčí, zármutku a námaze, která bude jejich údělem, nebo o prachu, kamž se musí navrátit, slyšeli slova, která v nich nemohla nezanechat naději. Všechno, co bylo ztraceno, povolností satanu, mohlo být získáno skrze Krista.

Syn Boží byl dán na vykoupení lidského pokolení. V nekonečném utrpení bezhříšného za hříšné, byla vyplacena cena, kterou měl být vykoupen lidský rod z moci ⁽²⁸⁴⁾ zhoubce a vzdělána znovu k obrazu Božímu. Ti, kteří přijímají spasení přinesené jim v Kristu, sami se pokoří před Bohem, jako malé dítky.

Bůh si přeje, aby Jeho dítky žádaly ty věci, které je uschopní zjevovat Jeho milost skrze ně světu. On chce, aby hledali Jeho radu, aby uznaly Jeho moc. Kristus klade milující požadavky na všechny, za něž dal svůj život. Mají poslouchat Jeho vůli, chtějí-li mít účast na radosti, kterou připravil pro všechny, kteří zde zrcadlí Jeho povahu. Dobré je, uvědomujeme-li si svoji slabost, neboť pak budeme hledat Jeho sílu a moudrost, kterou Otec rád dává svým dítkám v jejich každodenním zápase proti mocnostem zla.

I když výchova, vzdělání a rady zkušených jsou důležité, pracovníci mají být poučeni nespoléhat cele na úsudek žádného člověka. Jako Boží svobodné nástroje, všichni by měli žádat moudrost od Něho. Když je žák cele odkázán na názory někoho jiného, přejímá jeho plány a nejde dál, pohlíží pouze přes oči tohoto člověka a je do té míry pouze ozvěnou tohoto druhého. ⁽²⁸⁵⁾