Byl mi ukázán stav Božího lidu. Věřící jsou omámeni duchem světa. Svými skutky zapírají svou víru. Má pozornost byla obrácena na starý Izrael. Tito lidé měli veliké světlo a vznešené přednosti, a přece nežili podle světla, a ani si nevážili své přednosti. Proto jejich světlo zhaslo. Chodili ve světle vlastních očí, místo toho, aby následovali Boží vedení. Dějiny synů Izraele byly napsány pro užitek těch, kteří žijí v posledních dnech, aby se mohli vyhnout následování jejich příkladu nevěry.

Bratře E, byl jsi mi představen, jak jsi obklopen temnotou. Láska ke světu se tě úplně zmocnila. Ty nejlepší z tvých dnů zde již pominuly. Tvá životní síla a vytrvalost, pokud se týče tělesné práce, jsou oslabeny a nyní, když bys měl hledět na svůj život šlechetného úsilí pro blaho jiných a pro slávu Boží, můžeš jen litovat a uvědomovat si nedostatek štěstí a pokoje. Nežiješ životem, který by Bůh mohl schválit. Tvé duchovní, věčné zájmy, ti jsou druhořadé. Mozek, kosti i svaly byly přetěžovány až do krajnosti. ^{4T 44} Proč byla vykonána všechna tato námaha? Proč jsi musel v zájmu rodiny snášet tolik starostí a břemen? Jakou máš za to odplatu? Znepokojení z toho, že sis nahromadil pozemský poklad, který Kristus zakázal, a který se ti stane osidlem.

Kristus ve svém kázání na hoře hovoří: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde mol a rez kazí, a kde zloději vykopávají a kradou. Ale ukládejte si poklady v nebi“ Mt 6,19.20. Když si odložíš poklad v nebi, děláš to pro sebe, činíš to ve vlastním zájmu. Tvůj poklad, můj milý bratře, však je uložen na zemi, a tvůj zájem a láska jsou soustředěny na tvůj poklad. Pěstoval jsi lásku k penězům, k domům a pozemkům, což pohltilo všechnu sílu tvé mysli a bytosti; tvá láska k pozemským statkům byla větší, než tvá láska ke Stvořiteli a k těm, za které Kristus zemřel. Bůh tohoto světa ti zaslepil oči, takže věčné věci nebyly doceněny.

Na poušti pokušení prožil Kristus největší pokušení, která by mohla napadnout člověka. Bojoval zde opuštěn se lstivým, chytrým nepřítelem a přemohl jej. První velké pokušení se týkalo chuti, druhé vyzývavosti a třetí se týkalo lásky ke světu. Satan přemohl své miliony tím, že je pokoušel v povolování chuti. Uspokojování chutě vzrušuje nervový systém a vyčerpává síly mozku, který je zbaven schopnosti myslet klidně, nebo rozumně. Mysl je nevyrovnaná. Tyto vyšší, jemnější schopnosti se zvrhnou ke službě zvířecím žádostem, přičemž svaté, věčné zájmy nejsou brány vážně. Jakmile satan dosáhne tohoto cíle, může přijít se svými dalšími dvěma pokušeními, pro něž je již připravena půda. Jeho rozmanitá pokušení vycházejí z těchto tří základních bodů.

Troufalost je běžným pokušením a jakmile s ní satan zaútočí, zvítězí devětkrát z deseti případů. Ti, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky a svou vírou si činí právo na boj proti všemu zlému, jež se nachází v jejich povaze, běžně se bezmyšlenkovitě vrhají do pokušení, ^{4T 45} z nichž je možno vyváznout bez poskvrny jen zázračně. Přemýšlení a modlitba by je mohly chránit a vést je k tomu, aby se vyhnuli kritickým, nebezpečným situacím, ve kterých se nacházejí, když dávají satanovi příležitost, aby je ovládl. Boží zaslíbení nejsou pro nás přehnanými požadavky, zatímco se bezstarostně vrháme do nebezpečí, přestupujíce přírodní zákony a nedbáme opatrnosti a úsudku, který nás obdařil Bůh. To je nejkrajnější opovážlivost.

Kdyby se Kristus byl poklonil satanovi, byly by mu poskytnuty trůny a království tohoto světa. Člověk nebude nikdy pokoušen tak silnými pokušeními, jaká doléhala na Krista. Satan přišel se světskou slávou, bohatstvím a radostmi života a představil je v co nejpůvabnějším světle, aby oklamal a svedl. „Toto všecko“, řekl Kristu, „tobě dám, jestliže padneš, budeš se mi klanět“ (Mt 4,9). Kristus odrazil tohoto zákeřného nepřítele a zvítězil.

U člověka má satan lepší úspěch. Všechny tyto peníze, zisk, pozemek, sílu, slávu a bohatství, všechno ti dám - za co? Všechny jeho podmínky jsou takoví, aby člověk obětoval čestnost, nechal si otupit svědomí a povolil sobectví. Povolností světským zájmům satan přijímá všechnu poctu, kterou vyžaduje. Dveře mu jsou otevřeny dokořán, aby mohl vejít s celým vozem netrpělivosti, lásky k vlastnímu já, s pýchou, lakomstvím, chytráctvím a se všemi druhy nečistých duchů. Člověk je očarován a zrádně oklamán k vlastní záhubě. Když povolíme světáctví srdce a života, satan je spokojen.

Máme před sebou Kristův příklad. On přemohl satana a ukázal nám, jak můžeme i my zvítězit. Kristus odolal satanovi Písmem. Mohl použít svou božskou moc i svá vlastní slova, ale řekl: „Psáno jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, vycházejícím skrze ústa Boží“ (Mt 4,4). Na druhé pokušení odpověděl: „Zase psáno jest: Nebudeš pokoušet Pána Boha svého“ (Mt 4,7). Před námi je Kristův příklad. ^{4T 46} Kdyby křesťan zkoumal Písmo svaté a následoval ho, byl by posilněn a mohl by se postavit na odpor zákeřnému nepříteli. Ale Boží Slovo je zanedbáváno a důsledkem toho je pohroma a porážka.

Drahý bratře, zanedbal jsi varovná svědectví, která jsi dostal před léty, a která ti ukazovala, že nepřítel tě sleduje, aby ti ukázal kouzla tohoto světa a pomohl ti rozhodnout se pro pozemský poklad a obětovat poklad nebeský. Bratře E, nemůžeš si dovolit, bys to učinil; jde o příliš mnoho. „Neboť co prospěje člověku, kdyby všeckem svět získal, a své duši škodu učinil? Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? (Mk 8,36-37) Svou duši prodáváš velmi levně. Nemůžeš si dovolit přinést tak velkou oběť. Bůh ti svěřil hřivny, s kterými máš hospodařit. Jsou to tvé prostředky a tvůj vliv. Chce tě vyzkoušet a prověřit. Neměl bys ztrácet čas, ale okamžitě bys měl využít pokladu svého Pána. Kdybys to byl činil, pak by tvůj úspěch odpovídal tvé pilnosti, vytrvalosti a horlivosti a tím bys rozmnožil kapitál, který byl svěřen do tvých rukou; tvé hřivny vlivu - nehledě na prostředky, jež jsou k tomu použity - by byly mnohé obrátily od omylu k pravdě a spravedlnosti. Tito lidé by byli pracovali v zájmu jiných a tak by se vliv a prostředky ustavičně rozhojňovaly a rozmnožovaly v Mistrově díle. Za své věrné využití hřiven, jež ti byly svěřeny, bys byl od Mistra slyšel ta nejvlídnější slova, která vůbec dospějí k lidskému uchu: „To dobře, služebníku dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdi v radost Pána svého.“ (Mt 25,21)

Bratře E, kdybys schopnosti svého rozumu usměrnil správnou cestou a kdybys učinil slib svému nebeskému Otci, byl bys v pravdě silnější, byl bys pevnější duchovně i v síle, dnes bys byl oporou sboru v ---, svým příkladem, jakož i při vydávání počtu o své víře na základě Písma, bys byl i úspěšným učitelem pravdy. Kdyby duševní síly, které jsi vynaložil na získání majetku, byly použity na získávání duší ze tmy pro světlo, ^{4T 47} získal bys Boží souhlas a byl bys daleko úspěšnější.

Ti, kteří mají jen malé schopnosti, avšak které jsou posvěceny Boží láskou, mohou vykonat pro Pána určité dobro;avšak ti, kteří mají bystrou, pohotovou mysl, mohou ji použít v Jeho vznešeném díle s velkým úspěchem. Hřivny, které ti Bůh svěřil, jsi zabalil do šátku a zakopal jsi je do země. Takové olupování Pána o její prospěch je velkým zlem. Procházíme zkouškou. Pán přichází, aby prozkoumal náš postup a zeptá se, jak jsme využili hřivny, které nám propůjčil.

Bratře E, jak využíváš hřivny, které Bůh svěřil do tvé péče? Vykonal jsi vše, co bylo ve tvých silách, abys osvítil pravdou mysli lidí, anebo jsi pro své obchodní záležitosti a zmatky nenašel čas, který bys věnoval této práci? To je zločin. Když se s Božími hojnými dary zachází tak, jak jsi s nimi naložil ty, a když se tím oslabuje tělesná síla a odvrací vlastní láska od Boha. „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Mt 6,24) Nemůžeš milovat tento svět a také Boží pravdu. „Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4,4) „Nemilujte svět, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-li kdo svět, není lásky Otcovy v něm.“ (1Jan 2,15) Nejsi šťastným člověkem. Tvá rodina není šťastnou rodinou. Boží andělé k vám nepřicházejí a nemají u vás příbytek. Když v srdci vládne Kristovo náboženství, svědomí souhlasí, potom vládne pokoj a štěstí. Tehdy bude v duši světlo i navzdory tomu, že kolem může být zmatek a nepokoj.

Podřízení se, láska a vděčnost vůči Bohu udržuje v duši slunce, i kdyby bylo celý den zamračeno. Před tebou je sebezapření a Kristův kříž. Zvedneš tento kříž? Tvé děti byly požehnány modlitbami matky. Milovaly náboženství, snažily se odolávat pokušení a žít modlitebním životem. Někdy na to vynaložily velké úsilí, ale tvůj příklad, který jsi jim dal, tvá láska ke světu a zájem o něj a tvá intenzivní péče o obchodní záležitosti odvrátily jejich mysl od duchovních věcí a znovu je usměrnily k pozemským věcem. ^{4T 48} Satan je sledoval, aby získal jejich lásku ke světu a pro věci tohoto světa. Postupně přestávaly důvěřovat Bohu, zanedbaly soukromou modlitbu a náboženské povinnosti a přestaly se zajímat o svaté věci.

Drahý bratře E, dopustil ses velké chyby tím, že smyslem tvého života se stal tento svět. Jsi žádostivý, někdy netrpělivý a občas vyžaduješ od svého syna příliš mnoho. On zmalomyslněl. Ve tvém domě byla práce, práce, práce od časného rána až do noci. Tvé rozsáhlé hospodářství připravilo tvému domu další starosti a břemena. Tématem tvých rozhovorů byl obchod a pro obchod jsi měl ve své mysli první místo, neboť „z hojnosti srdce ústa mluví.“ (Mt 12,34) Vyvýšil jsi svým příkladem v rodině Krista a Jeho spasení nad své hospodářské zájmy a touhu po zisku ? Jestliže tvé děti přijdou o věčný život, krev jejich duší bude vyhledávána z ruky jejich otce.

Matka plnila věrně své povinnosti. Bude slyšet slova: „To dobře...“ když vstane v den vzkříšení. Její první zájem bude patřit dětem, které byly předmětem jejich modliteb na sklonku jejího života. Můžeš je představit s krásným charakterem, který by je marně přizpůsobil pro společnost andělů, anebo budou poskvrněny a znečištěny nečistotou světa? Budou „božské přirozenosti účastní učiněni, utekše porušení toho, kteréž je na světě v žádostech?“ (2Pt 1,4) Budou jako vyleštěné sloupy ku podobenství chrámu; anebo z nich budou milovníci světa, ovládnuti lakomstvím a jejich zářivé a ušlechtilé vlastnosti budou pochovány v zapomenutí? Tvé jednání ve velké míře rozhodne o budoucím určení tvých dětí. Jestliže i nadále soustředíš své myšlenkové síly na světskou starostlivost a plánování, budeš jejich kamenem úrazu. On vidí, že i když vyznáváš křesťanství, duchovně vůbec nerosteš, ale že jsi mravně zakrněl. To je pravda. Tvá mysl se soustředila na pozemské věci a v tomto směru jsi rozvinul velkou energii. Jsi s určitostí světským byznysmenem, ^{4T 49} ale Bůh chtěl, abys své schopnosti a svůj vliv využil pro vyšší povolání.

Jsi očarován a zaslepen bohem tohoto světa. Jak strašná pošetilost tě ovládla! Můžeš si nahromadit pozemský poklad, ale ten bude zničen ve velkém požáru. Jestliže se nyní navrátíš k Pánu, využij hřivny svých prostředků a vlivu k Jeho slávě a svůj poklad si předem odešli do nebe, abys nezažil úplnou ztrátu.

Velké požáry a pohromy na moři i na zemi, které postihly naši zemi, byly zvláštním znamením Boží prozřetelnosti, varováním před tím, co přijde na svět. Pán Bůh chtěl ukázat člověku, že na jeho modly může dopustit takový oheň, který neuhasí žádná voda. Blíží se velký, celosvětový požár, kdy všechno toto rozsáhlé úsilí života bude zničeno během noci a dne. Bezpečný bude jen poklad v nebi. Žádný zloděj se k němu nemůže přiblížit a neuškodí mu ani mol.

Jistý mladý muž přišel ke Kristu a řekl: „Mistře dobrý, co dobrého mám činit, abych měl život věčný?“ Ježíš mu radil, aby zachovával přikázání. On odpověděl: Pane, „všeho toto ostříhal jsem od své mladosti. Čehož se mi ještě nedostává?“ (Mt 19,16.20) Ježíš laskavě pohleděl na tohoto mladého muže a věrně mu poukázal na nedostatek v zachovávání přikázání. Nemiloval svého bližního jako sebe samého. Kristus mu ukázal jeho pravý charakter. Jeho sobecká láska k bohatství byla jeho vadou, která, když nebude odstraněna, vyloučí jej z nebe. „Chceš-li být dokonalým, jdi, prodej co máš, a rozdej chudým; a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.“ (Mt 19,21) Kristus chtěl, aby pochopil, že od něho nežádá nic více, než to, co sám zkusil. Vše, co od něho žádal, spočívalo v tom, aby následoval Jeho příkladu.

Kristus odpustil bohatství a slávu a zchudobněl, aby člověk jeho chudobou zbohatl. Nyní se v zájmu tohoto bohatství od něho žádá, aby se vzdal pozemských věcí a pamatoval na nebe. Kristus věděl, že když člověk miluje pozemský poklad, olupuje o něj Boha; ^{4T 50} proto zákoníkovi řekl: „Jdi, prodej co máš, a rozdej chudým°a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.“ Jak přijal Kristova slova? Těšil se snad, že si může opatřit nebeský poklad? Byl velmi zarmoucený, protože měl mnoho majetku. Bohatství bylo jeho ctí a mocí. Velikost tohoto pokladu téměř znemožňovala, aby to učinil.

Zde je nebezpečí bohatství pro lakotného člověka. Čím více získává, tím je pro něho těžší, aby byl štědrým. Zmenšit své bohatství pro něho znamená, jako kdyby se měl rozloučit se životem. Dříve, než by to učinil, odvrací se od půvabů nesmrtelné odměny, jen aby si zachoval a rozhojnil pozemské statky. Shromažďuje a uskladňuje. Kdyby byl zachovával přikázání, jeho světské statky by nebyly tak veliké. Jak mohl při sobeckém plánování a úsilí milovat Boha celým srdcem a celou myslí a ze všech svých sil a bližního svého jako sebe samého? Kdyby byl pomohl chudým a kdyby částí svého majetku přispěl na jejich potřeby, byl by mnohem šťastnější a měl by větší poklad v nebi a menší na zemi, kde se přetvářel.

Kristus ujistil mladého muže, který k němu přišel, že jestliže uposlechne Jeho přikázání, bude mít poklad v nebi. Tento člověk, který miloval svět, byl velmi zarmoucen. Toužil po nebi, avšak přál si, aby mu zůstalo jeho bohatství. Pro lásku k penězům a postavení se zřekl nesmrtelného života. Ach, jak ubohá výměna! A přece tak jednají mnozí, kteří vyznávají, že zachovávají Boží přikázání. Ty, drahý bratře, jsi v nebezpečí, že budeš činit totéž, ale neuvědomuješ si to. Neměl by ses urazit, přesto ti předkládám tuto záležitost zcela otevřeně. Bůh tě miluje. Jak ubohým způsobem ses odměnil za Jeho lásku!

Bylo mi zjeveno, že při první zkušenosti bylo tvé srdce hluboce zasaženo pravdou. Tvá mysl byla uchvácena studiem Písma, viděl jsi novou krásu v každém řádku. Potom dobro, jež bylo zaseto do tvého srdce, ^{4T 51} vzklíčilo a přineslo ovoce k Boží slávě. Ale po jisté době zájem o tento život a klam bohatství zadusil dobré símě Božího slova, jež bylo zaseto do tvého srdce a ty jsi nepřinášel další ovoce Pravda bojovala o první místo ve tvé mysli, ale starosti o tento svět a láska k jiným věcem zvítězily. Satan se snažil, aby tě skrze svody tohoto světa svázal řetězy a ochromil tvou mravní sílu tak, abys neviděl žádný význam v tom, co Bůh od tebe požaduje, a abys neměl žádný úspěch.

Nyní, drahý bratře, musíš vyvinout obrovské úsilí, abys unikl nepříteli a získal opět svou svobodu, neboť tvá láska k zisku bude mít přední místo, budeš otrokem tohoto světa Tvůj příklad pro jiné byl špatný; sobecké zájmy zastávaly první místo. Podle svého vyznání jsi světu pravil: Mé občanství není zde, nýbrž tam nahoře, zatímco prakticky jsi žil jen pro tento svět. Jako osidlo přijde den soudu na všechny, kteří přebývají na tváři země. Tvé vyznání je pro duše jen překážkou, neboť tvé činy mu neodpovídají. „Znám tvé skutky“, (nikoli tvé vyznání), praví Pravý Svědek. Bůh nyní zkouší svůj lid, posuzuje jeho záměry i pohnutky. Mnozí budou shledáni jako plevy a nikoli jako pšenice, neboť nemají žádnou hodnotu.

Kristus svěřil do tvé péče hřivny prostředků a vlivu a řekl ti: Využívej je, dokud nepřijde. Až Mistr přijde a vyúčtuje se svými služebníky, budou vyzváni, aby podali pravdivé svědectví o tom, jakým způsobem použili hřivny, jež jim byly svěřeny. Jaké svědectví přineseš ty, můj drahý bratře? Budeš připraven, abys Mistrovi vrátil dvojnásobek a předložil mu jej jak v základě, tak i v úrocích., čímž bys mu ukázal, že jsi byl svědomitým a vytrvalým pracovníkem v Jeho službách? Bratře E, jestliže budeš kráčet cestou, kterou jsi šel již léta, tvůj případ bude nejlépe vystižen případem služebníka, který svou hřivnu zabalil do šátku a zakopal do země; to znamená, že ji ukryl ve světě. Ti, kterým byly svěřeny hřivny, obdrželi odměnu za svou práci, kterou vynaložili, ^{4T 52} která byla ve správném poměru k věrnosti, vytrvalosti a k opravdovému úsilí, které vykonali při hospodaření se zbožím svého Pána.

Bůh tě pokládá za svého dlužníka a také jako dlužníka tvých bližních, kteří nemají světlo o pravdě. Bůh ti nedal světlo proto, abys jej schovával pod kbelík, nýbrž proto, abys je postavil jako svíci tak, aby byla prospěšná celému domu. Tvé světlo by mělo zářit jiným a mělo by osvětlovat duše, za které Kristus zemřel. Boží milost, převládající ve tvém srdci a povznášející tvou mysl a uvažování k pokoře před Ježíšem, by z tebe měla učinit silného muže, stojícího na straně Krista a pravdy.

Pavel říká: „Neboť i Řeků i jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužníkem jsem“. Řím 1,14 Bůh zjevil Pavlovi svou pravdu a tímto jej učinil dlužníkem všech, kteří byli v temnotě, aby jim zjevil světlo. K Božímu správcovství jsi neměl náležitý vztah. Zpronevěřil jsi hřivny svého Pána. Měl jsi duševní schopnosti, které, kdyby byly využity správným způsobem, učinily by z tebe spolupracovníky Krista a Jeho andělů. Kdyby tvá mysl byla obrácena správním směrem, kde se koná dobro, kdybys předkládal pravdu jiným, byl bys nyní dostatečně kvalifikován k tomu, aby ses stal úspěšným Božím pracovníkem a tvou odměnu by bylo vidět mnohé zachráněné duše, které by se skvěly jako hvězdy v koruně tvé radosti.

Jak může být hodnota tvých domů a tvého pozemku srovnávána s převzácnými dušemi, za které zemřel Kristus? V důsledku tvého působení tyto duše mohou být spaseny a žít s tebou v království slávy, ale tam si s sebou nemůžeš vzít ani nejmenší část svého pozemského pokladu. Získej tolik, co zvládneš, starej se o to s veškerou svou péči, které jsi schopen. A přece na příkaz tvého Pána může oheň, který nemůže uhasit žádná zručnost, v několika hodinách zničit vše, co jsi shromažďoval po celý svůj život a změní to v obrovskou spoušť. Toto byl případ Chicaga. Vzešlo Boží slovo a toto město bylo proměněno ve zříceniny. To není jediné město, které si je třeba připomenout jako viditelnou známku Božího rozhořčení. On učinil začátek, avšak ne konec. Meč jeho hněvu je namířen proti lidu, ^{4T 53} který svou pýchou a zlomyslností vzbudil hněv spravedlivého Boha. Bouře, zemětřesení, větrné bouře, požáry a meč rozšířil zkázu na všechny strany, dokud budou lidská srdce ve strachu chybovat a budou se snažit shánět pozemské věci. Nevíš, jak malý prostor je mezi tebou a věčností. Nevíš, jak rychle se přiblíží tvá zkouška.

Buď připraven, můj bratře, neboť Mistr bude vyžadovat tvé hřivny jak v základě, tak i v úrocích. Záchrana duší by měla být životním dílem každého, kdo vyznává Krista. Světu dlužíme milost, která nám byla dána od Boha; které na nás září a odhalenou krásu a sílu pravdy. .Můžeme celou svou bytost obětovat shromažďování pozemských pokladů, ale jakou budeme mít výhodu, když se náš život zde skončí, nebo když se zjeví Kristus? Nevezmeš s sebou ani haléř. A právě jak vysoko tě tvé světské pocty a bohatství povýšily zde k tomu, abys zanedbával svůj duchovní život, právě tak hluboko klesne tvá mravní hodnota před velikým tribunálem Božího soudu.

Jakou cenu bude mít tvé bohatství, za které jej vyměnil svou duší, kdybys snad byl náhle povolán, abys uzavřel svou zkoušku a tvůj hlas by již nebyl ovladatelný? „Neboť co prospěje člověku, by všechen svět získal, a své duši uškodil?“ (Lk 8,36). Tvé prostředky nemají větší hodnotu než písek, jedině kdyby byly užity tak, aby byly k prospěchu v denních životních potřebách, k požehnání jiným a k pokroku Božích věcí. Bůh ti dal Svědectví výstrahy k povzbuzení, ale ty ses od nich odvrátil. Pochyboval jsi o Svědectvích. Když se navrátíš a shromáždíš paprsky světla, když uznáš, že Svědectví pocházejí od Boha, pak budeš ve své víře vyrovnaný a nebudeš se potácet v temnotách a slabosti.

Můžeš být požehnáním pro sbor v ---. Jestliže přijdeš ke světlu a budeš v něm kráčet, již nyní tam můžeš být oporou. Bůh k tobě opět volá. Usiluje o to, aby tě zasáhl, aby tě osvobodil od sobectví, ve kterém se nalézáš, neboť jsi zahrnut péčí o tento život. ^{4T 54} Vyzývá tě, aby ses odpoutal od svých zálib na tomto světě a aby ses zaměřil na nebeské věci. Abys poznal Boží vůli, musíš ji studovat, namísto toho, že bys hověl svým sklonům a přirozenému záměru své vlastní mysli. Nejopravdovější a nejúzkostlivější otázkou tvého srdce by mělo být volání: „Co chceš, abych činil ?“

Tíha Božího hněvu padne na ty, kteří svůj čas využívali špatným způsobem a namísto svému Tvůrci sloužili mamonu. Jestliže žiješ pro Boha a nebesa, ukazujíce tak životní cestu jiným, půjdeš vpřed a vzhůru k vyšší a světější radosti. Budeš odměněn poselstvím: „To dobře, služebníku dobrý a věrný... Vejdi v radost Pána svého.“ Kristova radost spočívá v tom, že ve svém slavném království uvidí spasené a vykoupené duše. Ten, kdo místo radosti, která byla před něj postavena snese kříž opovržení a hanby, bude posazen po pravici Božího trůnu.

Když získáváš poklady tohoto světa a využíváš je tak, abys odvrátil svůj zájem od Boha, přivodíš si konec strašného prokletí. Nemáš čas k tomu, abys četl, abys přemýšlel a aby ses modlil;neměl jsi dost času ani k tomu, abys poučoval své děti. Neustále jim poukazuj na jejich nejvyšší zájem. Bůh miluje tvé děti, ale ony mají málo povzbuzení k tomu, aby žily nábožným životem. Jestliže zničíš jejich víru ve Svědectví, nemůžeš je získat. Mysli ubohých , pomýlených smrtelníků, by měly být usměrněny a vychovány v duchovních věcech. Jestliže je výchova zaměřena ke světským záležitostem a k úspěchu při osvojování si majetku, jak může být dosaženo duchovního růstu? To je nemožné. Ty můj bratře a tvá rodina, byste mohli povstat na úroveň pravých mužů a žen v Kristu Ježíši, kdybyste věnovali aspoň polovinu zájmu na zdokonalování křesťanského charakteru ve službě Pánu tak, jak nyní sloužíte světu.

Bůh není zvlášť potěšen, jestliže jeho služebníci neprojevují zájem o jeho božskou vůli a nemají duchovní poznání a naproti tomu jsou obeznámeni se světskou moudrostí a poznáním. Tvé pozemské zájmy nemohou být srovnány s věčným blahem. ^{4T 55} Bůh má pro tebe vyšší práci kterou máš vykonat, než je nabývání majetku. Potřebuješ hlubokou a dokonalou práci, kterou máš dokončit. Celá tvá rodina to potřebuje, a kéž Bůh pomůže tvé snaze a zdokonalení křesťanského charakteru. Tvé děti mohou a měly by být požehnáním pro mládež ve vašem okolí. Jejich příklad, způsob jejich hovoru a jejich skutky mohou oslavit jejich nebeského Otce a mohou být ozdobou náboženství.