Následující svědectví bylo psáno v lednu roku 1875 a jeho věrohodnost potvrdil bratr C, který řekl, že mu dalo světlo a naději.

Bratře C, opustil jsi Boha. Tvé názory na Boží požadavky nebyly nikdy příliš dobré ani přesné. Není to však žádná omluva za tvou lhostejnost k povinnostem a menší bdělost, jestliže jednání tolika formálních křesťanů je nesprávné. Neodevzdal ses Bohu. Necítil jsi potřebu své závislosti na Něm a proto jsi byl přemožen a zotročen pochybnostmi. Spoutala tě nevěra. Svým životem jsi neoslavoval Boha. Naše víra ti někdy připadá velmi pochybná. Avšak příčina je v tobě samém. Ve světě je pravda a lež tak smíchaná, že vždy není možné dobře odlišit jedno od druhého. Proč však má někdo, kdo vyznává pravdu, tak málo síly? Protože nechápe svou vlastní nevědomost a slabost. Kdyby ji znal a nespoléhal na sebe, uvědomoval by si důležitost božské pomoci, aby mohl být zachráněn před útoky nepřítele. Musíme být aktivními, pracujícími křesťany s nesobeckým srdcem i životem, s upřímným pohledem na Boží slávu. Ó, jaké trosky všude nacházíme! Jaké němé rty a neplodné životy! Anděl řekl: "To je důsledek pádu v pokušení. Nic tak nemaří pokoj duše, jako hříšná nevěra."

Neměl by ses v zoufalství vzdávat a domnívat se, že musíš žít i umřít v otroctví pochybnosti a nevěry. V Hospodinu máme spravedlnost a sílu. Spolehni na Něj a skrze Jeho moc můžeš odstranit všechny ohnivé šípy protivníka a zvítězit. ^{4T 214} Skrze pravdu můžeš být posvěcen, ale pokud chceš, můžeš jít vstříc temnotě nevěry, ztratit nebe i vše ostatní. Životem ve světle a plněním Boží vůle můžeš překonat i svou sobeckou povahu.

Byl jsi ochotný obětovat své prostředky, ale ne sebe. Neuvědomoval sis, že jsi byl povolán přinášet oběti, které si vyžadují i určitou námahu; nebyl jsi ochoten vykonat pro Krista ani to nejmenší. Bůh tě bude znovu učit základům, dokud nebudeš umět s pokorným srdcem a odevzdanou myslí snášet jeho zkoušky a dokud nebudeš cele posvěcen jeho službě a dílu. Pak budeš moci získat věčný život. V Ježíši Kristu se můžeš stát dokonalým člověkem. Jinak můžeš být duchovním mrzákem, který nikdy nezvítězí. Můj bratře, co si vybereš? Chceš žít životem sebezapření a sebeobětování, pracovat ochotně a radostně, zdokonalovat křesťanský charakter a spět k nesmrtelné odměně? Anebo chceš žít jen pro sebe a ztratit nebe? S ohněm si nelze zahrávat. Kristus přijímá nerozdělenou službu. Požaduje všechno. Nic se neudělá samo. On tě vykoupil za nekonečnou cenu a žádá, abys mu vše co máš, dobrovolně obětoval. Posvětíš-li Mu celé své srdce i život, pak víra nahradí pochybnosti a namísto nedůvěry a nevěry nastoupí důvěra.

Můj bratře, tím že sám i ve své rodině zanedbáváš zdravotní reformu, se vystavuješ velkému nebezpečí. Máš znečištěnou krev a uspokojováním chutě ji ještě více znečišťuješ. Nikdy neužívej dráždidla, protože to přináší neblahé následky. Ztratíš tím tělesnou sílu a oslabíš schopnost myšlení. Přísná střídmost v jídle a pití s pevnou důvěrou v Boha zlepší tvé tělesné, duševní i mravní zdraví. Máš velmi prchlivou povahu. Nedovedeš se dobře ovládat a ve zlosti často řekneš a vykonáš to, čeho později lituješ. ^{4T 215} Pevnou vůlí by ses měl rozhodně postavit proti vlastním sklonům. Měl bys otevřít dveře své duše, abys přijal světlo a pravdu. Vyskytne-li se nějaká zkouška, často začneš pochybovat a okamžitě se bouříš proti všemu, co pokládáš za omezení své svobody a svých práv.

Boží Slovo nám jasně představuje tuto pravdu, že naše tělesná přirozenost bude muset bojovat proti duchovní přirozenosti. Apoštol nás nabádá, abychom se zřekli tělesných žádostí, které bojují proti duši. Každá zvrácená chuť se stává odbojnou vášní. Povolování chuti na úkor tělesných sil způsobuje duševní onemocnění. Vášeň, o níž se apoštol zmiňuje, se nevztahuje jenom na přestoupení sedmého přikázání, ale každé podřízení se chuti, jenž zmenšuje tělesnou zdatnost, je odbojnou vášní. Apoštol tvrdí, že ten, kdo chce získat zvláštní vítězství a dosáhnout vyšší úroveň spravedlnosti, musí být "ve všem střízlivý". Střídmost v jídle a pití, jakož i cvičení střídmosti v ostatních záležitostech je velmi důležité, jestliže chceme zvítězit tak, jak zvítězil Ježíš Kristus. Bůh nám nedal světlo proto, abychom k němu byli lhostejní, ale aby nás vedlo a bylo k užitku.

Měl bys pěstovat sebeovládání. To, co ses měl naučit již ve svém mládí, musíš zvládnout nyní. Ovládej se, abys mohl zemřít vlastnímu já a svou vůli podřídit vůli Kristově. Hluboké a úplné obrácení je velmi důležité, jinak, můj bratře, ztratíš věčný život. Tvá služba v Božím díle musí být srdečná, úplná a pečlivá. Nemůžeš zdokonalovat křesťanský charakter, budeš-li Bohu sloužit jen tehdy, kdy se ti chce a kdy se ti to hodí. Ve tvém životě musí nastat rozhodná změna a musíš získat novou zkušenost, protože jinak Bůh tvou službu nepřijme.

Náš nebeský Otec byl k tobě velmi milostivý. Jednal s tebou soucitně. Slabost a nemoc tě zastihla v době, kdy jsi nebyl připraven zemřít; ^{4T 216} neboť jsi nezdokonaloval svůj křesťanský charakter a nebyl jsi mravně způsobilý pro život v nebi. Satan ti byl po boku, aby tě obtěžoval a zahubil a mohl tě pokládat za přestupníka. Mnozí se za tebe vroucně modlili, což přineslo svůj užitek. Byli posláni andělé, kteří nad tebou bděli, aby tě chránili před satanovou mocí, abys nezahynul. Bůh ti ve své veliké lásce dal možnost prožít další zkoušku. Ne nad proto, že by v tobě bylo něco dobrého, ale pro své milosrdenství vyslyšel modlitby víry. Tvá zkušební doba byla prodloužena, abys měl možnost napravit minulost, přemoci slabosti svého charakteru a ve svém životě projevit tu odevzdanost Bohu, kterou od tebe požaduje. Měl jsi pocity vděčnosti, ale nepronikla tě ona srdečná vděčnost a pokora, zapálená nekonečnou láskou.

Patřičně sis neuvědomoval své povinnosti vůči Bohu za to, že prodloužil tvůj život. Z malicherných důvodů jsi někdy neplnil své náboženské povinnosti, které jsou od nás požadovány vždy a za každých okolností. Pocity znechucení nejsou před Bohem žádnou omluvou za neplnění ani nejmenší povinnosti. Nepatříš sám sobě, byl jsi vykoupen Kristovou krví. Žádá od tebe všechno, co jsi schopen vykonat; tvůj čas a síla nejsou tvým vlastnictvím.

Bůh ti zjevil, že by ses měl vzdělávat, abys v Jeho díle mohl něco vykonat. Bylo však nutné, aby tvá mysl byla rozvíjena a usměrněna, aby pracovala v souladu s Božím plánem. Kdybys chtěl, mohl jsi získat požadovanou zkušenost, mohl jsi zapřít sám sebe, podle životního příkladu svého Spasitele. Nevykonal jsi však nic pro to, aby ses podle svých možností naučil, co bylo pro tebe důležité, abys mohl být správným pracovníkem Božího díla. Dříve než by tě Pán mohl použít jako svůj účinný nástroj, musel bys změnit svůj život.

Bratře C, když jsi měl opustit své hospodářství, cítil jsi to jako oběť, protože ti přinášelo mnoho radosti. Nepřišel jsi do --- na základě vlastní volby. ^{4T 217} O publikační činnosti jsi neměl žádné znalosti. Rozhodl ses však, že vynaložíš veškeré úsilí a často sis počínal správně. Do cesty ti však přišlo mnohé, co ti bylo kamenem úrazu. Bratr F si v mnohých věcech počínal nesprávně. Ale tvé odevzdání se Bohu nebylo trvalé. Duševně ses spojil s bratrem F, a ztratil jsi svou svobodu. Bohu se to nelíbilo, a proto tě opustil. Satan nad tebou získal velkou moc. Tvé kroky byly nejisté, a když jsi onemocněl, zdálo se, že ztratíš víru. Byla to jen velká milost, že Bůh tě zachránil a dal ti nový život. Cele ses Mu však nepodřídil; tvá umíněná vůle nebyla pokořena. Musíš prožít nové obrácení. Snadno ses rozhněval a zneklidnil. Rozhodl ses, že odvrátíš vše, o čem ses domníval, že jde proti tobě. Když se něco dotklo tvé pýchy, pak ses rozhněval jako blesk. Můj drahý bratře, to vše není správné. Musíš to přemoci, jinak nad tebou zvítězí nepřítel.

Nebylo ti dobře u srdce, protože práci v --- jsi neměl rád. Ohlížel ses zpět do ---, protože tam bylo tvé srdce a táhlo tě to tam. Bůh tě zkoušel a prověřoval; jak jsi obstál v této zkoušce? Je nutné, abys změnil svůj charakter; hrany i vroubky musí být srovnány, abys mohl být připraven pro nebeské království. Jak je pro člověka těžké, aby skryl své sklony. Jak těžce lidé opouštějí příjemné světské návyky, aby se skrze lásku svého Spasitele a svých bližních zřekli vlastních zálib a mohli se plněji věnovat Boží službě.

Bratře C, svou práci nekonáš celým svým srdcem a celou svou duší. Nikdy ses jí plně nevěnoval a také se ti nelíbí. Kdybys k ní měl správný vztah, usměrnil bys svou mysl, abys ji lépe pochopil, ale ty ses jí spíše stranil. Neprojevil jsi o ni hluboký zájem a nesnažil ses poznat její různorodost. ^{4T 218}

Nejsi tak společenský a zdvořilý, jak by tomu mělo být a tvé chladné a tvrdé chování se Bohu nelíbí. Snadno se necháš vést svými pocity. Boží dílo nemůže konat dobře ten, kdo je ovládán pocity a jedná pudově. Svou mysl musíš spojit těsněji s Bohem a svou náklonnost a zájem musíš věnovat hlavně lidem, kteří pracují v Jeho díle. Jinak nemůžeš být užitečný pro pokrok díla v ---. Jsi velmi nezávislý a nepřístupný. Musíš se ovládat a svou náklonnost přizpůsobit myšlení a pocitům jiných. Jako podnikatel a křesťan můžeš Božímu dílu prokázat cennou službu, jestliže však svou vůli a své plány podřídíš Pánu. Je nutné, aby tě pravda posvětila a tvé smýšlení pozvedla nad každý osobní úsudek i sobecký zájem.

Upozorňuji tě na Ježíšův život jako na dokonalý vzor. Jeho život se vyznačoval nezištnou dobročinností. Předrahý Spasitel! Jaké oběti pro nás přinesl, abychom nezahynuli, ale měli věčný život! Do nebe se dostaneme velmi snadno, jestliže se zřekneme všech sobeckých zájmů. Můžeme si dovolit jít vlastní cestou a vytrhnout se z Boží ruky jen proto, že se to lépe hodí našemu přirozenému srdci? Bůh vyžaduje dokonalou podřízenost a dokonalou poslušnost. Věčný život je pro nás cennější, než vše ostatní. Budeš-li usilovat o vstup úzkou bránou, můžeš přijít do úzkého spojení s Bohem.

Nikdy by sis nebyl vědom svých nedostatků, kdybys nebyl přiveden tam, kde vyšly najevo. Po příchodu do --- ses necítil dobře. Práci jsi nekonal ochotně a rád a nestala se předmětem tvého hlavního zájmu. Oblíbil sis nezávislost, jíž by ses musel zříci, kdyby sis uvědomoval své skutečné postavení - že jsi jen učeň, který se učí jak pracovat co nejlépe ve prospěch Božího díla; že jsi žák, ^{4T 219} usilující o získání vědomostí, které ještě nezná. Mohl jsi být úspěšnější, kdyby ses opravdově snažil sloužit Bohu jako pohotový pracovník.

Byl jsi příliš uzavřený. Nesblížil ses s pracovníky různých odvětví díla, neradil ses s nimi tak přátelsky jak bys měl, aby sis počínal rozvážně. Kdybys to byl udělal, mohl si být v mnohém užitečnějším pomocníkem. Často ses řídil svým vlastním úsudkem a kráčel podle svých vlastních představ a plánů. Mezi pracovníky byl určitý nesoulad. Ti, kteří ti mohli pomoci, nebyli ochotni tě poučit, protože nejsi dostatečně přátelský a také proto, že jednáš příliš impulsivně a citově; proto se k tobě nepřiblížili.

Spasitele světa uctívali andělé. Byl knížetem nebeských královských dvorů a příbytků, ale zanechal svou slávu a přioděl své božství lidskou přirozeností. Stal se tichým a pokorným Ježíšem. Své bohatství a slávu nechal v nebi a stal se chudým, abychom jeho chudobou zbohatli. Tři roky chodil z místa na místo jako poutník bez domova. Sobečtí lidé však reptají a naříkají, mají-li opustit svůj pozemský statek pro Krista, anebo pracovat v díle záchrany lidí, pro které On dal svůj předrahý život. Jaký to nevděk! Nikdo nemůže ocenit požehnání vykoupení, dokud si neuvědomí, že může radostně přinést jakoukoli a každou oběť pro Kristovu lásku. Každá oběť pro Krista dárce obohacuje a každé utrpení a sebezapření, které je nutno vytrpět pro Jeho drahé dílo, mnohonásobně zvětší konečnou radost vítězů v nebesích.

Skutečnou oběť a pravé sebezapření znáš pouze povrchně. Tvé těžkosti a požadavky, které na tebe byly vloženy, byly jen nepatrné, zatímco jiní byli přetíženi velkou zodpovědností. Mladý muž, který se ptal Ježíše, co má dělat, aby získal věčný život, dostal odpověď: "Zachovej přikázání." ^{4T 220} Přesvědčivě a pyšně odpověděl: "Všechny tyto věci jsem zachovával od svého mládí. Čeho se mi ještě nedostává?" Ježíš se soucitem pohlédl na mladíka. Měl ho rád a věděl, že to, co mu mladík řekl, by ho mohlo provždy od Něho odloučit. Přesto se dotkl nejbolestnějšího místa jeho duše. Řekl mu: "Jdi a prodej statek svůj, a rozdej chudým; a budeš míti poklad v nebi a pojď, následuj mne" Mt 19,21. Mladý muž se chtěl dostat do nebe, ale nebyl ochoten odpoutat se od svého pozemského majetku. Odmítl splnit podmínky pro vstup do života požadované Bohem. Byl velice zarmoucen, neboť měl mnoho statků, které pokládal za příliš cenné, než aby je vyměnil za věčnou odměnu. Ptal se, co má učinit, aby byl spasen a dostal odpověď; ale jeho světské srdce nemohlo obětovat majetek a stát se Kristovým učedníkem. Rozhodl se, že se zřekne nebe a přilne ke svému pozemskému majetku. Jak mnozí se dnes podobně rozhodují a zpečeťují svůj osud jak on!

Má-li někdo z nás nějakou příležitost učinit něco pro Krista, jak dychtivě bychom se toho měli chopit a s největší opravdovostí vykonat vše, co můžeme, abychom byli jeho spolupracovníky. Zkoušky, které velice náročně prověřují naši víru a vyvolávají v nás pocit, že Bůh na nás zapomněl, jsou zaměřeny na to, aby nás přivedly blíže ke Kristu, abychom u Jeho nohou složili všechno břímě a pocítili pokoj, který nám dá. Potřebuješ prožít nové obrácení; musíš být posvěcen pravdou a v duchu být jako malé dítě, tichý a pokorný, spoléhající cele na Krista jako svého Vykupitele. Pýcha a nezávislost zastírá tvé srdce před požehnaným vlivem ducha Božího a zatvrzuje ho jako betonovou silnici. Stále se musíš učit věřit. Podřídíš-li se cele Bohu, budeš-li spoléhat na Ježíše, odměnou ti bude vítězství, jehož radost jsi nikdy neokusil. Ohlédneš-li se jasně do minulosti, uvidíš, že právě tehdy, když se ti život zdál nesnesitelný a těžký, ^{4T 221} Ježíš ti byl nablízku a snažil se tě přivést ke světlu. Tvůj Otec byl s tebou, s nevýslovnou láskou, tě ve tvém vlastním zájmu zkoušel jako zlatník, který čistí vzácné zlato. Když se ti zdálo, že jsi opuštěn, byl u tebe, potěšoval tě a podpíral. Málo kdy vidíme Ježíše takového jakým skutečně je a nikdy nejsme tak ochotni přijat jeho pomoc, jak ochotně nám ji nabízí.

Jaké vítězství získáš, neučíš-li se následovat zjevenou Boží prozřetelnost s vděčným srdcem a s rozhodnutím žít stále k Jeho slávě, v nemoci i při zdraví, v hojnosti nebo v nedostatku. Vlastní já se proti tomu brání. Vlastní já musí být ukřižováno dříve, než budeš moci v Ježíšově jménu zvítězit a přijat odměnu věčnosti.