"Cti Hospodina ze statku svého a z nejpřednějších věcí úrod svých. A naplněny budou stodoly tvé hojností a presové tvojí mstem oplývati budou." Př 3, 9.10.

"Mnohý rozdává štědře, avšak přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě. Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen." Př 11, 24.25.

"Ježto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýto při tom, což šlechetného jest, státi bude." Iz 32, 8.

Boží moudrost vyznačila v plánu spasení zákon akce a reakce, podle něhož dobročinnost ve všech svých odvětvích je dvojnásobně požehnána. Ten kdo dává nuzným je k požehnání jiným a požehnán je sám ještě větší mírou.

Sláva evangelia

Aby člověk nebyl připraven o požehnané výsledky dobročinnosti, náš Vykupitel určil plán, kde je člověk přizván za Jeho spolupracovníka. Bůh mohl dosáhnout svůj cíl spasení hříšníků bez pomoci člověka; On však věděl, že člověk by nemohl být šťasten bez aktivní účasti v tomto díle. Řetězy okolností, které v něm měly probudit soucit. Bůh se postará nejlepšími prostředky k vypěstování dobročinnosti a udržuje jej v návyku dávání chudým a pro pokrok Jeho díla. Tento zbědovaný svět svými potřebami odčerpává od nás hřivny prostředků a vlivů, aby předložil mužům a ženám pravdu, kterou nanejvýš potřebují. A tou měrou jak na tyto výzvy odpovídáme ⁽²⁵⁴⁾ svojí prací, skutky dobročinnosti, stáváme se podobnými obrazu Toho, který se pro nás stal chudým. Štědrým dáváním jsme k požehnání jiným a tak si shromažďujeme pravé bohatství.

Je slávou evangelia, že stojí na zásadě obnovy padlého lidstva k Božímu obrazu, skrze trvalou dobročinnost. Toto dílo začalo v nebesích. Tam Bůh dal lidem neomylný důkaz lásky, kterou k nim chová. On "tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný." J 3, 16. Tento dar Krista zjevuje Otcovo srdce. Svědčí, že svým rozhodnutím vykoupit nás, neušetřil nic, jakkoli drahé a potřebné k dokonání Jeho díla.

Duch štědré obětavosti je duch nebes. Kristova sebeobětavá láska je zjevena na kříži. Aby člověk mohl být spasen, dal všechno co měl, pak dal sám sebe. Kristův kříž vyzývá k štědrosti každého následovníka požehnaného Spasitele. Zde je vyjádřena zásada dávat a dávat. Tyto pohnutky uplatněny v skutečné dobročinnosti a dobrých skutcích jsou pravým vzorem křesťanského života. Zásadou světsky smýšlejících lidí je brát a brát, což jim má zajistit štěstí. Důsledkem je však ovoce bídy a smrti.

Světlo které evangelium vyzařuje z kříže Kristova kára sobectví, povzbuzuje štědrost a dobročinnost. Neměli bychom naříkat nad skutečností, že se množí výzvy k obětavosti. Bůh ve své prozřetelnosti vyzývá svůj lid, aby překročil omezenou sféru působnosti a vstoupil do větších podniků. Tato doba, kdy mravní temnota přikrývá ⁽²⁵⁵⁾ svět si vyžaduje neomezené úsilí. Mnozí z Božího lidu jsou v nebezpečí, že budou zaskočeni světáctvím a žádostivostí. Měli by pochopit, že je to Jeho milost, která rozmnožuje požadavky jejich prostředků. Cíle, které si vyžadují jejich štědrou obětavost musí jim být představeny, jinak nedovedou jít podle vzoru toho velikého Příkladu.

Požehnané šafaření

Když Kristus vyzýval své učedníky, aby šli "po všem světě, kážic evangelium všemu stvoření" určil lidem dílo, aby rozšířili zvěst o Jeho milosti. Zatím však co někteří jdou kázat, vyzývá jiné, aby na Jeho výzvy odpověděli obětmi, jimž by se Jeho dílo udržovalo na zemi. On dal prostředky do rukou lidí, aby Jeho božské dary protékaly lidskými průtoky a konaly dílo nám vyznačené, dílo záchrany našich spolubližních. Toto je jeden z Božích způsobů, jak pozvednout člověka. Je to právě to dílo, které člověk potřebuje, neboť ono podnítí nejhlubší sympatie jeho srdce a povolá k uplatnění nejušlechtilejší duševní schopnosti.

Každou dobrou věc na zemi vložila sem štědrá ruka Boží jako výraz Jeho lásky k člověku. Chudí jsou Jeho a dílo je také Jeho. Zlato a stříbro je Pánovo a On by mohl dovolit spršku pokladů s nebes,kdyby chtěl. Místo tohoto však učinil člověka svým šafářem a svěřil mu prostředky, ne aby je hromadil, nýbrž aby je používal v dobročinnosti pro jiné. Takto činí člověka prostředníkem skrze kterého uděluje své požehnání zemi. Bůh plánoval systém dobročinnosti, aby se člověk mohl stát podobným svému Stvořiteli, povahově štědrým a nesobeckým a nakonec být účastníkem s Kristem na věčné, slavné odplatě. ⁽²⁵⁶⁾

Shromáždění kolem kříže

Mezi našimi členy by měla být oživena, pěstována a šířena láska, jaká se zjevila na Golgatě. Zda nechceme vykonat všechno, co můžeme, abychom umocnili zásady, které Kristus přinesl na tento svět? Nevynasnažíme se zakládat dobročinné podniky dnes tak naléhavě potřebné? Když stojíte před křížem a vidíte Kníže nebes umírat pro vás, můžete zatvrdit své srdce a říci: "Ne, nemám, co bych dal."

Kristův věřící lid má pokračovat v Jeho lásce. Tato láska je má přitahovat společně ke kříži. Má je oprostit od sobectví a poutat je k Bohu a jednoho k druhému.

Shromážděte se kolem kříže Golgaty v sebeobětování a sebezapření. Bůh vás požehná, konáte-li, co můžete. Když se blížíte k trůnu zlatým řetězem, spuštěným z nebes na zem, abyste vytahovali lid z hlubin hříchu, vaše srdce vyjde v lásce vstříc vašim bratřím a sestrám, kteří jsou bez Boha a bez naděje na světě. ⁽²⁵⁷⁾