EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Umíněnost, ne nezávislost

Svědectví pro církev - svazek čtvrtý


Rejstřík - na začátek na začátek

Umíněnost, ne nezávislost

Bratře G, už jsi byl na vrcholu svého díla, neboť si pěstoval čistou, nesobeckou lásku a nezištnou shovívavost. Nemáš mnoho zkušenosti a nevíš, jak usměrnit své názory a myšlenky a někdy ses vzdal vlastního úsudku a nechal ses vést radou jiných. Bratře a sestro G, oba potřebujete méně sobectví a více Boží milosti. Oba si musíte zvyknout na sebeovládání, aby vaše myšlenky byly podrobeny duchu Kristovu. Potřebujete Boží milost, aby vaše myšlenky byly obráceny tím správným směrem, aby vaše slova byla správná, aby vaše vášně a žádosti byly podřízeny kontrole rozumu, aby jazyk nepodlehl lehkovážnosti, znesvěcujícímu kárání a vyhledávání chyb. "Kdo neklesá v slovu, ten je dokonalý člověk, schopný držet na uzdě i celé tělo" Jak 3,2. Největším vítězstvím, které nám poskytuje Kristovo náboženství je vláda nad sebou samým. Naše přirozené sklony musí být ovládány, protože jinak nikdy nezvítězíme tak, jak zvítězil Kristus.

Mezi těmi, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, je mnoho duchovních ubožáků. Sami sebe učinili invalidy a jejich duchovní slabost je přímým výsledkem jejich vlastních nedostatků. Nežijí podle Božích zákonů, ani se neřídí zásadami Jeho přikázání. Nepracují v Jeho díle, sami nic nezdokonalí, ale když si myslí, že vidí něco, na čem lze nalézt chybu, potom jsou aktivní a horliví. Křesťan, který nepracuje, nemůže být zdráv. Duchovní onemocnění je výsledkem zanedbání povinností. 4T 236 Aby víra člověka byla silná, musí být často na modlitbě spojen s Bohem. Jak může být dobročinnost pro člověka požehnáním, jestliže ji nikdy nepěstoval? Jak můžeme Boha žádat, aby nám pomohl obrátit duše, jestliže nečiníme to, co je v naší moci, abychom je přivedli k poznání pravdy? Přivodili jste si slabost, která může způsobit, že nebudete užiteční ani pro sebe, ani pro církev; lékem je pokání, vyznání a reforma. Potřebujete mravní sílu a skutečnou výživu Boží milosti. Nic tak neupevní a neposílí vaši zbožnost jako to, když místo toho abyste brzdili rozmach díla, o kterém vyznáváte že ho milujete, budete pracovat na jeho pokroku. Proti duchovní lenivosti je jen jediný lék - práce, práce pro ty, jež potřebují vaši pomoc. Namísto posilování duší jste je zbavovali odvahy a oslabovali srdce a ruce těch, kteří chtěli, aby Boží dílo mělo úspěch.

Bůh vám dal schopnosti, které můžete využít ke konání dobra, anebo zneužít k vlastní škodě i ke škodě jiných. Neuvědomili jste si, že Bůh od vás něco vyžaduje. Vždy bychom si měli uvědomovat, že žijeme na světě, kde si vytváříme charaktery pro příští svět. Všechny naše svazky s lidmi, kteří jsou smrtelní jako my, by měly být v souladu s jejich i našim věčným zájmem. Ale jestliže naše společenství a rozhovory s nimi slouží pouze pro potěšení a pro naše vlastní sobecké uspokojení, jestliže jsme lehkovážní a zabýváme se maličkostmi, jestliže jsme shovívaví k nedostatkům, nespolupracujeme s Bohem, ale rozhodně pracujeme proti Němu. Převzácné životy, které Bůh nám daroval, nemají být nevěřícími příbuznými formovány k potěšení tělesné mysli, nýbrž mají být využity způsobem, který Bůh může schválit.

Kdyby bratr J vychutnával Boží lásku, stal by se řečištěm světla. Má příliš málo mravní síly, a k tomu sklony k nevíře.Nebeští andělé ho litují, protože je obklopen temnotou. Jeho uši téměř soustavně naslouchají slovům nevíry a temnoty. Neustále má nějaké podezření a o všem pochybuje. Jazyk je svět nepravosti. „Jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí; je to nepokojné zlo, 4T 237 plné smrtonosného jedu.“ Kdyby se bratr J pevněji přidržel Boha a uvědomil si, že by si svou neporušenost před Bohem měl udržet i za cenu úplné změny svého života, dostalo by se mu síly shůry. Jestliže dovolí, aby na jeho víru působila temnota a nevěra, která ho obklopuje - pochybnosti, dotazy a mnoho řečí - octne se brzy v úplné temnotě, pochybnostech a nevěře a pravda mu již nebude světlem, ani silou.

Nesmí si myslet, že si to usnadní tím, že se bude snažit ustupovat svým přátelům, kteří se rozhořčují nad naší vírou. Bude-li jeho jediným cílem poslouchat Boha za každou cenu, obdrží pomoc i sílu. Bůh bratra J. miluje a má s ním slitování. Ví o každé jeho bezradnosti, každé bázni, každém trpkém slovu, on to všechno dobře zná. Jestliže bratr J. začne věřit a upevní svůj vztah k Bohu, jeho víra bude tímto úsilím posílena. "Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm" Žd 10,38.

Bylo mi zjeveno, že bratřím J. a G. hrozí ztráta věčného života. Nepochopili, že jsou přímou překážkou pokroku Božího díla v ---. Když jsme tam byli na prvním stanovém shromáždění, stovky lidí poznaly pravdu. Bůh však viděl do nitra členů tohoto sboru. Duše, které by poznaly pravdu, by neměly nikoho, kdo by je sytil, pečoval o ně a vedl je k vyššímu životu. Bratr I byl závistivý, malicherný a žárlivý. Dělal vždy jen to, v čem mohl vyniknout. Cenil se mnohem víc než jak si jej cenil Bůh. Takový člověk se nikdy trvale s nikým neshodne, protože se vždy rozčiluje a staví proti všemu, co se neshoduje s jeho představami. Pán ho nechal, aby šel svou vlastní cestou a ukázal, jakého je ducha. Do sboru vnesl a snažil se tam i prosazovat téhož ducha, kterého prosazoval ve své rodině. Jeho zloba i jeho tvrdá slova proti Božím služebníkům jsou zapsány v knize. Jednou se s nimi setká znovu. 4T 238 Odešel od nás, protože nebyl z nás, a sbor by ho v žádném případě neměl povzbuzovat, aby se k nim znovu připojil. Se svou povahou by se hašteřil i s Božími anděly. Chtěl by panovat a řídit i práci andělů. Takový duch nemůže vejít do nebe. I a J, kteří nejsou Bohu milí, se odvážili postavit proti Božím služebníkům, ponižovat je a nařknout je ze špatných úmyslů. Snažili se zničit důvěru bratří k těmto pracovníkům i ke Svědectvím. Nemohou však zničit dílo, které je Boží. Jejich námaha bude marná. Bratře G, byl jsi v takové temnotě, že sis myslel, že tito lidé mají pravdu. Opakoval jsi jejich slova a hovořil jsi o muži "nadaném mocí". Neměl jsi ani tušení, o čem mluvíš!

Někteří byli ochotni říci cokoliv, vznést jakoukoli žalobu proti Božím služebníkům, byli podezřívaví a malicherní. A jestliže najdou nějaký příklad, kdy se jim zdá, že kazatelé -ve svém zápalu pro Boží věc - mluvili rozhodně a snad i přísně, jsou vždycky ochotni jejich slova co nejvíc zveličovat a domnívat se, že mají právo být tvrdí a obviňovat Boží služebníky z nekalých úmyslů. Zeptejte se těchto pomlouvačů, co by za podobných okolností dělali oni, když by nesli podobná břemena. Ať vidí, zkoumají a odsoudí své nesprávné, panovačné jednání i svou netrpělivost a popudlivost, a jestliže jsou sami bez hříchu, ať hodí první kamenem výtky po těch bratřích, kteří se snaží, aby se i oni podřídili církevnímu řádu. Svatý Bůh nebude přivádět duše k pravdě, aby se dostaly pod takový vliv, jaký existoval ve sboru. Náš nebeský Otec je příliš moudrý, než aby vedl duše k pravdě, a ty by pak měly být formovány těmito muži, jejichž srdce ani život nejsou posvěceny. Tito muži nežijí v souladu s pravdou, nejsou zajedno s církví, ale odtahují se od ní. Způsobují nedorozumění s těmi, jichž si používá Bůh, aby přiváděli duše k pravdě.

Kdo by se staral o ty, kteří by se rozhodli plnit všechna Boží přikázání? 4T 239 Kdo by byl pěstounem a chůvou těm, kteří potřebují sílu a pomoc? Vědí tito bratři, co dělají? Stojí přímo v cestě hříšníkům a svým nesprávným jednáním jsou jen překážkou. Na jejich rouchu ulpí krev duší, jestliže se nebudou kát a nezmění-li zcela své jednání. Myslí si opravdu tito zbloudilci, že pravdu mají oni a že církev vyznavačů soboty je církví svedenou? "Po ovocích jejich poznáte je." Komu Bůh žehná? Koho vede? Kteří lidé pracují pro Něho? Kdo koná dobro tím, že se usilovně snaží, aby Boží pravda zvítězila nad každým jiným myšlením? Myslí si tito lidé opravdu, že církev přijde za nimi, vzdá se svých zkušeností i svých názorů a podřídí se úsudku těchto neposvěcených lidí? Nebo najdou cestu k církvi oni?

Bratr G se vychloubá, že myslí a jedná samostatně, ale zatím svým neposvěceným životem a svým odporem k Božímu dílu ve slepém zápase proti Kristu - v osobách jeho služebníků - jen blokuje hříšníkům cestu. Mýlí se však v tom, co je skutečná samostatnost. Samostatnost není neústupnost, i když se neústupnost často se samostatností zaměňuje. Jestliže si bratr G utvořil úsudek a vyjádřil jej ve své rodině nebo v církvi se značnou jistotou a určitou reklamou, pak může budit zdání, že každý argument který předloží, je pravdivý. Je v nebezpečí - velkém nebezpečí - že ve své neústupnosti bude zavírat oči a znásilňovat své svědomí, protože satan ho silně pokouší. Je pyšný na svůj názor a těžko ustupuje i tváří v tvář světlu, dokonce i takovému důkazu, který by ho musel přesvědčit, kdyby chtěl být přesvědčen. Myslí si, že kdyby snad připustil, že nemá pravdu, vrhalo by to špatné světlo na jeho úsudek a jeho bystrost.

Bratře G, jsi ve velkém nebezpečí, že ztratíš svou duši. Chceš být lepší než na jedničku. Někdy -když se domníváš, že tě podceňují - máš pocit ponížení. Nejsi šťasten a nebudeš šťasten, opustíš-li Boží lid jen proto, že se tě dotkla upřímná slova a fakta. Mnozí Kristovi následovníci učinili totéž, 4T 240 protože neunesli vyjádřenou pravdu. Ty nebudeš šťasten, protože se nechceš vzdát sám sebe. Nemáš pravdu a vlastní vinou si způsobuješ nepříjemnosti. Tvá povaha je tvým nepřítelem. I když půjdeš kamkoliv, všude s sebou poneseš své břímě nespokojenosti. Přiznat poznanou chybu je ctí.

Je mnoho věcí souvisejících s Božím dílem na které si stěžuješ, protože si myslíš, že stěžování si, je přirozené. Od doby, co jsi svou tvář odvrátil od světla, které ti Bůh odhalil, rychle ztrácíš svou bystrost a jsi ještě víc než dříve ochoten na všechno si stěžovat. Svůj názor vyslovuješ s jistotou diktátora a přijmout názory druhých pokládáš za svou hanbu. Pravá, skutečná samostatnost se ráda poučí u zkušených a moudrých a váží si rady jiných.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy