Toto další Svědectví rozesílám svým drahým bratřím a sestrám proto, že sám Pán se mi milostivě ukázal a znovu odhalil věci, které jsou velmi důležité pro ty, kteří vyznávají, že zachovávají Boží přikázání a čekají na příchod Syna člověka. Mezi viděním z 3.ledna 1875 a nedávným důkazem Boží lásky a moci uplynuly již více než tři léta. Než se však začnu zabývat věcmi, které mi byly nedávno ukázány, chci krátce popsat svou zkušenost z uplynulých dvou let.

Jedenáctého května 1877 jsme odjeli z Oaklandu v Kalifornii do Battle Creeku ve státě Michigan. Již několik měsíců mě trápily bolesti u srdce a na své cestě nížinami jsem trpěla ztíženým dýcháním. Potíže nepřestaly ani v Michiganu. Náš dům v Battle Creeku obývali jiní lidé a neměli jsme tam žádné příbuzné, kteří by se o nás starali, protože všechny naše děti jsou v Kalifornii. Přesto však laskaví přátelé pro mne udělali co mohli; já jsem se však necítila oprávněna zatěžovat je při jejich starostech o vlastní rodiny.

Můj muž dostal telegram s prosbou, aby přijel do Battle Creeku a dohlédl na důležitou záležitost týkající se Božího díla, ale především měl dohlížet na vyhotovení plánu rozlehlé budovy sanatoria. Uposlechl výzvy, přijel a se vší horlivostí kázal, psal, měl výborné schůze v kanceláři časopisu Review, ^{4T 272} na fakultě i v Sanatoriu a skoro každý den pracoval až do noci. To ho úplně vyčerpalo. Věděl, že tato zařízení jsou důležitá, především sanatorium, do něhož se investovalo už víc než 50.000 dolarů. Neustálá duševní práce nakonec vedla k náhlému zhroucení. Oba jsme cítili, že si potřebujeme odpočinout a rozhodli jsme se, že odjedeme do Colorada, abychom měli soukromí. Když jsme plánovali svou cestu, zdálo se mi, jako kdyby ke mně promlouval nějaký hlas: „Oblecte plnou zbroj. Mám pro vás v Battle Creeku práci.“ Hlas byl tak zřetelný, že jsem se hned otočila, abych viděla, kdo to mluví, ale neviděla jsem nikoho. Pocítila jsem Boží přítomnost a mé srdce naplnila nekonečná láska. Když do místnosti vešel můj manžel pověděla jsem mu o svém zážitku. Oba jsme plakali a modlili se. Chtěli jsme do tří dnů odjet, nyní se však všechny naše plány změnily.

Dne 30. května měli pacienti a zaměstnanci sanatoria v plánu strávit den asi dvě míle od Battle Creeku, v krásném háji, který obklopuje jezero Goguac, a byla jsem pozvána, abych jela s nimi a promluvila k pacientům. Sama bych se k tomu neodvážila, ale říkala jsem si, že je to snad část práce, kterou jsem měla v Battle Creeku vykonat. V obvyklou hodinu se podávalo jídlo odpovídající zdravotním zásadám a všichni jedli s velkou chutí. Ve tři hodiny byla modlitbou a zpěvem zahájena přednáška. Hovořila jsem k lidem úplně otevřeně. Všichni naslouchali s nejhlubším zájmem. Když jsem skončila, vstal soudce Graham z Wisconsinu, pacient ze sanatoria a navrhl, aby se tato zdravotní přednáška písemně publikovala a kolovala mezi pacienty i v okolí, aby tak slova, která zde byla řečena, neupadla v zapomenutí a nebyla podceňována. Návrh byl jednomyslně schválen a projev byl publikován v podobě malé brožurky s názvem „Pacienti sanatoria u jezera Goguac.“

Na fakultě v Battle Creeku se blížil závěr školního roku a já jsem měla velkou starost o studenty, ^{4T 273} protože mnozí z nich byli buď neobráceni, nebo se vzdálili od Boha. Chtěla jsem k nim promluvit a usilovat o jejich spasení, než se rozejdou do svých domovů, ale byla jsem velmi slabá na to, abych mohla pro ně něco vykonat. Po zkušenosti, o níž jsem vyprávěla, jsem si však byla úplně jistá, že mohu prosit o Boží pomoc v práci pro spásu studentů.

Schůzky, určené pro studenty, se konaly v naší modlitebně. Pracovala jsem s nimi každý večer po celý týden, včetně soboty i neděle. Byla jsem dojata, když jsem viděla modlitebnu téměř naplněnou studenty naší školy. Snažila jsem se jim vštípit, že čistý život a modlitba pro ně nebudou překážkou při studiu, ale že to naopak mnohé překážky na cestě jejich pokroku ve studiu odstraní. Odevzdají-li se Spasiteli, stanou se žáky Kristovy školy a budou-li i tam pilnými studenty, vyloučí ze svého středu neřest a nemravnost. Důsledkem toho získají větší poznání. Všichni, kdo se stanou žáky Kristovy školy vynikají kvalitou i hloubkou vzdělání. Vylíčila jsem jim Krista jako velkého učitele, který je zdrojem vší moudrosti, největším vychovatelem jakého kdy svět poznal.

„Počátek moudrosti je bázeň Hospodina.“ Žm 111,10. Poznání Boha a jeho požadavků přivádí studenta k tomu, aby si uvědomil svou odpovědnost před Bohem i před světem. Potom pocítí, že své schopnosti musí rozvíjet tak, aby výsledky byly co nejlepší. To se může uskutečnit jedině tehdy, jestliže student všechny náboženské zásady a pravidla spojí v jediném celku se svým studiem. V žádném případě by ze svého studia neměl vyloučit Boha. Při hledání vědomostí pátrá po pravdě a veškerá pravda pochází od Boha, pramene pravdy. Studenti, kteří jsou čestní a naplněni Kristovým Duchem, budou usilovat o poznání ze všech svých sil. ^{4T 274}

Fakulta v Battle Creeku byla založena proto, aby se zde vyučovalo různým předmětům a zároveň byli studenti vedeni ke Spasiteli, z nějž plyne všechno pravé poznání. Vzdělání dosažené bez biblického náboženství je oloupeno o své pravé světlo i slávu. Snažila jsem se studentům vštípit skutečnost, že naše škola má ve vzdělávací soustavě zaujímat vyšší postavení než kterýkoliv jiný ústav tím, že ukazuje mladým lidem ušlechtilejší názory, cíle i oblasti života a vede je k tomu, aby správně chápali povinnost k člověku i věčné zájmy. Největším důvodem pro zřízení naší fakulty bylo podání správných názorů, které ukazují, že věda a biblické náboženství se vzájemně doplňují.

Pán mi dodal sílu a požehnal našemu úsilí. Mnoho studentů přišlo dopředu, aby se modlili. Někteří z nich dříve nebyli dost bdělí a nemodlili se. Tak ztratili svou víru a jistotu svého spojení s Bohem. Mnozí dosvědčili, že když učinili tento krok, dostalo se jim Božího požehnání. Výsledkem těchto shromáždění bylo, že dost velký počet studentů se dal pokřtít.

Protože ukončení studijního roku na fakultě se mělo konat u jezera Goguac, bylo rozhodnuto, aby se křest konal tam. Pobožnost, která se při této příležitosti konala, měla velký vliv na početné shromáždění a slavností ráz jí propůjčoval právě tento posvátný úkon křtu. Já jsem promluvila na začátku a na závěr pobožnosti. Můj muž vedl 14 vzácných mladých lidí do vody nádherného jezera a pohřbil je s Pánem skrze křest. Někteří z těch, kteří se chtěli dát pokřtít, se rozhodli, že tak učiní ve svých domovech. Touto slavnostní bohoslužbou byl ukončen tento studijní rok na naší milované škole.