Kristus řekl svým učedníkům: "Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky. Protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice." Mt 10, 16.

Čím víc se blížíme skonání věků, útoky satanovy proti obhájcům pravdy budou vždy prudší a rozhodnější. Jako v době Kristově velekněží a knížata podněcovali lid proti Němu, tak i dnes náboženští vůdcové vzbudí nepřátelství a předsudky proti pravdě pro naši dobu. Lidé budou vedeni k násilí a odporu, na co by nebyli ani pomyslili, kdyby domnělými křesťany nebyli naplněni nenávistí proti pravdě.

Jakou cestou se mají nyní ubírat zastánci pravdy? Oni mají to nezměnitelné věčné Slovo Boží a měli by zjevovat, že skutečně mají pravdu Ježíšovu. Jejich slova nesmí být nepřívětivá a ostrá. Při zvěstování pravdy měli by spíše projevovat lásku, tichost a přívětivost Kristovu. Pravda má řezat a nikoli vaše slova. Slovo Boží je jako meč na obě strany ostrý a ono si najde cestu k srdci. Kdo ví, že má pravdu, neměl by používáním ostrých a přísných slov dát satanu ani nejmenší příležitost, aby to ve zlém mohl vykládat.

Jakožto církev měli bychom zde stát jako kdysi Spasitel světa. Když se Kristus hádal se satanem o Mojžíšovo tělo, neodvážil se proti němu vyslovit jediného hanlivého obvinění. Při tom však měl dost příčin, aby tak učinil a satan byl zklamán, ⁽²⁴⁰⁾ jelikož se mu nepodařilo vzbudit v Něm ducha odvetného. Byl připraven ve zlém vykládat všecko, co Pán Ježíš učinil. Spasitel se zase varoval, aby nedal ani jedinou příležitost k tomu, aby neopustil přímou cestu pravdy a nenásledoval omylů, oklik, vytáček a vykrucování satanových.

U proroka Zachariáše čteme, jak satan se postavil s celým svým zástupem a odporoval modlitbám velekněze Jozueho, jakož i Kristu, který chtěl Jozuovi prokázat jistou přízeň a jak potom řekl Pán satanovi: "Potresciž tě Hospodin satane, potresciž tě Hospodin, kterýž vyvoluje Jerusalem. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně?" Za 3, 2.

Chování Kristovo proti samému nepříteli duší, mělo by nám všem být příkladem, že i my ve svém styku s jinými nikdy a proti nikomu nemáme vyslovit hanlivého obvinění. Tím spíše pak nemáme zjevovat ostrost nebo přísnost proti těm, kteří právě tak jako my učí se poznat pravou cestu.

Kdo byl slovem a příkladem vychován v pravdě, měl by se cvičit ve veliké shovívavosti k těm, kteří mimo to, co se dověděli z výkladů svých kazatelů, nebo od členů svých církví, nemají jiné známosti Písma a ústní podání i bajky přijímají za biblickou pravdu. Jsou překvapeni, když jim je předložena pravda. Je to pro ně novým zjevením a nemohou snést, když hned na začátku jim je předložena celá ta pravda a k tomu ještě v celé přímosti. Všecko je jim nové a cizí a úplně nepodobné tomu, co dosud slyšeli od svých kazatelů a proto jsou velmi snadno nakloněni uvěřit tomu, co jim praví jejich kazatelé, že totiž adventisté s. d. jsou bezbožní a nevěří Bibli. Pravda by měla být stále zvěstována tak, jaká je v Ježíši, přikázání za přikázáním, předpis za předpisem, trochu odtud, trochu odtud, trochu od jinud. ⁽²⁴¹⁾

Kdo píše do našich časopisů, neměl by činit nepřívětivé útoky a narážky, které jistotně přinesou škodu, způsobí těžkosti a překážeti nám budou v konání díla, pro získání všech vrstev i katolíků. Naší úlohou je, zvěstovat pravdu v lásce a nesměšovat neposvěcené vlastnosti přirozeného srdce s pravdou ani mluvit něco, co by bylo prodchnuto týmž duchem, jakého mají naši nepřátelé. Všecky tvrdé útoky vrátili by se nám dvojnásobnou mírou, jakmile by se moc dostala do rukou těch, kteří by ji použili k naší škodě. Vždy znovu a znovu obdržela jsem poselství, že nemáme promluvit ani jediného slova a uveřejnit ani jediné řádky - zvláště pak ne ve smyslu urážlivém, pichlavém a osobním - čímž by naši nepřátelé byli popuzeni a jejich vášně by cele vzplanuly, leč jenom tehdy, když by to bylo bezpodmínečně nutné k obhájení pravdy. Naše dílo bude brzy skončeno a brzy nastane doba soužení, jakého nebylo, o níž si nyní dovedeme učinit jenom slabou představu.

Pán si přeje, aby Jeho služebníci Jej zastupovali jako onoho velkého misijního pracovníka. Nerozvážné počínání si způsobí vždy škodu. Denně se musíme učit v Kristově škole nezbytně potřebné slušnosti pro křesťanský život. Kdo slova lehkovážně a nepozorně mluví, nebo je uveřejňuje v spisech, které mají být vyslány daleko do světa, nepomyslí, že takové výroky nikdy nemohou být vzaty zpět. Tím osvědčuje, že není schopen, aby mohl být pověřen svatou úlohou, která v této době připadá Kristovým následovníkům. Kdo si zvyká na ostré útoky, pěstuje zvyky, které se při každém opětování zesilují a jichž musí litovat.

Pečlivě bychom měli šetřit svých cest i svého ducha a zkoušeti, jakým způsobem ⁽²⁴²⁾ konáme dílo, které nám Bůh svěřil a na němž závisí osud lidí. Na nás spočívá největší odpovědnost. Satan je připraven a plane horlivostí k podněcování všech svých nástrojů a přimět je chce ke spojení se se zlými lidmi aby přivodili rychlé a těžké utrpení všem, kteří věří pravdě. Proto si kníže temnosti pamatuje každé slovo, které naši bratří neprozřetelně vysloví.

A ještě se chci tázat: "Jak mohou pomíjitelní lidé se odvážit vyslovit nerozvážná a vyzývavá slova, která moci pekla pohnout musí proti svatým Božím, když ani archanděl Michal neodvážil se vyslovit dosuzující obvinění, jen řekl: "Potresciž tě Pán." Juda 9.

Nebude nám možné vyhnout se těžkostem a utrpením, Pán Ježíš pravil: "Běda světu pro pohoršení, avšak běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení." Mt 18, 7. Ale právě proto, že pohoršení přijde, měli bychom se vystříhat popouzet přirozené vážně těch, kteří nemilují pravdu a nemluvit nerozumná slova, nebo zjevovat ducha nepřívětivého.

Vzácná pravda musí být předkládána ve své vlastní síle. Svůdné bludy, které se velice rozšířili a chovají svět v zajetí, musí být odhaleny.Satan vynaloží každé úsilí k zapletení duší do nesprávných úsudků, aby je odvrátil od pravdy a svedl k bajkám a tak je připravil pro mocné dílo podvodu. Jestliže se tyto svedené duše odvrátí od pravdy k bludu, nepromluvte k nim ani jediného hanlivého slova. Těmto ubohým, zaslepeným duším představte raději jejich nebezpečí a ukažte jim, jak bolestně se dotýká Ježíše jejich počínání. Všechno to by se mělo dít soucitně ⁽²⁴³⁾ a něžně. Mnozí, satanem svedeni, by mohli správným způsobem práce být znovu z jeho moci vysvobozeni. Nesmíme je však kárat ani soudit. Nesmíme zesměšňovat postavení, v němž jsou bloudící, neboť to nepřispěje k otevření očí slepých, ani k jejich získání pro pravdu.

Jakmile lidé pustí se zřetele vzor Kristův a přestanou se řídit Jeho způsobem učení, budou sebevědomí a odváží se proti satanu postavit s jeho zbraněmi. Nepřítel to však dovede tak zařídit, že jeho zbraně obrátí se proti těm, kteří je používají. Kristus mluvil jen čisté slova pravdy a spravedlnosti.

Potřeboval-li některý lid pokorně chodit před Bohem, pak je to Jeho církev, zástup Jeho vyvolených v tomto pokolení. Máme mnoho příčin, abychom naříkali nad svou duchovní lenivostí i nad svou neschopností pochopit cenu našich předností a příležitostí. Nemáme se čím chlubit. Svou tvrdostí a nekřesťanskými způsoby zarmucujeme Ježíše a je nám třeba, abychom v Něm byli dokonalí.

Je sice pravda, že je nám přikázáno: "Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich." Iz 58, 1. Toto poselství musí být zvěstováno. A i když musí být zvěstováno, měli bychom se varovat utiskovat, odsuzovat ani útočit na ty, kteří nemají takové světlo, jako vy. Neměli bychom překračovat své hranice a neútočit ostře proti katolíkům. Mezi katolíky jsou mnozí velice svědomití křesťané a cele chodí v světle, které jim svítí. bůh má i pro ně poselství záchrany. Kdo se naproti tomu těší z velikých předností a vhodných příležitostí, ale přitom zameškal zdokonalit své tělesné, duchovní a duševní schopnosti a žil jenom pro své zalíbení a zdráhal ⁽²⁴⁴⁾ se na sebe vzít svou odpovědnost, je ve větším nebezpečí a ve větším odsouzení před Bohem, než ti, kteří sice - co se učení týká - bloudí, ale ve svém životě snaží se činit dobře. Nesuďte jiné a nezatracujte je.

Jestliže dopustíme, aby zištné uvažování, falešné usuzování a pomlouvání zavedli nás do převrácenosti srdce i mysle, takže potom nejme schopni poznat cestu a vůli Boží, pak máme mnohem větší vinu, než zjevný hříšník. Musíme se velice střežit, abychom neodsuzovali nikoho, kdo před Bohem je menší viník než my.

Nikdy nemáme dát podnět k pronásledování. Na to by měl každý pamatovat. Nemáme používat ostrých, příkrých slov. Toho by měl být prost každý článek, který píšeme. To by mělo být vymíceno z každé řeči. Nechme, ať Slovo Boží samo řeže a káže. Pomíjitelný člověk měl by se skrýt v Kristu a v Něm zůstat. Duch Kristův musí být zjeven. Buďte všichni opatrní na svá slova, aby mezi vámi a jinověrci nezpůsobila nesmiřitelný rozpor a satanu nedala příležitost, klást nám v cestu překážky pro naše nepozorné slova.

Má přijít doba soužení, jakého nebylo, co jsou lidé na zemi. Naší úlohou je, snažit se vymítit z našich proslovů vše, co by mohlo zjevovat odpor a vyzývavost, nebo dát příčinu k domněnce, že bychom chtěli štvát proti církvím a společnostem, nebo proti jednotlivým osobám, neboť to není způsob a počínání Kristovo.

Jelikož lid Boží, který zná pravdu zameškal vykonat svou povinnost podle světla daného ve Slově Božím, musíme být tím opatrnější, abychom nevěřícím nekladli úraz, dřív, než by slyšeli důvod naší víry, co se týká soboty a neděle. ⁽²⁴⁵⁾