EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Věrné šafaření

Svědectví pro církev - svazek devátý


Rejstřík - na začátek na začátek

Věrné šafaření

Kristus nás vykoupil svou vlastní drahou krví. On zaplatil výkupné za naše vykoupení a tento poklad můžeme si osvojit jako dobrovolný dar Boží.

"Jak jsi mnoho dlužen pánu svému?" L 16, 5. To nemůžeme říci. Všechno co máme, je od Boha. On klade ruku na náš majetek a praví: "Já jsem právoplatným vlastníkem celého vesmíru. Tyto statky náleží mně. Posvěť mi desátky a oběti. Když mi přineseš v oběť tento určitý díl svých statků, jako znamení své věrnosti a své poslušnosti mé vládě, mé požehnání rozmnoží tvé statky a budeš mít hojnost."

Bůh zkouší každou duši, která tvrdí, že v něho věří. On všem svěřil hřivny. Pán dal své statky lidem, aby s nimi hospodařili. Učinil svými šafáři a dal jim peníze, domy a pozemky. Na všechny tyto statky mají pohlížet, jako na majetek Páně, a používat jich k podporování Jeho díla a k zřizování Jeho království na tomto světě. Máme-li hospodařit se statky Božími, měli bychom k Němu volat o moudrost, abychom Jeho svatý odkaz nepoužívali k svému oslavení, nebo k uspokojování svých vlastních žádostí. Míra svěřených statků je zajisté různá, přece však ti, kteří mají (246) dary, neměli by se domnívat, že s tím nemohou nic začít, protože jejich hřivna je příliš malá.

Každý křesťan je šafářem Božím, jsou mu svěřeny statky Boží. Pamatujte na slova: "Dále pak vyhledává se při šafářích, aby každý věrný nalezen byl." 1K 4, 2. Měli bychom být pevně rozhodnuti neoloupit Boha o tytlík ani o puntík, protože na tom noho záleží.

Všecko náleží Bohu. Lidé mohou nedbat Jeho požadavků. I když jim v hojnosti dopřává svých požehnání, mohou používat Jeho darů k sobeckému uspokojování sebe. Jednou však budou muset vydat počet ze svého hospodaření.

Šafář se pokládá za jedno se svým pánem. Béře na sebe odpovědnost šafáře a má hospodařit místo svého pána, činit, jak by činil jeho pán, jakoby sám byl všemu představený. Zájmy jeho pána budou jeho vlastními. Postavení šafáře je čestné, nebo jeho pán mu důvěřuje. Počíná-li si jakýmkoli způsobem sobecky a výhod, kterých se mu dostalo hospodařením se statky svého pána, používá k vlastnímu prospěchu, zneužívá důvěry, které se mu dostalo.

Podporování evangelia

Zvěstování evangelia učinil Pán závislé na působení a dobrovolných darech svého lidu. Každý, kdo padlým lidem zvěstuje poselství milosti, má zároveň konat také jiné dílo - poukázat lidem na povinnosti, vydržovat dílo svými prostředky. Musí je poučovat, že jeden díl jejich příjmu náleží Bohu a má být posvěcen výhradně Jeho dílu. Toto naučení měl by dávat slovem i příkladem a vystříhat se, aby svým vlastním chováním nezmenšil sílu svých naučení. (247)

Vše, co podle Písma odloženo bylo, jako Pánu náležející, je příjem díla evangelia a není to již naším vlastnictvím. Rouhati se Bohu není horším hříchem, než vzíti něco z domu Božího, aby tím posloužil sobě, nebo jiným v jejich světském podnikání. Někteří chybili tím, že to, co náleželo na oltář Boží a mělo být posvěceno výhradně Pánu, použili k jiným účelům. Každý by měl tyto věci vidět v pravém světle. Nikdo nemá práva, i když přijde do těžkého postavení, vzít něco z peněz věnovaných na účely náboženské a použít je ve svůj vlastní prospěch, a to ani tehdy ne, když své svědomí uchlácholí myšlenkou, že to později vrátí. Mnohem lepší je zmenšit svá vydání podle příjmů omezit svá přání a nežít nad možnosti, než používat Božích peněz na světské účely.

Použití desátků

Bůh dal zvláštní ponaučení a používání desátků. On nechce, aby Jeho dílo bylo ochromeno nedostatkem prostředků. Aby se předešlo všemu svévolnému zacházení a všem bludům, dal nám v tomto směru velmi jasná poučení o našich povinnostech. Onen díl, který si bůh vyhradil, nemá být použit k jinému účelu, než od Něho přesně stanovenému. Ať se nikdo nedomnívá, že má právo zadržet svůj desátek, aby jej použil podle svého dobrého zdání. Nikdo by jej neměl v nouzi použít pro sebe, ani jej upotřebit tam, kde by to uznával za vhodné, i když by to pokládal za dílo Boží.

Slovem i příkladem měl by kazatel poučovat lid, aby desátek pokládal za svatý. Nesmí se domnívat, že by si jej směl ponechat a použít, jak on to za dobré uzná, protože je kazatelem. Desátek není jeho. Nemá právo ponechat si, co mu podle jeho mínění náleží. Nikdy by neměl svůj vliv propůjčit k podporování úmyslů pro (248) neoprávněné používání Bohu posvěcených desátků a obětí. Ony mají být odevzdány do jeho pokladnice, aby byly připraveny k účelu od něho zřízenému v jeho službě.

Bůh si přeje, aby všichni šafáři jeho přesně se řídili podle Božích nařízení. Neměli by úmysl Boží mařit používáním desátků k skutkům milosrdenství, nebo k obdarování jiných, nebo k přinesení nějaké jiné oběti, jak by se to líbilo jim, nebo nástrojům. Lidé si počínají velice nerozumně, když chtějí opravit úmysl Boží a utíkají se k vypravování svých dobrých vnuknutí při té, neb oné příležitosti, postavujíc je proti požadavkům Božím. Bůh si přeje, aby každý používal svůj vliv k prospěchu Jeho nařízení. Bůh oznámil svůj úmysl a kdo by s Ním nechtěl spolupracovat, musí pomáhat k provedení Božího úmyslu, místo, aby se odvážil učinit pokus k opravě.

Pán dal Mojžíšovi pro Izraele následující naučení: "Ty také přikáž synům Izraelským, ať přinesou k tobě oleje olivového čistého, vytlačeného, ke svícení, aby lampy vždycky rozsvěcovány byly." Ex 27, 20. Ustavičnou obětí měl být dům Boží dostatečně zaopatřen tím, čeho bylo zapotřebí k jeho službě. Jeho dítky nyní měly by pamatovat, že místo k pobožnostem je vlastnictvím Páně a že mají o ně svědomitě pečovat. Ale peníze k tomu potřebné nemají být brány z desátků.

Bylo mi svěřeno velice jasné a určité poselství pro náš lid. Bylo mi přikázáno, abych řekla dítkám božím, že chybují, když desátků používají na účely, které jsou sice dobré, ale neshodují se s účelem, k němuž podle Slova Božího desátek má být použit. Ti, kdo takto používají desátek, uchylují se od Božího příkazu. Bůh bude i tyto věci soudit.

Někdo se domnívá, že desátek může být použit k účelům školním. Jiný si myslí, (249) že z desátků mohli by být vydržováni kolportéři knih a časopisů. Je to však veliká chyba, když je desátek odnímán účelu, na který má být použit, totiž k vydržování kazatelů. Kde nyní v poli je jen jeden pracovník, mělo by pracovat sto dobře vycvičených dělníků.

Svatá povinnost

Desátek je svatý. Bůh si jej vyhradil pro sebe. Má být přinesen do Jeho pokladnice, aby mohl být použit k vydržování pracovníků v díle evangelia. Dlouho byl Pán olupován, protože mnozí nechápou, že desátek je ten díl, který si Bůh vyhradil.

Někteří se s tím nemohli spokojit a prohlásili: "Nechci déle dávat desátek, neboť nemám důvěry k způsobu, jakým je dílo vedeno." Chcete-li však Boha loupiti proto, že se domníváte, že dílo není správně vedeno? Obraťte se se svými žalobami směle a v pravém duchu na náležitá místa. Domníváte-li se, že by něco mělo být napraveno, nebo do pořádku uvedeno, pošlete tam svou žádost. Jenom se neuchylujte od díla Božího a nebuďte nevěrni, protože jiní si nepočínají správně.

Čtěte pozorně 3. kap. proroka Malachiáše a vizte, co Bůh praví o desátcích. Kdyby se naše sbory chtěly postavit na základ Písma a svůj desátek věrně přinášet do Jeho pokladnice, bylo by více pracovníků povzbuzeno vstoupit do činnosti kazatelské. Kdyby nebylo tolik slyšet o prázdné pokladnici, pak by se více mužů věnovalo práci kazatelské. Pokladnice Páně měla by mít hojné zásoby. Tak by tomu bylo, kdyby srdcem i rukou sobecky nebyl zadržován desátek, nebo jej nebylo používáno k podpoře jiných odvětví díla. (250)

Těchto Bohem zřízených pramenů pomoci nemělo by být tak svévolně používáno. Desátek je Páně a kdo naň sáhne, bude to muset odpykat ztrátou nebeského pokladu, nebude-li činit pokání. Dílo Boží nesmí být déle zadržováno tím, že se ho používá k jiným účelům a nikoliv k tomu, jak Pán určil. O jiná odvětví díla má být zajisté také postaráno. Mají také být vydržována, ale nikoli z desátků. Bůh se nemění. Také nyní má být desátků používáno k vydržování kazatelské činnosti. K započetí práce v nových polích je zapotřebí víc kazatelů, než jich nyní máme, proto by měly být prostředky v pokladnici Boží.

Kdo vstupuje do díla kazatelského, béře na sebe slavnostní odpovědnost, která je neobyčejně zanedbávána. Někteří rádi káží, ale nevěnují se sborům osobní prací. Velmi je zapotřebí poučování o povinnostech a závazcích k Bohu, zvláště pak o svědomitém dávání desátků. Naši kazatelé byli by velice zarmouceni, kdyby za svou službu neobdrželi v pravý čas mzdu. Měli by však pamatovat, že v pokladnici Boží musí být potrava, kterou by pracovníci mohli být vydržováni. Zanedbávají-li plně vykonat svou povinnost, mít lidi pro svědomité dávání Bohu toho, co Mu náleží, pak se musí objevit nedostatek prostředků v Jeho pokladnici k vedení Božího díla.

Strážce stáda Božího měl by věrně konat svou povinnost. Zaujme-li stanovisko, že by to mohli přenechat někomu jinému, protože to pro něho není příjemné, pak není věrným dělníkem. Měl by číst slova Páně u proroka Malachiáše, jimž Bůh obviňuje své dítky z loupeže, protože zadržují desátky. Všemohoucí Bůh prohlašuje: "Naprosto zlořečeni jste." Ml 3, 9. Jak může někdo, jenž slouží slovem i učením, zanedbávat (251) svou povinnost dávat naučení i výstrahu těm, jež vidí vstupovat na cestu, která je přivede pod toto zlořečenství? Každý člen sboru měl by být veden k tomu, aby věrně a svědomitě dával svůj desátek.

"Sneste všecky desátky do obilnice své, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, takže neodoláte." Ml 3, 10.

Přeji si, aby moji bratři uznali, že třetí andělské poselství znamená pro nás velmi mnoho a že zachovávání pravé soboty mělo by být rozeznávajícím znamením mezi těmi, kteří Bohu slouží a těmi, kteří Mu neslouží. Ať se probudí ti, kteří usnuli a z lhostejněli. Jsme povoláni k tomu, abychom byli svatým lidem a neměli bychom budit dojem, že to není tak důležité, zachováme-li si zvláštní ráz své víry, nebo ne. Na nás je vložen slavný závazek, abychom zaujali rozhodnější stanovisko pravdy a spravedlnosti, než jak tomu bylo dosud. Dělící čára mezi těmi, kteří zachovávají přikázání Boží a těmi, kteří je nezachovávají má být zjevena v nepochybujícím světle. Svědomitě máme ctít Boha, usilujíc se zachovávat smlouvu s Ním, abychom dosáhli Jeho požehnání - požehnání tak důležité pro lid, který má být přísně zkoušen. Budit dojem, že naše víra, naše náboženství není vládnoucí mocí v našem životě, je velikým zneuctěním Boha. Tak se odvrátíme od Jeho přikázání, která jsou naším životem, zapírajíc, že tu je našim Bohem a my Jeho lidem. (252)

"I zvíš, že Hospodin, Bůh tvůj, je Bůh silný i pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázání jeho, až do tisícího kolena, odplacující tomu, kterýž ho nenávidí, ve tvář jeho, tak aby zahladil jej. Nebude prodlévati tomu, kdo ho nenávidí ve tvář jeho odplatí jemu." Dt 7, 9.10.

Kde budeme před skončením tisíci pokolení, vzpomenutých v těchto verších? Náš osud bude rozhodnut pro věčnost. Buď budeme prohlášení za hodné domova ve věčném Božím království, nebo zakusíme rozsudek věčné smrti. Ti, kteří byli spravedliví a věrní ve své smlouvě s Bohem, ti, kteří pamatujíc na Golgatu, pevně stáli na straně pravdy, usilujíc vždy ctít Boha, uslyší pochvalu: "To dobře, služebníče věrný." Ti však, kteří sloužili Bohu jen polovičatě, žijíce tak, aby vyhověli světu, uslyší tato smutná slova: "Odejděte ode mne, - neznám vás." (253)

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy