Adventisté s. d. jsou ve zvláštním smyslu ustanoveni za strážné a nositele světla tomuto světu. Jim jest svěřena výstraha pro hynoucí svět. Jim září předivné světlo ze Slova Boží. Jim jest dáno dílo nejslavnostnější důležitosti, totiž zvěstování poselství prvního, druhého i třetího anděla. Není jiného díla důležitějšího nad toto; proto také nesmějí dopustit, aby něco jiného zaujalo jejich mysl.

Nejslavnostnější pravdy jaké kdy smrtelníkům byly svěřeny, jsou dány nám, abychom je oznámili světu. Zvěstování těchto pravd má být naší práci. Svět musí být varován a lid Boží musí být věrný své povinnosti. On se nesmí pouštěti do výdělkářství aneb se zaplétat do obchodních podniků s nevěřícími, neboť by tím trpělo dílo od Boha mu svěřené.

Kristus praví o svém lidu: "Vy jste světlo světa". Mt 5, 14. Není to maličkost, když Boží rady a úmysly jsou nám tak zřetelně zjeveny. Je to předivná přednost, když můžeme být schopni rozuměti vůli Boží, jak jest nám zjevena v pevném slově prorockém. Nám se tím však ukládá těžká odpovědnost. Bůh očekává, že s poznáním, které nám dal, budeme se sdíleti s jinými. Je to jeho vůle, aby božské i lidské nástroje spolupracovali ve zvěstování výstražného poselství.

Každý, kdo přijal světlo pravdy, má pokud sahají jeho příležitosti, tutéž odpovědnost jako prorok Izraelský, když mu bylo řečeno: "Tebe pak, synu člověčí, tebe ⁽²⁰⁾ jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. Když bych řekl bezbožnému: bezbožníče smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho; ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, aby se od ní odvrátil, avšak neodvrátil by se od cesty své; on pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš." Ez 33, 7-9.

Máme snad čekat až proroctví doby konce se vyplní, dříve než je začneme zvěstovat? Jakou cenu budou pak míti naše slova? Máme čekat až soudy postihnou hříšníka dřív, než mu povíme, jak by tomu mohl ujíti? Kde jest naše víra v Slovo Boží? Musíme-li napřed vidět, že se předpověděné věci plní, než uvěříme tomu, co On řekl? V jasných, zřetelných paprscích dostalo se nám světla a v něm vidíme, že veliký den Páně jest blízko, ba přede dveřmi. Čtěme a rozumějme než bude pozdě.

Máme být lidmi posvěcenými, skrze něž proudí nebeský život k jiným. Duch sv. má obživovat a pronikat celou církev a má očisťovat a spojovat srdce. Kdo je pohřben s Kristem ve křtu, má povstat k novému životu a zjevovat život Kristův. Nám jest svěřena svatá povinnost. Dostali jsme rozkaz: "Jdouce učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce a Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa." ⁽²¹⁾ Mt 28, 19.20. Vy jste odděleni, abyste oznamovali evangelium spasení. Dokonalost nebes má být vaší mocí.

Svatý život

Pouhé zvěstování pravdy, nebo rozšiřování spisů nečiní z nás ještě svědky Boží. Musíme pamatovat na to, že život podobný životu Kristovu je nejpádnějším důkazem ve prospěch křesťanství a že špatná povaha křesťana může ve světě způsobit více škody než povaha člověka světského. Všecky psané knihy nevyrovnají se službě svatého života. Lidé nevěří tomu, co kazatel mluví, ale tomu, co církev činí. Vliv kázání je velmi často zmařen životem těch, kteří se vydávají za zastance pravdy.

Božím úmyslem je, oslavit se ve svých dítkách před světem. On chce, aby všichni, kteří nesou jméno Kristovo, zjevovali Jej v myšlenkách, slovech i činech. Aby své okolí přivedli blíže k Spasiteli, musí být jejich myšlenky čisté, jejich slova ušlechtilá a povznášející. Náboženství Kristovo má proniknout jejich skutky i slova. Každá obchodní činnost má vydávat vůni přítomnosti Boží.

Hřích je nenáviděná věc. On zmařil mravní krásu velkého počtu andělů. Přišel na náš svět a málem zahladil mravní obraz Boží v člověku. Ale Bůh ve své velké lásce připravil cestu jak člověk může znovu získat postavení z kterého vypadl tím, že povolil pokušiteli. Kristus přišel, aby se postavil do čela lidství, aby vytvořil pro nás dokonalý charakter. Ti, kteří Ho přijímají jsou znovuzrozeni.

Kristus viděl jak na lidstvo doléhá mocně se rozmáhající hřích a jak je ovládán ⁽²²⁾ knížetem moci povětří a vynakládá veliké úsilí pro vítězství zla. Viděl také, že mocnější síla musí být postavena proti satanovi a zvítězit nad ním. On řekl: "Nyniť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven." J 12, 13. Viděl, že kdyby lidé věřili v Něho, byla by jim dána moc proti zástupům padlých andělů, jejichž jméno jest legion. Kristus posiloval svou duši myšlenkou, že touto obdivuhodnou obětí, kterou měl přinést, kníže tohoto světa bude vyvrženo a lidé z Boží milostí se dostanou tam, kde budou moci získat to, co ztratili.

Mužové a ženy mohou z moci Boží a v Jeho vedení vésti takový život, jaký žil Kristus na tomto světě. Ve svém boji proti satanu mohou obdržet všechnu pomoc, kterou měl On. Skrze Toho, který je miloval a sebe samého za ně vydal, mohou se státi více než vítězi.

Život domnělých křesťanů, kteří nežijí životem Kristovým, je posměchem náboženství. Každý, jehož jméno jest zapsáno v knize sborové, je povinen představovati Krista vnitřní ozdobou krotkého a pokojného ducha. Mají být Jeho svědky, žijíce a počínajíce si tak, jak jim Kristus dal příklad. Pravda pro tuto dobu má se ve své plné síle ukázat v životě těch, kdož v ní věří a má být zvěstována světu. Věřící musí ve svém životě zjevovat moc této posvěcující a zušlechťující pravdy.

Kristovi následovníci

Obyvatelé nebeského vesmíru očekávají, že Kristovi následovníci budou svítit jako světla na světě. Musí ukázat moc, kterou Kristus vydobyl lidem svou smrtí. ⁽²³⁾ Bůh očekává, že ti, kteří vyznávají, že jsou křesťané, projeví ve svém životě nejvyšší rozvoj křesťanství. Jsou uznáváni za zástupce Krista mají ukázat, že křesťanství je skutečnost. Mají být muži víry, muži odvahy, oddanými muži, kteří neochvějně důvěřují v Boha a v Jeho zaslíbení. Všichni, kteří chtějí vstoupit do Božího města, musí během svého pozemského života ve svém jednání zjevovat Krista. Toto z nich dělá Kristovy posly, Jeho svědky. Mají vést jasné rozhodné svědectví proti všem zlým skutkům a hříšníkům ukazovat na Beránka Božího, který snímá hříchy světa. On dává všem, kteří Ho přijímají moc, státi se syny Božími. Znovuzrození je jediná cesta, která nám umožní vstup do Božího města. Tato cesta je úzká a vstupní brána těsná. Po ní však máme vést muže, ženy a děti, poučujíce je o nutnosti nového srdce a ducha, chtějí-li být spaseni. Staré dědičné rysy charakteru musí být přemoženy. Přirozené touhy duše musí být změněny. Každý klam, každá faleš, všechny zlé řeči je potřebí vyloučit. Třeba žít novým životem, který muže a ženy připodobňuje Kristu.

Věrné zastávání pravdy

V životě těch, kteří mají zvěstovat tak svaté a slavné poselství jako my, nesmí být jenom zdání. Svět pozoruje adventisty s. d. protože zná něco z jejich věrouky a z jejich vysoké úrovně, když však vidí, že nežijí podle svého vyznání, ukazuje na ně s pohrdáním.

Ti, kdož milují Pána Ježíše, uvedou vše ve svém životě ve shodu s Jeho vůli. ⁽²⁴⁾ Z vlastního rozhodnutí postavili se na stranu Páně a jejich život musí být pravým opakem života dítek tohoto světa. Pokušitel se bude k ním blížit se svým lichocením i vábením a praviti jim: "Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti". Oni však vědí, že sám nic nemá, co by stálo za přijetí a zdráhají se povolit jeho pokušením. Milostí Boží jsou uschopněni zachovat bez poskvrny čistotu svých zásad. Svatí andělé jsou jim těsně po pravici a Kristus zjevuje se v jejich pevném přidržení se pravdy. Každé chvíle jsou hotovi k službě kristově a jako praví svědkové vydávají rozhodné svědectví o pravdě. Osvědčují, že existuje duchovní moc, která muže i ženy činí schopnými neustoupiti ani o píď od pravdy a spravedlnosti za všechno co by jim lidé mohli darovat. Takoví služebníci, ať jsou kdekoliv, budou ve vážnosti nebes, neboť zařídili svůj život podle vůle Boží a nestarají se o to, jaké oběti se od nich budou žádat.

Světošíré poselství

Světlo, jež Bůh dal svému lidu, nesmí zůstati omezeno na sbory, které již znají pravdu. Má být rozvířeno a má proniknout do temných míst země. Ti, jež chodí ve světle, jako je Kristus ve světle, budou spolupracovat se Spasitelem a zjevovat lidem, co bylo zjeveno jim. Božím úmyslem je, aby pravda pro tento čas byla zvěstována každému pokolení, národu, jazyku a lidu. Ve světě zaměstnávají se nyní mužové i ženy jenom shonem za světským ziskem a rozkoší. Jsou tisíce a tisíce těch, kteří nevěnují čas ani myšlenky svému spasení. Přišla doba, kdy poselství o brzkém příchodu Kristovu má zaznívat po celém světě. ⁽²⁵⁾

Neklamné důkazy svědčí o blízkosti konce. Varování musí být jasné. Musí být připravena cesta pro příchod Knížete pokoje na nebeských oblacích. Mnoho je potřeba vykonat ve městech, které ještě neslyšeli o pravdě pro tento čas. Nemáme zřizovat instituce, které by soupeřily rozměry a leskem s institucemi tohoto světa, ale ve jménu Páně s neúnavnou vytrvalostí a neochvějnou horlivostí, kterou Kristus vnesl do svého usilování máme rozšiřovat dílo Páně.

Pro nás, jakožto lid, je velice potřebné, abychom pokořili svá srdce před Bohem a prosili Ho za odpuštění naší nedbalosti ve splnění rozkazu evangelia. Některá místa učinili jsme středisky a zanedbali jsme při tom mnohá důležitá místa. Chopme se nyní nám svěřené práce a zvěstujme poselství, které má probudit muže i ženy k uvědomění si svého nebezpečí. Kdyby byl každý adventista s. d. vykonal dílo jemu svěřené, byl by počet věřících nyní mnohem větší. Ve všech vašich městech byli by ti, kteří by byli vedeni k uvěření poselství o poslušnosti k zákonu Božímu.

Na některých místech bylo zvěstováno poselství o zachování soboty jasně a mocně, kdežto jiná místa zůstala bez výstrahy. Nechtějí-li všichni, kdo znají pravdu, probudit se k odpovědnosti, která na nich spočívá? Moji bratří, vy se nesmíte zahrabat do světských podniků a zájmů! Nesmíte zanedbat rozkaz, který vám dal Spasitel.

Celý vesmír vybízí ty, jež znají pravdu, aby se bez výhrady zasvětili zvěstování pravdy, jak je oznámena v poselství třetího anděla. Všechno, co vidíme a slyšíme, ⁽²⁶⁾ volá nás k naši povinnosti. Působení ďábelských sil vybízí každého křesťana, aby stál na svém místě.

Jakých pracovníků je zapotřebí

Svěřené nám dílo jest veliké a důležité. V něm je zapotřebí mužů moudrých a nezištných, kteří vidí, co je to v nezištném úsilí věnovat se zachraňování duší. Není zapotřebí vlažných mužů; Kristus je nemůže potřebovat. On potřebuje muže a ženy, jimž jde k srdci lidská bolest a jejichž život dosvědčuje, že obdrželi a jiným udělují světlo, život a milost.

Dítky Boží musí přijít k Pánu Ježíši v sebezapírání a radostném obětování sebe; jejich jediný cíl musí být přinésti světu poselství milosti. Jedni budou pracovat na ten, jiní na onen způsob, jak je Pán bude vybízet a vést. Ale všichni vespolek musí se snažiti a pokoušeti vykonati něco dokonale celého. Pro Pána musí pracovat pérem i hlasem. Vytištěné slovo pravdy musí být překládáno do rozličných řečí a rozšiřováno až do končin země.

Mé srdce je často stísněno, jelikož mnozí, kteří by mohli pracovat nedělají nic. Jsou terčem pokušení satanových. Každý člen sboru, který zná pravdu, měl by pracovat dokud je den, neboť přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Brzy porozumíme, co tato noc znamená. Zarmoucený Duch Boží odvrací se od této země. Národy se na sebe hněvají. Všude se činí přípravy k válce. Noc je blízko. Kéž se církev probudí a vzchopí k práci, která je jí svěřena. Každý věřící, ať vzdělaný nebo ⁽²⁷⁾ nevzdělaný, může zvěstovat pravdu. Před námi se rozprostírá věčnost. Záclona bude odhrnuta. Čím se zabývají naše myšlenky, že se dosud přidržujeme sobecké lásky k pohodlí, když okolo nás duše hynou? Což jsou naše srdce úplně zatvrzelá? Zdaliž nemůžeme vidět a rozumět, že máme konat dílo pro druhé? Mojí bratří a sestry, náležíte snad k těm, kteří mají oči a nevidí, uši mají a neslyší? Což vám Bůh nadarmo dal poznání své vůle? Posílá-li vám nadarmo výstrahu za výstrahou o blízkosti konce? Věříte tomu, co Jeho slovo prohlašuje o věcech, které mají přijít na tuto zem? Věříte že soudy Boží postihují obyvatele této země? Jak tedy můžete zůstávat ve svém pohodlí, bezstarostnosti a lhostejnosti?

Každý uplynulý den přivádí nás blíže ke skonání. Zdaliž nás také přivádí blíže k Bohu? Bdíme na modlitbách? Osoby s nimiž se denně stýkáme, potřebují naši pomoci, našeho vedení. V své mysli snad jsou v takových okolnostech, že slovem v pravý čas z Ducha svatého může být dosaženo tolik, jako hřebíkem v pravém místě zatlučeným. Zítra již mohou být některé z těch duší tam, kde již je nikdy nedosáhneme. Jak působíme na tyto naše spolupoutníky? Jaké úsilí činíme, abychom je získali pro Krista?

Čas je krátký a naše síly musí být tak uspořádány aby vykonaly větší dílo. Je zapotřebí pracovníků, kteří rozumějí velikosti díla a konají je ne za mzdu, kterou dostávají ale že poznávají blízkost konce. Tato doba vyžaduje větší zdatnosti a hlubšího posvěcení. Ó tato věc leží mi tak velice na srdci, že volám k Bohu: Vzbuď a vyšli posly, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti, posly, v jejichž srdci je ukřižováno vlastní "já", jež je příčinou všeho hříchu. ⁽²⁸⁾

Dojímavá scéna

Ve vidění v noci přihodilo se něco zajímavého. Mezi krásné budovy viděla jsem padati ohromnou ohnivou kouli, která je v okamžení zničila. Slyšela jsem, jak někdo pravil: Věděli jsme, že soudy Boží přijdou na tuto zem, ale nevěděli jsme, že přijdou tak brzy. Jiní úzkostlivým hlasem odpovídali: Vy jste to věděli? Proč jste nám to neřekli? My jsme to nevěděli. Ze všech stran slyšela jsem podobné výčitky.

Procitla jsem ve veliké úzkosti. Když jsem opět usnula, zdálo se mi, že jsem ve velikém shromáždění. Kdosi, jenž měl velikou moc, mluvil k shromáždění, před nimž byla rozložena mapa světa. On pravil, že tato mapa znázorňuje vinici Boží, která musí být opracována. Když nad někým zazářilo nebeské světlo, měl toto světlo nechat zářit jiným. Na mnohých místech měla být zažehnuta světla. Byla opakována slova: "Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. Vy jste světlo světa. Nemůže světlo na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod nádobu, ale na osvícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích." Mt 5, 13-16.

Viděla jsem vycházet paprsky světla z měst i vesnic z vysokých i nízkých míst země. Bylo uposlechnuto slov Božích a tak vznikaly pro Něho podmínky v každém ⁽²⁹⁾ městě, i v každé vesnici. Jeho pravda byla zvěstována v celém světě.

Potom byla tato mapa sňata a nahrazena jinou. Na této přicházelo světlo jenom z málo míst. Ostatní svět byl v temnotě, jen tu a tam nějaký záblesk světla. Náš učitel pravil: "Tato temnota je následek toho, že lidé šli svou vlastní cestou. Oni přechovávali vrozené i vypěstované náklonnosti ke zlému. Pochybovat, kritizovat a obviňovat bylo jejich hlavním zaměstnáním v životě. Jejich srdce není v pořádku před Bohem. Své světlo postavili pod kbelec."

Kdyby byl každý bojovník Kristův vykonal svou povinnost, byl by svět již dříve slyšel poselství výstrahy. Dílo však zůstalo velmi pozadu. Když lidé spali využil satan příležitost, aby nás předešel.

V důvěře v Boha smíme ustavičně napředovat, konajíce Jeho dílo v sebezapírání, v pokorné závislosti na Něm, svěřujíce svou přítomnost a budoucnost Jeho moudré prozřetelnosti a počátek důvěry až do konce pevně zachovávajíce a pamatujíce také, že nepřijímáme požehnání Boží proto, že bychom toho byli hodni, ale proto, že Kristus je toho hoden a my vírou v Něho přijali jsme Boží přehojnou milost. ⁽³⁰⁾