Sanatorium, Kal., 17. srpna 1902

Milý bratře! Chci se pokusit odpověděti na tvou otázku jak se zachovat v případě, že by přišlo k uplatňování nedělních zákonů.

Podle světla, které mi Pán dal v době, kdy jsme očekávali právě podobnou krizi, jaká podle všeho přichází na vás, měli by adventisté s. d. projevovat svoji moudrost tím, že se v ten den zdrží od své obvyklé práce a věnují se práci misijní.

Odpírání nedělním zákonům pouze posílí náboženské horlivce, usilující prosadit tyto zájmy, v jejich pronásledování. Nedávejte jim žádnou příležitost, aby vás nazývali přestupníky zákona. Jestliže budou držet na uzdě lidi, kteří se nebojí ani Boha, ani člověka, jejich brždění zanedlouho přestane být pro ně zajímavým a oni uvidí, že to není důsledné ani účelné přísně trvat na svěcení neděle. S Biblí v ruce pokračujte ve své misijní práci a nepřítel pozná, že tím jen poškodil své dílo. Když člověk uzná, že je moudřejší klidně se zdržet práce, která někoho pohoršuje a koná přitom dílo svrchovaně důležité, tím ještě nepřijímá znamení šelmy.

Věnujeme-li neděli misijní práci, béřeme tím z ruky hůl jakýmkoliv horlivcům, kteří by se radovali, kdyby mohli pokořiti adventisty s. d. Až budou vidět, že se v ⁽²³³⁾ neděli zaměstnáváme navštěvováním lidí a vysvětlujeme jim Písmo, poznají, že je zbytečné chtít překážet našemu dílu vydáváním nedělních zákonů.

Nedělní čas lze využít k práci v rozličných odvětvích díla, čímž může být mnoho vykonáno pro Pána. V ten den se mohou pořádat shromáždění v přírodě a na venkově. Můžeme také konat v rodinách misijní práci. Ti, kdož píší, mohou tento den použít k psaní svých článků. Kde je to jen možné, měli by se v neděli konat pobožnosti. Tato shromáždění měla by být obzvláště zajímavá. Zpívejte povzbudivé písně a s mocí jistotou mluvte o Spasitelově lásce. Můžete také mluviti o střídmosti a pravé křesťanské zkušenosti. Tak se můžete naučit pracovat a získat mnohé duše.

Učitelé našich škol, by měli neděli také věnovat misijní práci. Bylo mi ukázáno, že takto by mohli zmařit záměry nepřítele. Učitelé by měli vzít své žáky sebou a konat shromáždění pro ty, kdo neznají pravdu. Tak by získali mnohem víc, než kterýmkoli jiným způsobem.

Bůh nám dal jasné naučení o našem díle. Měli bychom zvěstovat pravdu o sobotě Hospodinově a vzdělávat zbořeniny, způsobené v Jeho Zákonu. Máme činit co můžeme, abychom osvítili ty, kdož jsou v temnotě. Nikdy se však nemáme spojovat s lidmi světskými, abychom od nich obdrželi peněžitou podporu.

O synech izraelských čteme: "Tak jsem je vyvedl ze země egyptské a přivedl jsem je na poušť a dal jsem jim ustanovení svá a soudy své ve známost jsem je uvedl ježto činili by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně. Nadto i soboty své ⁽²³⁴⁾ vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich. Ale dům Izraelský zpupně se postavovali proti mně na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ježto činili by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též soboty mé poškvrnili náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně ana poušti, abych je docela vyhladil.

Ale učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do země, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí. Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí. Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neučinil jim konce na poušti. A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte. Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je. Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš." Ez 20, 10-20.

Sobota je zkušebním kamenem Páně a žádný člověk, král ani kněz není oprávněn postavit se mezi Boha a člověka. Kdo chce být svědomím svých bližních, povyšuje se nad boha. Ti, kdož jsou pod vlivem falešného náboženství a zachovávají falešný den odpočinku, zavrhnou také i ty nejurčitější důkazy pro pravý den odpočinutí. Budou se pokoušeti přinutit lid k tomu, aby poslouchali zákony, které jsou v úplném ⁽²³⁵⁾ rozporu se zákonem Božím. Na všechny, kteří jdou touto cestou, přijde Boží hněv. Nezmění-li se, neujdou trestu.

Zákon pro zachovávání prvního dne týdne je výplodem odpadlého křesťanství. Neděle je dítětem papežství, vyvýšena křesťanským světem nad posvěcený den Božího odpočinku. V žádném případě Boží lid nemá ho uctívat. Chtěla bych však, aby uznali, že nečiní vůli Boží, když vzdorují odporu, kde podle vůle Boží se tomu mají vyhnouti. Tak dají podnět jenom k mocnému předsudku, že konečně nebude možné zvěstovat pravdu. Nečiňte v neděli nic, co by bylo proti zákonu. Stane-li se tak ne jednom místě a vy budete pokořeni, pak tomu bude podobně i na místech jiných. Neděli nemůžeme učinit dnem, v němž se zabýváme rozličnou prací, která by byla ku prospěchu Božího díla. Měli bychom činit to nejlepší a pracovati se vší tichostí a pokorou.

Kristus oznámil svým učedníkům předem všechno s čím se měli setkat ve své činnosti jako evangelisté. On věděl v čem budou záležeti jejich utrpení, jaká pokušení a jaké těžkosti budou muset snášet. Nechtěl jim nic zatajit s čím budou muset bojovat, aby je soužení nepřekvapilo neočekávaně a neotřáslo jejich vírou. Pravil: "A nyní pověděl jsem vám prve než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili." J 14, 29. Přicházejícím utrpením měla být jejich víra spíše posílena než oslabena. Měli si říci: "On nám řekl, že to přijde a co musíme činiti, abychom na to byli připraveni." Vždyť jim pravil: "Aj, já, posílám vás jako ovce mezi vlky. Protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice. A budete v nenávisti pro ⁽²³⁶⁾ jméno mé, ale kdo setrvá až do konce, ten spasen bude." Mt 10, 16.22. Kristus byl nenáviděn bez příčiny. Jaký tedy div, že jsou v nenávisti také ti, kteří nesou Jeho znamení a jsou v Jeho službě? Jsou pokládáni za vyvrhele lidstva.

"Když se pak vám budou protiviti v tomto městě, utecte do jiného." Není to vůlí Boží, aby lehkomyslně byl obětován váš život. "Amen zajisté pravím vám, neschodíte měst Izraelských, až přijde syn člověka." Mt 10, 23.

Lidem musí být přinesena pravda, plná, rozhodná pravda, ale tuto pravdu máme předkládati v duchu Kristově. Máme být jako ovce uprostřed vlků. Všichni, kdož nedbají napomenutí, která Kristus dal a necvičí se v trpělivosti a sebezapírání, ztratí vzácné příležitosti pracovat pro Mistra. Pán nepřikázal útočiti svému lidu proti těm, kteří přestupují Jeho zákon. Jiné církve nesmíme nikterak napadat. Pamatujme, že jako lid, jemuž byly svěřeny svaté pravdy, byli jsme nedbalí a naprosto nevěrni. Dílo bylo omezeno na několik míst, až lidé tak bydlící byli zatvrzeni k evangeliu. Je těžké učiniti ještě nějaký dojem na takové, kteří tolik slyšeli o pravdě a přece ji zavrhli...

Všechno to je nyní proti nám. Jak mnohem dále mohlo být naše dílo nyní, kdybychom se byli vážně zajímali o ty, kteří by po svém obrácení dali správný obraz toho, co dovede učinit přítomná pravda pro lidi. Není správné, když několik mělo míst požívá všechny přednosti a ostatní místa jsou zanedbaná.

V naši škole v Avondale poblíž Cooranbongu v Austrálii, také muselo být rozhodnuto ⁽²³⁷⁾ o otázce práce v neděli. Zdálo se, že nás mají v takové patrnosti, že nám nebude možno dále v neděli pracovat. Naše škola byla uprostřed lesa, daleko od jakékoli osady, nebo železniční stanice. Nablízku nebydlil nikdo, kdo by mohl být vyrušován tím, co jsme činili. Přesto však jsme byli pozorováni. Úředníci byli donuceni jíti k nám a prohlížeti naši obchodní místnost. Přišli a kdyby nás byli chtěli stíhat, mohli vidět všelicos. Zdálo se však, že neviděli ty, kteří pracovali. Jejich důvěra k nám jako k společnosti a jejich úcta k práci, kterou konáme v tomto okolí byla tak veliká, že se domnívali, že nám mohou ve všem důvěřovat.

Mnozí uznávali skutečnost, že od doby, kdy jsme tam přišli, veškeré obyvatelstvo zakusilo změnu. Jistá paní, která nezachovávala sobotu mi jednou řekla: "Sotva by jste mi věřila, kdybych vám vypravovala, co všecko se u zdejšího obyvatelstva změnilo vaším příchodem, zřízením školy a konáním těchto malých shromáždění."

Proto naši bratří, když jim hrozilo pronásledování a octli se v úzkých, obdrželi tuto radu: "Použijte neděli k práci pro Pána. Učitelé, jděte se svými žáky. Jděte s nimi do Křoví (tak jsme totiž nazývali okresy zarostlé lesem, řídce obydlené, v nichž často jsou domy několik km od sebe), a navštěvujte lidi v jejich domech. Dejte jim znát, že vám leží na srdci jejich spasení." Oni tak učinili a výsledek ⁽²³⁸⁾ byl, že sami byli bohatě požehnáni a byli také schopni pomáhat jiným. Když pilně zkoumali Písmo, aby se naučili jak předkládat pravdy Slova, aby byli příznivě přijati, spočinulo na nich požehnání Boží.

20. srpna 1903

Svého času se mně vedoucí naší školy v Avondale ptali: "Co budeme dělat? Úřady dostaly příkaz, aby zatkli každého, kdo pracuje v neděli." Odpověděla jsem: "Bude to snadné vyhnout se této těžkosti. Věnujte neděli Pánu jako den, v němž konáte misijní práci. Jděte se svými žáky do sousedních shromáždění, nebo konejte lékařskou misijní práci. Najdete lidi doma a budete mít jedinečnou příležitost předkládat jim pravdu. Když takto strávíme neděli, bude to Pánu vždy příjemné."

K odstranění předsudku, kterým jest ovládána mysl mnohých proti našemu dílu a biblickému dni odpočinku, měli bychom činit vše, co můžeme.

Učte lid, aby se ve všem řídil zákony země pokud se to nepříčí zákonu Božímu.

Srdce pronásledovatelů jsou někdy pro působení Boží pravdy tak vnímavá, jako bylo srdce apoštola Pavla před jeho obrácením. ⁽²³⁹⁾