Dne 3. ledna 1875 bylo mi zjeveno, že věřící v Kalifornii musí vykonat spoustu práce, protože jinak Bůh pro ně nebude moci pracovat. Mnozí si lichotí, že Bůh je pokládá za spravedlivé, i když ve svých srdcích nemají zakotveny zásady pravdy. Tato třída lidí může být zachráněna jedině tím, že se bude snažit se vší pilností, vytrvalostí a vážností řídit radou Věrného Svědka. Padli tak hluboko, že žijí chladným, formálním životem. Právě jim Věrný Svědek říká: "Znám skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhnu tě z úst svých. Neboť pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý. Radím, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, ^{4T 228} abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl. Já kteréžkoli miluji, kárám a trestám; rozhorliž se tedy, a čiň pokání" Zj 3,15-19.

Bratře G, Bůh od tebe žádá, abys vykonal, co jsi zanedbal. Tvá duchovní síla a růst v milosti budou úměrné pracovité lásce a dobrým skutkům, které s radostí konáš pro svého Spasitele, který se vzdal všeho i svého vlastního života, aby tě mohl spasit. Apoštol tě nabádá: "Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův" Gal 6,2. Nestačí, když pouze vyznáváme, že věříme v platnost Božích přikázání. Musíš také vykonat určité dílo. Jsi přestupníkem jeho zákona. Nemiluješ Boha celým svým srdcem, svou mocí, myslí a sílou, ani neostříháš posledních šest přikázání a svého bližního nemiluješ jako sebe samého. Sebe miluješ víc, než Boha nebo bližního. Zachovávání Božích přikázání od nás vyžaduje víc, než jsi ochoten plnit. Bůh od tebe žádá dobré skutky, sebezapření, sebeobětování a službu pro blaho jiných, aby skrze tvé prostředky, mohly být duše přivedeny k pravdě.

Naše dobré skutky samy o sobě nespasí nikoho z nás. Ale bez dobrých skutků nemůžeme být rovněž spaseni. A když jsme vykonali vše, co jsme mohli vykonat v Ježíšově jménu a Jeho síle, musíme říci: "Služebníci neužiteční jsme" Lk 17,10. Nemůžeme si myslet, že jsme přinesli velké oběti, a že obdržíme velkou odměnu za naši malou službu.

Přesvědčením o své vlastní spravedlnosti a tělesnou jistotou jsi spoután jako železnými obručemi. Je zapotřebí, abys byl horlivý a činil pokání. Byl jsi nešťastný, protože jsi sympatizoval s nespokojenými jedinci jejichž činy se neshodovaly s prací, kterou na tomto tichomořském pobřeží Pán konal skrze své služebníky. Tito pomýlení lidé se těšili tvé podpoře. Jelikož tvé srdce nebylo před Bohem spravedlivé, neobdržel jsi světlo, které ti poslal. Se svou tvrdošíjnou vůlí jsi odporoval poselství, kterým tě Pán s láskou káral. Věděl jsi, že to byla pravda, ^{4T 229} ale snažil ses zavřít oči, abys neviděl svůj stav. Buď že jsi přehlížel hlas napomenutí a varování, který ti Bůh seslal či nikoli, ať už jsi usiloval o nápravu, anebo sis liboval v nedostatcích svého charakteru, jednoho dne si uvědomíš, co jsi ztratil tím, že ses rozhodl postavit mezi poražené a duchovně bojovat proti Božím služebníkům. Je překvapující, jak nepříjemný byl tvůj vztah k bratrovi H. Hodně vytrpěl, obětoval se a těžce pracoval na tomto pobřeží, aby konal práci na Božím díle. Ale ty ve své slepotě, s neposvěceným srdcem i životem ses spolu s I. a J. odvážil s Božím služebníkem zacházet tak krutě. "Nedotýkejte se pomazaných mých a prorokům mým nečiňte nic zlého" 1Pa 16,22. Nebude to pro tebe snadné dát se na správnou cestu, když jsi tak jednal s muži, které Bůh poslal se světlem a pravdou k tomuto lidu. Dej si pozor, aby tvůj vliv neodvrátil duše od pravdy, kterou Bůh seslal proto, aby ji Jeho služebníci hlásali; jinak tě může stihnout těžká rána.

Satan tě využíval jako svého zástupce, aby šířil pochybnosti a různé pomluvy, což pramení z neposvěceného srdce, které Bůh mohl očistit. Ale ty jsi odmítl poučení, nechtěl ses napravit, zamítl jsi pokárání, následoval jsi svou vlastní vůli a šel vlastní cestou. Duše jsou poskvrněny tímto kořenem hořkosti a skrze tyto pochybující, reptající jedince se dostal tam, kde Boží svědectví pokárání již nemohou obdržet. Krví těchto duší budeš vinen ty i tvoji spolupracovníci.

Jako svým služebníkům nám Bůh svěřil naši práci. Dal nám poselství, které máme zvěstovat Jeho lidu. Po třicet roků nám Bůh dával své slovo, které jsme předkládali Jeho lidu. Chvěli jsme se nad zodpovědností, kterou jsme přijali s mnohými modlitbami a přemýšlením. Stáli jsme jako Boží vyslanci na místě Kristově a usilovali jsme o to, aby duše byly smířeny s Bohem. Varovali jsme před nebezpečím, které nám Bůh ukázal, nebezpečím pro Jeho lid. Naše práce nám byla dána Bohem. Jaký bude potom stav těch, kteří nechtějí slyšet Boží poselství, ^{4T 230} protože ukazují na jejich chyby a kárají jejich špatné skutky? Jestliže jsi dokonale přesvědčen, že Bůh s námi nemluvil, proč nejednáš v souladu se svou vírou, a neopustíš ty, kteří se nacházejí v tak velkém klamu jako tento lid? Jestliže tvé pochybnosti byly výsledkem působení Ducha Božího, pak máš pravdu a my se mýlíme. Bůh buď církev poučuje, kárá její nepravosti a posiluje její víru, nebo toho nečiní. Toto dílo buď je od Boha, nebo není. Bůh nečiní nic společně se satanem. Proto mé dílo během posledních třiceti let nese buď pečeť Boží, nebo pečeť nepřítele. V tomto ohledu není polovičatosti. Svědectví pocházejí buď od Ducha Božího nebo od ďábla. Tím, že se stavíš proti Božím služebníkům, konáš dílo buď pro Boha, nebo pro ďábla. "Po ovocích jejich poznáte je" Mt 7,20. Jakou pečeť tedy nese tvá práce? Bude užitečné, když kriticky zhodnotíš výsledky své práce.

Není to žádná nová věc pro člověka, aby byl oklamán arcipodvodníkem a tak se postavil proti Bohu. Své konání posuzuj kriticky, a to dříve, než se odvážíš jít dále cestou, po níž kráčíš. Židé oklamali sami sebe. Odmítali Kristovo učení, protože jim odhalil tajemství jejich srdcí a káral jejich hříchy. Nechtěli přijat světlo v obavách, že jejich skutky budou pokárány. Raději si zvolili temnotu. "Toto pak je ten soud", pravil Kristus, "že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; neboť skutkové jejich byli zlí" Jan 3,19. Židé kráčeli svou cestou, zavrhli Krista, a ve svém sebeklamu zašli tak daleko, že si mysleli, že tím, když Jej ukřižují, prokáží službu Bohu. Takový byl výsledek zavržení světla. Tobě hrozí podobné nebezpečí. Bratře G, tvé duši velmi prospěje, když uvážíš, kde skončí cesta, po níž nyní kráčíš. Bůh se bez tebe může obejít, ale ty si nemůžeš dovolit žít bez Boha. Nenutí nikoho, aby uvěřil. Dává lidem světlo, ale satan temnotu. Zatímco ten, který lže neustále volá: "světlo je zde, pravda, je zde", Ježíš říká: "Já jsem pravda, já mám slova věčného života. ^{4T 231} Každý, kdo mně bude následovat, nebude zachvácen temnotou." Bůh nám poskytuje všechny důkazy k tomu, abychom nevěřili bludu, ale pravdě. Jestliže se oddáme Bohu, vybereme si světlo a odmítneme temnotu. Jestliže si chceme udržet nezávislost přirozeného srdce a pohrdneme Boží nápravou, budeme podobně jako Židé tvrdošíjně prosazovat své záměry a své myšlenky tváří v tvář nejprostšímu svědectví a bude nám hrozit nebezpečí, že budeme krutě zklamání, jako oni. V našem slepém sebeuspokojení můžeme jít tak daleko, že si jako oni budeme lichotit, že konáme Boží dílo.

Bratře G, nesetrvávej dlouho na místě, kde se nyní nacházíš. Cesta, na kterou jsi vykročil, se odchyluje od pravé cesty a vzdaluje se od lidu, který Bůh zkouší, aby ho očistil pro konečné vítězství. Buď se spojíš s tímto tělem a budeš co nejopravdověji pracovat, abys odpověděl na Kristovu modlitbu, anebo budeš stále víc a více nevěřícím. Postupně budeš pochybovat o všech bodech víry tohoto společenství, budeš se snažit prosazovat své názory. Boží přítomné dílo se ti bude zdát stále temnější, dokud nevyměníš světlo za temnotu a temnotu za světlo.

Satan má velkou moc spoutat duše tím, že zmate mysli těch, kteří odmítají světlo a výsady, které jim Prozřetelnost posílá. Mysli, které jsou podrobeny satanově vládě jsou postupně vedeny od světla pravdy do omylů a temnoty. Jestliže satanovi poskytuješ nejmenší výhodu, bude žádat více a bude sledovat, jak jsi pozorný, aby ze všech okolností vytěžil co nejvíce tak, aby zvýhodnil své dílo a zničil tvou duši.

Bratře a sestro G, ani jeden z vás není v bezpečí. Pohrdáte pokáráním. Kdyby vám snad někdo řekl něco příjemného a nebyli byste káráni, ale povýšení a pochváleni, pak byste v současné době stejně nevěřili tak, jak byste měli věřit ve svědectví. "Mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání" Iz 30,10. To však není mé dílo. Bůh mne povolal, abych napomínala Jeho lid, ^{4T 232} a právě tak jistě, jako na mně vložil toto těžké břímě, učiní ty, jimž dal toto poselství zodpovědnými za způsob, jak s ním naložili. Bohu se nebude nikdo posmívat a ti, kteří nenávidí Jeho dílo, odplatu přijmou podle svých skutků. Toto nepříjemné dílo jsem si nezvolila sama. Není dílem, které mi přinese přízeň nebo chválu od lidí. Je to dílo, které jen málokdo ocení. Avšak ti, kteří se snaží, aby má práce byla dvojnásobně těžší, buď svými falešnými pomluvami, závistivým podezíráním nebo nedůvěrou, vytvářejí tak předsudky v mysli jiných proti Svědectvím, které mi dal Bůh, omezují mé dílo a musí si to vyrovnat s Bohem. Ale já půjdu vpřed, jak mi Prozřetelnost a moji bratři otevřou cestu. Ve jménu a síle svého Vykupitele budu dělat, co budu moci. Budu varovat a radit, budu kárat a povzbuzovat, jak mi Duch svatý přikazuje, ať již mne lidé poslouchají, nebo se mi vyhnou. Mou povinností není líbit se sama sobě, nýbrž konat vůli mého nebeského Otce, který mi svěřil mou práci.

Kristus své učedníky varoval: "Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Tak každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůže dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je" Mt 7,15-20. Zde je zkušební kámen, bratře G, a ty ho můžeš použít, budeš-li chtít. Nemusíš kráčet vstříc nejistotě a pochybnostem. Satan ti je k dispozici, aby ti navrhnul různé pochybnosti. Ale pokud s vírou otevřeš své oči, nalezneš dostatečný důkaz, abys mohl věřit. Ale Bůh nikdy nevzdálí od člověka všechny příčiny pro pochybování. Ti, kdož rádi zůstávají v ovzduší pochybností a pochybující nevěry, mohou mít nezáviděníhodnou výsadu. Bůh dává upřímnému srdci dostatečné důkazy pro utvrzení jeho víry; kdo se však odvrací od přesvědčivých důkazů, protože je několik věcí, ^{4T 233} jež nemůže pochopit svým omezeným rozumem, pak zůstane ve studeném, mrazivém ovzduší nevěry a mučivé pochybnosti; jeho víra ztroskotá. Zdálo se, že jsi považoval za ctnost, když jsi byl na straně pochybujících a ne na straně věřících. Ježíš nikdy nechválí nevěru, nikdy nedoporučoval pochybnost. Svému národu poskytl důkazy o tom, že je Mesiášem, a to skrze zázraky, které vykonal. Ale našli se i takoví, kteří považovali za svou ctnost pochybovat, a kteří se chtěli rozumováním zbavit těchto svědectví a v dobrém díle nalézt něco o čem by se dalo pochybovat a co by se dalo kritizovat.

Setník, který si přál, aby Kristus k němu přišel a vyléčil jeho služebníka se necítil hoden, aby Ježíš přišel pod jeho střechu. Jeho víra v Kristovu moc byla tak silná, že mu řekl, aby vyslovil slovo a tak jej uzdravil. Když to Ježíš slyšel divil se a těm, kteříž Jej následovali řekl: "Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu a od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském. Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tam bude pláč a skřípení zubů. I řekl Ježíš setníkovi: Jdi, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven je služebník jeho v tu hodinu" Mt 8,10-13.

Zde Ježíš postavil víru do kontrastu s pochybností. Ukázal, že Izraelští budou klopýtat pro svou nevěru, která je povede k odmítání velkého světla a nakonec budou zatraceni v pádu. Tomáš prohlásil že neuvěří, dokud si nesáhne na rány po hřebech a dokud svou ruku nevloží do boku svého Pána. Kristus mu poskytl důkaz, který žádal a pokáral jeho nevěru: "Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili" J 20,29.

V tomto věku temnoty a omylů si lidé, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, myslí, že se mohou svobodně rozhodovat, zda přijmou nebo nepřijmou Boží služebníky, ^{4T 234} a že nebudou muset skládat účty za své počínání. K tomu je vede nevěra a temnota. Jejich smysly jsou otupeny nevěrou. Znásilňují své svědomí, nejsou věrni vlastnímu přesvědčení a oslabují svou mravní sílu. Jiné pak vidí v tomtéž světle jako sebe.

Když Kristus vyslal dvanáct učedníků, přikázal jim: "A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, zeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až i vyjdete. A vcházejíce do domu, pozdravte ho. A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakli by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh svých. Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu" Mt 10,11-15. Byli varováni, aby se střežili lidí, protože měli být vedeni před soudy a bičováni v synagogách.

Lidská srdce dnes nejsou měkčí, než byla v době, kdy Kristus byl na zemi. Lidé budou dělat vše, co je v jejich moci, aby pomohli velkému protivníku v tom, aby Kristovi služebníci měli co nejvíce těžkostí právě tak, jak lidé činili Kristu v době, kdy žil na zemi. Budou je bičovat jazyky pomluv a nevěrou. Budou kritizovat a obracet se proti Božím služebníkům s největším možným úsilím. Pro své zlé podezření budou chtít vidět podvod a nečestnost všude tam, kde je pravda a kde existuje dokonalá souvislost. Na různé vydání Božích služebníků budou pohlížet se sobeckými motivy i když je vedl sám Bůh, a oni byli ochotni položit i své životy, kdyby je Bůh o to požádal, pokud by to prospělo Jeho dílu. Ti, kteří učiní co nejméně a do díla pravdy vkládají co nejmenší investice, vykazují nejčastěji nedostatek víry v dokonalost Božích služebníků, kteří jsou ochotni, když je toho potřebí nést finační zodpovědnost ve velkém díle. Ti, kteří důvěřují Božímu dílu, jsou ochotni něco riskovat pro jeho úspěch. ^{4T 235} Jejich duchovní prosperita bude úměrná jejich skutkům víry. Boží slovo je naší korouhví, ale jak málo je těch, kteří ji následují! Naše náboženství bude mít pro naše vedoucí jen malou cenu, jestliže je pouze teoretické a ne praktické. Svět a sobectví ovlivňují mnohé, kteří o sobě prohlašují, že žijí podle Bible. Jsou jako mrak, který ochlazuje atmosféru, v níž se ostatní pohybují.