Drazí bratři a sestry, byly mi ukázány některé věci ohledně sboru v ---. Byly mi představeny jednotlivé případy, které v mnoha ohledech představují případy mnoha jiných. Mezi nimi je i příchod sestry A. a jejího manžela. Pán ho přesvědčil o své pravdě. Těšil se ze souladu i ducha pravdy a s požehnáním to vyznával. Satan však přišel se svým pokušením v otázce chuti.

Bratr A dlouho povoloval své chuti k dráždidlům, které zatemňovaly jeho mysl, oslabovaly rozum a otupovaly mravní schopnosti. Zvrácená nepřirozená chuť si podmanila rozum i úsudek a on obětoval nestřídmosti své rodné právo a Bohem mu svěřenou hřivnu mužnosti. Kdyby bratr A studoval Boží slovo a měl ho za své životní pravidlo, kdyby byl důvěřoval Bohu a prosil o milost k vítězství, získal by sílu, aby v Ježíšově jménu zahnal pokušitele.

Ale bratr A si nikdy neuvědomoval vznešené požadavky, které má Bůh vůči němu. Jeho mravní schopnosti byly vlivem nesprávného jezení, pití a marnivostí oslabeny. Po přijetí pravdy měl formovat charakter pro nebesa. Bůh ho chtěl zkusit a prozkoumat. Ve vlastním zájmu měl udělat to, co za něho nemohl nikdo vykonat. Způsobem svého života promarnil mnoho let vzácného času milosti, ^{4T 29} kdy mohl získat určité zkušenosti v otázkách náboženství, v poznání Kristova života a nekonečné oběti, jež byla přinesena za člověka, aby byl vysvobozen z osidel, která mu nastavil satan, a aby zmocněn mohl oslavovat Jeho jméno.

Kristus zaplatil velikou cenu za vykoupení člověka. Na poušti pokušení vytrpěl největší muka hladu; takto vysílený postem byl Boží Syn předmětem několika pokušení satana, který chtěl těžit z Jeho oslabení, zvítězit nad Ním a takto zmařit plán spasení. Kristus však zůstal neochvějný. Zvítězil za lidstvo, aby mohl lidi vytrhnout z ponížení a pádu. Kristova zkušenost nám je k požehnání. Jeho příkladné vítězství nad chutí ukazuje cestu těm, kteří chtějí být Jeho následovníky a nakonec chtějí sedět s Ním na Jeho trůnu.

Kristus hladověl v pravém slova smyslu. Lidstvo má všeobecně vše potřebné pro udržení života. A přece lidé, jako kdysi naši první rodiče, touží po tom, co jim Bůh nedovolil, neboť to pro ně není to nejlepší. Kristus trpěl hlad pro nedostatek potřebného pokrmu a v otázce chuti odolal satanovu pokušení. Povolování nezřízené chuti probouzí v padlém člověku nepřirozenou touhu po věcech, které ho nakonec přivedou k zahynutí.

Člověk vyšel z Boží ruky dokonalý jak po tělesné, tak i po duchovní stránce, v dokonalé harmonii a v dokonalém zdraví. Bylo potřebí více než dvoutisícileté povolnosti chuti a žádostivým vášním, než se v lidském organismu narušila životní síla. V následujících generacích byl její pokles mnohem rychlejší. Povolnost v chuti a vášních vedla k výstřednostem a násilí, smilství a ohavnostem všeho druhu, které oslabily sílu a uvrhly lidstvo do mnoha nemocí natolik, že zdatnost a sláva prvního pokolení pominula a v třetím pokolení od Adama člověk začal projevovat známky úpadku. Následující pokolení po potopě upadalo ještě rychleji. ^{4T 30}

Všechnu tuto tíhu bídy a nahromaděného utrpení lze odvodit z povolování chuti a žádostem. Hýření a pití vína kazí krev, vzbuzuje vášně a přináší různé nemoci. Ale tím ještě zlo nekončí. Rodiče přenechávají svým dětem chorobný odkaz; neboť rodiče zanechávají také nemoci jako dědictví svým dětem. Obvykle každý nestřídmý člověk, mající na starosti výchovu dětí, předává jim své sklony a zlé náklonnosti, předává jim nemoci vlastní zkažené a znečištěné krve. Neřest, nemoc a slabomyslnost dětí se jako žalostný odkaz předávají z otce na syna a z jednoho pokolení na druhé. To přináší světu bídu a utrpení a tím se vlastně opakuje pád člověka.

Soustavné přestupování přírodních zákonů je stálým přestupováním Božího zákona. Dnešní stav utrpení a trýzně ve světě, úpadek, sešlost, nemoci a slabomyslnost jež zaplavuje nynější svět, vytvořily z něj lazaret ve srovnání s tím, čím podle Boží vůle měl být. Naše generace má málo duševních a tělesných sil. Tato bída se nahromadila za celé generace, protože padlý člověk přestupuje Boží zákony. Zvrácená chuť má za následek nejrozšířenější hříchy.

Chuť na odporný, špinavý jed, jakým je tabák, vede k žádosti po silnějších dráždidlech, jako jsou lihoviny, užité pod nějakou záminkou, pro domnělou nemoc, nebo jako preventivní prostředek před některou možnou nemocí. Tím se podněcuje nepřirozená touha po těchto škodlivých a bičujících dráždidlech do té míry, že nestřídmost v tomto pokolení je děsivá. Lidé holdující alkoholickým nápojům, se scházejí všude. Jejich rozumová schopnost je oslabena, duchovní síly jsou oslabeny a citlivost je otupena natolik, že Boží požadavky nejsou uskutečňovány a nejsou doceňovány věčné hodnoty. Písmo prohlašuje, že žádný opilec nezdědí Boží království.

Tabák a lihoviny otupují a poskvrňují jeho uživatele, ale tím toto zlo nekončí. Svým dětem předává vznětlivou povahu, ^{4T 31} znečistěnou krev, oslabený rozum a nezdravé mravní síly. Stává se zodpovědným za všechny zlé následky, které svým nesprávným počínáním převádí na svou rodinu a společnost. Pro hříchy dřívějších pokolení lidstva vzdychá pod tíhou nahromaděného zla. A lidé dál bezohledně a bezmyšlenkovitě holdují nestřídmosti, přejídají se, opíjejí a zanechávají nemoc, oslabené duševní schopnosti a poskvrněné mravy jako žalostný odkaz příští generaci.

Nestřídmost jakéhokoliv druhu je nejhorším druhem sobectví. Ti, kteří se skutečně bojí Boha a zachovávají Jeho přikázání, hledí na tyto věci ve světle rozumu a náboženství. Jak může některý muž nebo žena zachovávat Boží zákon, který vyžaduje, aby člověk miloval svého bližního jako sebe samého, a přitom holduje nestřídmosti, která otupuje mozek, oslabuje rozum a naplňuje tělo nemocí ? Nestřídmost podněcuje vášně a povoluje uzdu žádostivosti. Nízké vášně pak zaslepují rozum a svědomí.

Ptám se: Co udělá manžel sestry A? Prodá své prvorozenství za mísu čočky? Zaprodá svou mužnost hovění zvrácené chuti, která přináší neštěstí a ponížení? „Odplata za hřích je smrt“ Řím 6,23. Nemá tento bratr mravní odvahu, aby zapřel chuť? Jeho zvyky nebyly v souladu s pravdou a káravými Svědectvími, které Bůh uznal za vhodné, aby je dal svému lidu. Jeho svědomí nebylo zcela mrtvé. Věděl, že nemůže sloužit Bohu a povolovat své chuti; proto povolil satanovu pokušení, které bylo příliš silné, než aby mu svou vlastní silou odolal. Byl přemožen. Svůj nedostatek zájmu o pravdu přisoudil jiným příčinám namísto té pravé, aby takto zakryl svůj vlastní slabý záměr a skutečnou příčinu svého odpadnutí od Boha, jímž byla neovládaná chuť.

Zde mnozí klesají; kolísají mezi zapřením chuti a povolností a nakonec jsou nepřítelem přemoženi a opouštějí pravdu. Mnozí, kteří odpadli od pravdy, ^{4T 32} uvádí jako důvod svého počínání to, že nevěří Svědectvím. Průzkum ukazuje, že měli určitý hříšný zvyk, který Bůh skrze Svědectví odsuzoval. Stojí před otázkou: Zřeknou se své modly, kterou Bůh odsuzuje, anebo budou pokračovat dále svým nesprávným směrem povolnosti a zavrhnou Boží světlo, kárající právě to, z čeho se radovali? Sami si musí zodpovědět otázku: Mám zapřít sám sebe a přijmout Boží Svědectví, která kárají mé hříchy, anebo mám zavrhnout Svědectví, protože kárají mé hříchy?

V mnoha případech jsou Svědectví plně přijata, s hříchem a povolností je skoncováno a okamžitě začíná reformace podle Božího světla. V jiných případech se dále pěstují hříšné návyky. Svědectví jsou zavržena a lidem se uvádějí mnohé nepravdivé omluvy jako důvod odmítnutí Svědectví. Pravý důvod není uveden. Je to nedostatek mravní odvahy - vůle, posílené a ovládané Duchem Božím, aby se člověk mohl zříci škodlivých návyků.

Není snadné přemoci získanou chuť po narkotikách a dráždidlech. Jedině ve jménu Kristově lze získat toto veliké vítězství. On zvítězil v zájmu člověka v dlouhém, téměř šestitýdenním půstu na poušti pokušení. Soucítí s lidskou slabostí. Jeho láska k padlému člověku byla tak velká, že přinesl nekonečnou oběť, aby se k němu mohl přiblížit v jeho ponížení a svou božskou mocí ho nakonec pozvednout ke svému trůnu. Záleží však na člověku, zda Kristus za něho vykoná to, co by mohl.

Uchopí člověk božskou moc a se vší rozhodností a vytrvalostí odolá satanovi podle Kristova příkladu v boji s nepřítelem na poušti pokušení? Bůh nemůže člověka zachránit z moci satanských svodů proti jeho vůli. Člověk musí jednat svou lidskou silou, podepřenou Kristovou božskou mocí, ^{4T 33} aby za každou cenu odolal a zvítězil nad sebou samým. Člověk musí zvítězit tak, jak zvítězil Kristus. A pak skrze vítězství, které může přednostně dosáhnout v Ježíšově všemohoucím jménu, se může stát dědicem Božím a spoludědicem Ježíše Krista. Nebylo by tomu tak, kdyby Kristus měl pro toto vítězství vykonat všechno sám. Člověk musí vykonat svůj podíl osobně, musí zvítězit ve vlastním zájmu, v síle a moci, kterou mu dává Kristus. Při dosahování vítězství musí člověk být Kristovým spolupracovníkem a pak bude Kristovým spoluúčastníkem v Jeho slávě.

Je to svaté dílo, na kterém máme podíl. Apoštol Pavel napomíná své bratry: „Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očisťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží“ 2K 7,1. Je svatou povinností, kterou dlužíme Bohu, abychom si zachovali čisté tělo jako chrám Ducha svatého. Je-li naše srdce a mysl odevzdána do Boží služby, posloucháme-li všechna jeho přikázání, milujeme-li Ho celým srdcem, celou silou, celou myslí a vší mocí a svého bližního jako sebe samého, pak se osvědčíme jako věrní a praví i vůči požadavkům nebes.

Apoštol dále říká: „Nepanuj tedy hřích ve smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho“ Ř 6,12. Nabádá své bratry také k opravdové horlivosti a k neochvějné vytrvalosti v jejich úsilí o čistotu a svatost života, což činí těmito slovy: „A všeliký, kdož bojuje, ve všem je zdrženlivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou“ 1Kor 9,25.