Bratři C a D nepodpořili dílo v ---, jak to bylo jejich povinností. Kdyby byli skromní, báli se Boha a neustále konali dobrou práci jak v církvi, tak i v zaměstnání, byli by v Božím díle velkým požehnáním. Kdyby cítili, jakou mají před Bohem odpovědnost za výchovu a kázeň svých dětí, snažili by se, aby byly dobrým vzorem jiným. Tyto děti nepotřebují pouze školní výchovu a vzdělání, ale také domácí výchovu, aby se jejich duševní a mravní síly mohly náležitým cvičením dostatečně rozvíjet. ^{4T 198} Tělesné, duševní a duchovní schopnosti musí být dobře pěstovány, protože to je základ vyrovnané povahy.

O děti se musíme starat, chránit je a vychovávat. Správné vedení mládeže si vyžaduje umění a vytrvalé úsilí. Jestliže děti mají sklony k zlému, je nutné, aby byly usměrněny a něžně pokárány. Také je musíme podle potřeby povzbudit. Dítě by mělo být vychováváno k samostatnosti. To vše musíme činit rozvážně, abychom se neminuli cíle.

Rodiče se snad táží: „Kdo na to vše stačí?“ Jen Bůh jim může pomoci, avšak nebudou-li se s Ním radit, jejich úloha je beznadějná. Ale modlitba, zkoumání Písma a upřímná horlivost jim pomohou splnit tento důležitý úkol a za všechno své úsilí a čas obdrží stonásobnou odměnu. Pomlouváním a péčí o vnější vzhled se spotřebuje drahocenný čas, který by měl být využit k modlitbě o Boží moudrost a sílu, aby mohli co nejlépe splnit svůj nejsvětější úkol. Rodiče, kteří mají moudrost ke spasení, budou vytvářet příjemné prostředí, aby jejich děti měly vybudován správný charakter. K tomu mají dostatek schopností. Zdroj moudrosti je otevřen; tam může každý načerpat všechny znalosti, které jsou v tomto směru potřebné.

Jejich učebnicí má být Bible, kniha tak bohatá na rady a naučení. Vychovají-li své děti podle rad této knihy, pak nejenže své děti povedou správnou cestou, ale v této nejsvětější povinnosti vychovají i sami sebe. Dojem, který zanecháme v mysli mladých, se dá jen těžko smazat. Jak je potom důležité, aby tyto dojmy byly co nejlepší a pružné schopnosti mladých lidí byly obráceny správným směrem.

Jistí rodiče přišli se svými dětmi do --- a nechali je na starosti církvi, jako kdyby se do budoucna vzdali veškeré zodpovědnosti za jejich mravní a náboženskou výchovu. Manželé C a D tak rozhodli o neúspěchu při výchově svých dětí, čímž poškodili také sobě. ^{4T 199} Jejich děti jásaly, že mohou činit, co se jim líbí. Doma neměly žádné povinnosti a nenechaly se nikým omezovat. Užitečný život jim připadá jako život plný dřiny. Domácí svoboda je učinila neschopnými pro jakoukoliv práci. Přirozeným důsledkem byla vzpoura proti školní kázni. Jejich rodiče přijali a uznali jejich stížnosti. Měli soucit s jejich zdánlivými nesnázemi a povzbuzovali své děti v konání zla. Rodiče v mnohých případech uvěřili lžím svých svedených dětí. Kdyby se takové případy s nevychovanými a vzpurnými dětmi vyskytovaly častěji, vedlo by to k podlomení veškeré autority ve škole a morálka mládeže v naší církvi by byla zničena.

V nebesích vládne dokonalý pořádek, soulad a kázeň. Jestliže rodiče zanedbávají pozemskou výchovu svých dětí, jak mohou očekávat, že budou moci být vhodnými společníky svatých andělů ve světě pokoje a harmonie? Shovívaví rodiče, kteří omlouvají přestupky svých dětí, přivádějí do společnosti mládeže, která jí bude škodit a zničí autoritu školy i církve.

Dnes si děti vyžadují mnohem pozornější péči a výchovu než kdykoliv v minulosti, protože satan se snaží ovládnout jejich mysl i srdce, aby k nim Duch Boží neměl přístup. Hrozný stav dnešní mládeže je jedním z největších znamení, že žijeme v posledních dnech, ale příčinou neštěstí mnohých je právě špatná výchova ze strany rodičů, kteří v dětech zasadili strom nenávisti k napomínání, který dnes přináší ovoce neposlušnosti. Rodičům se sice nelíbí, jaká povaha se v dětech vyvíjí, ale nevidí chyby ve své výchově.

Elímu se nelíbilo chování jeho synů, ale neučinil žádné kroky, které by vedly k nápravě. Bůh varoval tohoto slepě milujícího a laskavého otce, že za svou nedbalost bude potrestán, ale ani potom necítil důležitost rychlého zákroku proti zlu, šířícímu se v Izraeli. ^{4T 200} Okamžitě měl zasáhnout, ale namísto toho s pokorou řekl: “Hospodin jest, nechť učiní, což ráčí“ 1Sam 3,18. Kdyby si plně uvědomil hříšnost své nedbalosti, Izrael nemusel být potupně ponížen a truhla Boží se nemusela dostat do nepřátelských rukou.

Bůh odsuzuje osudnou nevšímavost vůči hříchu a zločinnosti, která se projevuje v rodinách formálních křesťanů. Činí rodiče do značné míry zodpovědnými za chyby a pošetilost jejich potomků. Bůh nepotrestal pouze syny Eliho, ale také jejich otce. Tento smutný příklad by měl být výstrahou dnešním rodičům.

Když jsem viděla nebezpečný stav naší mládeže i lhostejnost jejich rodičů, mé zemdlené srdce mne bolelo; také andělé byli zarmouceni a plakali. Mládež jde do světa, přímo do satanovy náruče. Není již tak přístupná něžnému vlivu Boží milosti, je vzdorovitější a její vztah k věčným zájmům upadá. Viděla jsem, jak satan vztyčuje svou korouhev v rodinách, jež se pokládají za Boží vyvolené. Ale ti, kteří žijí ve světle, by měli poznat rozdíl mezi černým praporem nepřítele a Kristovým praporem, skropeným krví.

Děti by měly být poučeny slovem i příkladem. Rodiče mají splnit svou vážnou odpovědnost s bázní a třesením. Musí se vroucně modlit o božskou sílu a vedení v této práci. Ve mnohých rodinách jsou zasévána seménka marnivosti a sobectví již v útlém dětství. Chytré výroky dětí nebo skutky, v jejich přítomnosti by neměly být komentovány a vyvyšovány, a to zvláště před jinými lidmi. Malé děti si toho všímají a tak se stávají pyšné a důležité. Čekají na příležitost, kdy rozhovor bude přerušen a budou moci ukázat své neslušné chování. Lichocení a shovívavost podporuje jejich marnivost a tvrdohlavost ^{4T 201} a nakonec nejmladší často vládnou celé rodině a také rodičům.

Vlastnosti formované takovým druhem výchovy, se musí odrazit i ve vývoji myšlení dítěte. Dítě roste a to, co se u mladých dětí pokládá za chytrost, může vést v dospělosti k opovrženíhodným činům. Chtěly vládnout svým společníkům a pokud se někdo nepodrobil jejich vůli, pokládaly to za urážku. To vše je důsledkem výchovy v mládí, protože nebyly vedeny k sebezapření, které je velmi důležité, jestliže mají překonat životní nesnáze a těžkosti.

Rodiče často své děti rozmazlují a jsou k nim shovívaví, protože se jim to jeví jako nejsnadnější způsob výchovy. Je to jednodušší, když je necháme kráčet vlastní cestou, než kdybychom se snažili napravit jejich špatné zvyky, které budou stále silnější. Ale to je zbabělé jednání. Vyhýbat se zodpovědnosti není správné. Přijde doba, kdy zlozvyky těchto dětí, které se nikdo nesnažil napravit, přerostou ve skutečné zlo a zneuctí nejen je, ale také jejich rodiče. Nejednou se ocitnou ve společnosti, ale nejsou připraveny čelit pokušením a nejsou dostatečně silné, aby mohly snášet těžkosti. Tito vášniví, panovační a nedisciplinovaní mladí lidé se snaží, aby se jiní podřídili jejich vůli. Upadají stále níž, domnívají se, že svět je zneužívá a začnou se proti tomu bránit.

Naučení z dětství, dobré nebo špatné, se nikdy neztratí. Již v mládí se charakter vyvíjí buď k dobrému nebo k zlému. Doma mohou být vychvalováni a falešně povzbuzováni, ale ve světě dostane každý jen to, co si zaslouží. Jestliže někdo byl hýčkán a celá domácnost se mu podřizovala, pak se musí denně podřizovat a je nucen ustupovat jiným. Mnozí teprve v praktickém životě zjistí, kde je jejich pravé místo. Přes mnohá zklamání, neúspěchy a napomenutí ze strany jejich nadřízených poznají sami sebe a v pokoře jsou ochotni přijat místo, které jsou schopni zastávat. Ale je to těžká a zbytečná zkouška, které mohli být ušetřeni, kdyby byli již v mládí správně vychováni. ^{4T 202}

Většina těchto nedisciplinovaných lidí se v životě často setká s neporozuměním a neúspěchem, kde by jinak mohli být spokojeni. Vyrostli s pocitem, že svět jim něco dluží a nepřeje jim, protože jim nelichotí a nestará se o ně. Chtějí se za to mstít světu, který nenávidí a chtějí proti němu bojovat. Někdy jsou okolnostmi donuceni k pokoře, ale ve skutečnosti jsou úplně jinými lidmi a dříve nebo později se projeví jejich pravý charakter.

Jestliže takoví lidé založí vlastní rodinu, stávají se krutými vládci domácnosti a prosazují své sobectví a nerozumné sklony, které jim byly částečně vnuceny vnějším světem. Na svou podřízenost se dívají jako na největší nedostatek svého pozemského života. Proč rodiče takto vychovávají své děti, když se potom dostávají do konfliktu se svými bližními?

Výchova, kterou obdrželi v dětství, má vliv i na jejich náboženství. Těžké zkoušky, které mohou mít neblahý vliv na prosperitu církve a které mohou být příčinou, že nevěřící se pohorší a s ne­jistotou a nespokojeností se odvrátí, vznikají obvykle vlivem neztišeného a nepokořeného ducha, který je ovocem rodičovského hýčkání v dětství. Kolik životů ztroskotalo, kolik zločinů jež bylo spácháno, a to jen kvůli prchlivé povaze, která mohla být zkrocena již v dětství, kdy mysl je vnímavá, srdce je nakloněno k dobrému a dítě se podřídí matčině vůli. Dnes žije mnoho lidí se špatnou povahou, protože v dětství nebyli dobře vychováni.

Děti, kterým bylo vše dovoleno, nejsou šťastné. Nepoddajný člověk nebude nikdy klidný a spokojený. Mysl i srdce musí být usměrněny a podřízeny moudrému vedení, aby naše chování bylo v souladu s moudrými zákony, kterými je řízen náš život. Neklid a nespokojenost jsou ovocem požitkářství a sobectví. Na půdě takového srdce bude růst podobně jako v zahradě plevel a bodláčí, protože tam nebyla zaseta dobrá seménka vzácných květin, vyžadující zvýšenou péči. ^{4T 203} S lidskou duší to vypadá stejně jako s viditelnou přírodou.

Mládež v --- se nachází ve strašném stavu. V církvi jsou někteří, jenž se starají o ty, kteří mají odpovědné postavení. Hledají na nich chyby, reptají proti jejich napomínání, rádi je pomlouvají a zabývají se záležitostmi jiných, zatímco jejich vlastní duše jsou obklopeny temnotou a jejich děti kráčejí stejnou cestou, jako oni. Tímto počínáním chtějí podkopat veškerou autoritu. Bůh bude tyto rodiče brát k zodpovědnosti za zlomyslnost a vzpouru mládeže, kterou vychovali.

Satanovy plány byly velmi úspěšné. Dospělí muži, otcové rodin, kteří kladou tvrdý odpor, když se jim něco nepodaří, jasně ukazují, že vůbec nejsou schopni ovládat sami sebe. Jak potom mohou vychovávat své děti, kteří kráčejí v jejich šlépějích a neuznávají jejich, ani cizí autoritu? Tito rodiče neuznávají církevní autoritu ani představitele institucí, v nichž pracují. Někteří z těchto formálních křesťanů se poddali satanovi a stali se jeho nástroji. Svou neposlušností odvádějí duše od pravdy. Svou samospravedlností se rouhají Všemohoucímu. Vůbec si neuvědomují, jak velký je jejich hřích a přitom slouží Božímu nepříteli. Svým vlivem již vykonali mnoho zlého, protože se podřídili satanovi. Je jasně vidět, jak z trošky kvasu vykynulo všechno těsto. Šíří se nevěra, která se zmocňuje lidí, jež by mohli cele přijat pravdu.

Tito satanovi věrní spolupracovníci se dívají nevinně na ty, kteří se topí v pochybnostech a vůbec si nevšímají napomenutí ani naléhavých proseb jiných. Zatímco se tito lidé utvrzují ve své nevěře, jejich vůdcové si o sobě myslí, že ve srovnání s nimi jsou dobří a spravedliví. ^{4T 204} Vůbec si neuvědomují, že tyto duše byly svedeny jejich marnomluvností, bezbožnou vzpourou proti autoritě a jejich špatným vlivem. Oni sami byli příčinou těchto těžkostí, protože rozsévali símě anarchie a nevěry.

Žádná rodina nemá právo přivést své děti do ---, jestliže rodiče se o ně nestarají. Jestliže se rodiče neřídí radami Božího slova, jež se týkají výchovy dětí, pak v --- není pro ně místo. Svou přítomností by mravně zkazily tamnější mládež a tam, kde by měl vládnout pokoj a úspěch, by vnesly nesoulad. Dříve, než těmto rodičům dovolíte, aby své děti přivedly do sboru v ---, řekněte jim, aby si nejdříve vychovali své děti.

Mnozí jsou ke svým dětem právě tak hříšně neteční, jako Elí a proto je určitě také stihne Boží trest. Charakteristický je případ bratra E. Bůh ve svém hněvu vložil svou ruku na jeho děti i na něho. Boží slovo je jasné, ale oni opovrhovali jeho výstrahami. Byli varováni i pokáráni, ale vše bylo zbytečné. Proto na něj dopadlo zlořečenství. Je to strašné, když se rodiče nestarají o výchovu svých dětí. Pak nezahynou pouze děti, ale je tím ohrožen i věčný život rodičů, kteří se tak vzdálili od Boha, že ztratili ze zřetele svou odpovědnost.

Něžní a shovívaví rodiče, dovolte mi, abych vám pro poučení poukázala na biblické směrnice, které ukazují, jak se má jednat se vzpurným synem: "Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich: Tedy vezmou ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města svého, k bráně místa přebývání svého, a řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest. ^{4T 205} Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umře; a tak odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou." Dt 21,18-21.

Mladší nebo starší kteří žijí v ústavu, musí být vychováváni pod přísným dohledem, aby jejich vliv nebo činnost nebyly v rozporu s cílem, který ústav sleduje. Jestliže vliv povahy některého zaměstnance může odvádět od Boha a od pravdy, pak musí být neprodleně propuštěn. Je to nutné, protože takoví neshromažďují s Kristem, ale naopak jiné od Něj odvádějí. Ve skutečnosti jsou to satanovi služebníci.

Jestliže v ústavu pracují mladí lidé, kteří se nepodřizují rodičovské autoritě ani domácímu řádu a opovrhují radou a vedením, stihne je Boží prokletí, které se bude vztahovat i na ústav, protože je nadále zaměstnával a poskytoval jim další příležitost, aby kazili mládež, s níž přicházeli do styku. Ti, jimž byla svěřena péče o celý ústav, jsou odpovědni za vliv, který tam převládá. Avšak jestliže jim je nekázeň lhostejná a nezakročí, pak jsou spolupachatelé hříchu.

Neřesti, které se páchaly v ---, vyšly najevo. Bůh žádá, aby tam byla provedena reorganizace. Mládež, která má pracovat v Jeho díle, musí být pečlivě vybírána. Mohou to být pouze ti, kteří chtějí získat lepší vzdělání i charakter. Věrní a pečliví lidé jsou potřební ve všech oblastech, a zvláště na vedoucích místech. Ti, kteří se hlásí k pravdě, by měli jako bdělí strážní hájit zájmy ústavu. Měli by dbát, aby oni sami nebo jejich bližní duchovně neonemocněli.

Ti, kteří byli zvyklí na neomezenou svobodu a stali se studenty na naší škole v ---, přičemž si mysleli, že mohou dělat, co se jim líbí, musí být z tohoto svého omylu rychle vyléčeni a musí se podřídit náležité kázni. Ale obzvláště mládež, žijící v ---, by se měla podrobit přísné kázni, aby z ní vyrostli poctiví lidé s dobrými vlastnostmi a morálkou. ^{4T 206} Jestliže se nebudou chtít podrobit těmto požadavkům, měli by být ze školy vyloučeni, aby svým špatným příkladem nenakazili ostatní.

Rodiče, kteří žijí v blízkosti naší školy v --- a posílají tam své děti, aby získaly vzdělání, cele důvěřují tomu, že zde získají dobré návyky a nebudou vystaveni špatnému vlivu. Vychovatelé na našich školách jsou povinni pečovat o čisté mravní ovzduší. Mezi jistými třídami mladých mužů a žen v --- je dnes zřejmý nedostatek dobrých vlastností a slušného chování. Někteří z nich mají velmi nízkou mravní úroveň a jsou to i vlivní mladí studenti, kteří tam byli posláni ze vzdálenějších míst a nemohli přijímat rady a pomoc od svých rodičů. O takové je třeba pečovat hned od počátku, protože je to velmi důležité.

Někteří mladí v --- působí špatným vlivem na morálku jiných. Asi si myslí, že tím, když nerespektují své rodiče, získají si uznání jiných. Stav těchto mladých lidí vystihl nejlépe Pavel těmito slovy: "Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Neboť nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, bezcitní, smluv nezdrželiví, utrhači, hrubí, kterýmž nic dobrého milo není, zrádci, lehkomyslní, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha." 2Tm 3,1-4.

Svým vlivem na mládež v --- způsobili již mnoho zla. Jejich příklad i způsob vyjadřování je na velmi nízké úrovni. Na mládež, jež má dobré morální vlastnosti a přemýšlí o užitečných věcech, nemohou zapůsobit, protože nestojí o jejich společnost. Ale jsou tam i jiní mladí muži a ženy, kteří rádi vyhledávají jejich společnost. Satan zjistil, že má velký úspěch, když zničí duchovní cítění některých věřících lidí a jejich mysl zatemní falešnými idejemi, ^{4T 207} aby nebyli schopni vidět rozdíl mezi dobrem a zlem. Pak se snaží, aby podkopal jejich důvěru k Božím vyvoleným služebníkům a stávají se z nich absolutní nevěrci.

Kdyby si mládež oblíbila společnost těch, kteří činí čest svému vyznání, nebyli by vystaveni tak velkému nebezpečí. Satan se neustále snaží, aby zahubil ty, kteří neznají jeho metody, necítí zvláštní potřebu modliteb a nemají zájem o rady zkušených a zbožných přátel. Mnozí mladí, kteří do --- přišli s dobrým předsevzetím žít křesťanským životem, byli zkaženi jinými mladými lidmi, kteří je vzali za ruku a pod rouškou přátelství je vedli do satanovy pasti. Nepřítel vždy nepřichází jako řvoucí lev; často se zjevuje jako anděl světlosti a dobrý přítel se zvláštním pokušením, jemuž nezkušení těžko odolají. Někdy dosáhne svého cíle tím, že si získá soucit nepozorných lidí s dobrou povahou, kterým se představuje jako spravedlivý člověk, který byl bez příčiny pronásledován.

Satan nachází ochotné nástroje, jenž konají jeho dílo. Stále se v tomto směru zdokonaluje a má již mnohaleté zkušenosti. K provádění svých nečistých záměrů využívá znalostí, nahromaděných po celá staletí. Nezkušená mládež se vydává do satanových rukou, který jí využívá jako nástroje, vedoucí duše k zahynutí. Ti, kteří se poddávají satanově moci, nezískají tím žádné štěstí. Nikdy nejsou spokojení a oni si neodpočinou. Jsou nespokojení, hádaví a popudliví, také bývají nevděční a vzpurní. Jeden takový mladý muž tam byl právě nedávno odhalen. Avšak Bůh mu bude milostiv, jestliže bude činit pravé pokání a obrátí se. Jeho hříchy mohou být obmyty Ježíšovou krví.

Spasitel světa nabízí chybujícím dar věčného života. Pozoruje, jak bude přijata Jeho oběť lásky a odpuštění, a to s větším soucitem, než jaký projevují pozemští rodiče, když odpouštějí svému vzpurnému trpícímu synu, který lituje zlého. ^{4T 208} Za poutníkem volá: "Vrať se ke mně a já se vrátím k tobě." Jestliže si hříšník nevšímá něžného hlasu Jeho milosrdenství a soucitné lásky, jeho duše zůstane v temnosti. Jestliže nevyužije nabízenou příležitost a dále kráčí svou špatnou cestou, pak se neočekávaně může setkat s Božím hněvem. "Člověk, kterýž často bývá kárán, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, takže neprospěje žádné lékařství." Př 29,1. Tento muž zavrhl světlo, které mu bylo poskytnuto výchovou jeho otce. Bázeň Páně je počátkem moudrosti. Výsledek závisí na správné výchově. Ti, kteří měli všechny předpoklady, aby se naučili první velké lekci, a přitom toho nevyužili, jsou nezpůsobilí nejen pro Boží službu, ale přímo škodí společnosti, ve které žijí.

Šalomoun mládež napomíná: "Poslouchej synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj... Moudrost vně volá, na ulicích vydává hlas svůj. V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? Obraťte se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá" Př 1,8-23.

"Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou,a nebyl, kdo by pozoroval, Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a soužení. Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou a nenaleznou mne. Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, aniž povolili radě mé, ale pohrdli všelikým domlouváním mým. Protož jísti budou ovoce skutků svých, ^{4T 209} a radami svými nasyceni budou. Neboť pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí." Př 1,24-33.

Ve všech našich institucích v --- by měl být udržován pořádek. Každý kázeňský přestupek by měl být potrestán. Jestliže někdo byl vychován rodiči, kteří světí sobotu a měl tu přednost, že slyšel pravdu a přesto se postavil proti svým učitelům, měl by být z ústavu vyloučen. V Božím svatém díle nemůže pracovat nikdo, kdo ho znevažuje a nežije podle zásad naší víry. I ti, kteří dlouhodobě pracovali v našem ústavu a měli dostatečnou možnost seznámit se s naší vírou, ale nyní pravdu napadají, nemohou být dále jeho zaměstnanci. Jestliže stále opovrhují světlem a neváží si spasení, pak svým vlivem škodí pravdě. Tato lhostejnost má neblahý vliv na víru jiných a odvádí je od Boha. Tito nekající a necitliví zaměstnanci by neměli zabírat místo, jež mohli zastávat jiní, kteří cele uznávají pravdu, šířili by vliv Ducha Božího a tím by se cele věnovali tomuto svatému dílu.

Vliv naší mládeže v ústavu není takový, jaký by měl být. A a B byli vlastně na obtíž. Jejich řeč a chování lze srovnat s neřestmi nevěřících; odvádějí jiné od naší víry i od Krista. Mládež, která pohrdá varováním Božího slova a podceňuje Svědectví Jeho Ducha, může být pro ústav pouze živou kletbou, a proto by měla být z ústavu vyloučena.

Mládež s demoralizujícím vlivem by neměla mít přístup na naši vysokou školu. Ti, kteří trpí sentimentální láskou a svou návštěvu ve škole využívají k dvoření a neslušnému chování, by neměli být nadále trpěni. Autoritu nesmíme nechat pošlapávat. Spravedlnost a Milosrdenství jsou dvě neoddělitelné sestry. ^{4T 210}

Jestliže nebude vynaloženo žádné úsilí, aby se současný stav v --- změnil, bude podpořeno šíření nemravnosti a neřesti. Budou rodiče a zaměstnanci ústavu nadále spát, zatímco satan se zmocňuje myšlení dětí? Bohu se oškliví hříchy, které se vyskytují v církvi a přitom jsou zakrývány; také v ústavu jsou páchány hříchy, které jsou skrývány pod rodičovskou střechou. Rodiče a vedoucí se musí horlivě chopit práce a odstranit toto zlo.

Žijeme v posledních dnech. Jan zvolal: "Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři; neboť ďábel sestoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má". Zj 12,12. Kristus je jediným útočištěm v této nebezpečné době. Satan koná svou práci tajně a v temnotě. Obratně odtahuje Kristovy následovníky aby netrpěli kříž a svádí je k požitkářství a bezbožnosti.

V --- jde o životně důležité zájmy a satan bojuje proti všemu, co má posilnit Kristovo dílo a oslabit jeho moc. Pečlivě vypracovává plány, které mají mařit Boží dílo. Když vidí že pravda vítězí, pak ani na chvíli neodpočívá. Má k dispozici zástupy zlých andělů, které posílá na každé místo, kde lidem svítí nebeské světlo. Zde umisťuje své hlídky, aby dávaly pozor na každého nebdělého muže, ženu nebo dítě a získali je pro jeho práci.

V --- se nachází velké středisko díla; a podobně jako lidské srdce dodává živý proud krve do všech částí těla, tak i vedení na tomto místě, hlavní stan naší církve, působí na celé tělo věřících. Jestliže je lidské srdce zdravé, pak i krev, která do něj proudí cévní soustavou, je zdravá; ale kdyby se v tomto zdroji nacházela nečistota, pak by se celý organismus znečistil jedem, nacházejícím se v této životodárné tekutině. Tak to je i s námi. Jestliže práce srdce je k ničemu, pak na celou církev, její různé ratolesti a části, roztroušené na celé zemi, doléhají následky.

Satan koná svou práci především v hlavním stanu naší církve. ^{4T 211} Snaží se různými prostředky svést lidi, kterým bylo svěřeno odpovědné postavení a přesvědčuje je, aby svou práci nekonali věrně. Do myslí těch, jejichž povinností je věrné konání Božího díla, vkládá své podezření a nedůvěru. Zatímco Bůh zkouší tyto pomocníky a připravuje je pro jejich práci, satan dělá všechno možné, aby je oklamal a svedl, takže nemohou přivést k zatracení pouze sebe, ale mohou ovlivnit také jiné, aby páchali zlo a škodili velkému dílu. Využívá všech prostředků, které má k dispozici, aby otřásl důvěru Božího lidu k hlasu varování a napomenutí, jímž chce Bůh očistit církev a podpořit své dílo.

Satan chce oslabit víru Božího lidu ve Svědectví, pak přicházejí pochybnosti o hlavních bodech naší víry, našich základních sloupech, nedůvěra vůči Svatému Písmu, čímž chce dosáhnout úplné zkázy. Jestliže někteří začínají pochybovat o Svědectvích kterým kdysi věřili a zavrhnou je, satan ví, že těmto svedeným lidem to nebude stačit. Proto své úsilí zdvojnásobí, až je přivede k otevřené vzpouře, z níž již není úniku a končí zatracením.

V --- satan získal velkou výhodu, protože Boží lid nestál na stráži. Odpovědní pracovníci, jejichž práci by Bůh přijal, kdyby byli cele posvěceni, byli svedeni, aby neplnili své povinnosti. Prožili velké těžkosti a nesnáze namísto pomoci a požehnání, jež se měly dostavit. Tito muži, kteří spoléhali na to, že ubrání svou pevnost, ji málem vydali do rukou nepřítele. Tím otevřeli brány lstivému nepříteli, který je chtěl zničit.

Zkušení mužové viděli, jak blížící se ruce odjišťují zarážku, aby satan mohl vstoupit, avšak stále byli klidní a zdálo se, že jim nezáleží na tom, co se může stát. Někteří byli rádi, že to vidí, neboť tím by se omluvila jejich dřívější nedbalost, přičemž by bylo nutné, aby byli povoláni jiní, jež by zaujali odpovědná místa, která oni potupili nebo zanedbali. ^{4T 212} Zdá se, že tito nevěrní správci chtějí omluvit nedostatek bdělosti svou dřívější snahou být věrnými a chtějí ukázat, že i jiní zanedbávali své povinnosti. Tito lidé si neuvědomují, že Bůh je činí odpovědnými za každou výhodu, která byla poskytnuta nepříteli, jemuž bylo dovoleno, aby vstoupil do pevnosti. Důsledkem neplnění povinností strážců je zpustošení a zkáza. Pak se stávají protivníkovými pomocníky a vedou duše k zatracení. Muži, kterým bylo svěřeno odpovědné postavení, by měli hledat Boží moudrost a vedení a neměli by spoléhat na své znalosti a svůj úsudek. Jako Šalomoun by se měli horlivě modlit o víru a světlo a Bůh jim je ze své hojnosti ochotně poskytne.

Bůh chce, aby Jeho dílo bylo konáno cílevědomě a ne náhodně, a to s vírou a důkladnou přesností, aby mohlo nést znamení Jeho souhlasu. Těm, kteří jej milují a chodí před Ním s bázní a pokorou, požehná, povede je a spojí s nebesy. Jestliže pracovníci budou na Něj spoléhat, dá jim moudrost a posilní je v jejich slabosti, takže budou schopni konat dílo Páně dokonale.

Musíme si obléci Boží odění a připravit se, abychom mohli úspěšně čelit satanovým útokům. Ani si neuvědomujeme, jak veliká je jeho síla a zloba. Když v něčem neuspěje, začne znovu s novou taktikou a provádí nové pokusy; činí divy, aby oklamal a zničil člověka. Mládež by měla být dobře varována před jeho mocí. S trpělivostí a zbožností by jí mělo být ukázáno, jak obstát ve zkouškách, kterými budou muset projít. Měla by být vedena, aby se držela Božího slova a nechala si poradit.

Živou víru v zásluhy ukřižovaného Vykupitele získají v ohnivé peci soužení a zkoušek. On bude s nimi jako ten Čtvrtý i v rozpálené peci a oni ani jejich oděv nebude vůbec páchnout ohněm. Děti by měly být povzbuzeny, aby studovaly Bibli a získali tak pevné náboženské zásady, ^{4T 213} jež spolehlivě obstojí v nebezpečných zkouškách, protože jimi projdou všichni, kteří budou žít na zemi v posledních dnech na konci dějin tohoto světa.