Církev trpí nedostatkem nesobeckých křesťanských pracovníků. Kdyby všichni, kteří nejsou schopni odolávat pokušení a jsou tak slabí, že nemohou sát sami, se nezúčastnili práce v ---, pak by tam byla mnohem lepší duchovní atmosféra. ^{4T 194} Z těch, kteří se zabývají malichernými poklesky a nedokonalostí jiných, čímž kolem sebe vytvářejí nesnesitelné prostředí, se stávají církevní sběratelé odpadků, kteří nejsou vůbec užiteční pro společnost, k níž patří, ale jsou skutečným břemenem společenství, do něhož se tlačí.

Církev nepotřebuje břemena, ale horlivé pracovníky; nepotřebuje ty, kteří hledají chyby, ale budovatele Sionu. Boží dílo nutně potřebuje misionáře - muže, kteří budou bdít a věrně dbát o čest těch, kterým Bůh svěřil vysoké postavení ve svém díle, a kteří využijí všech svých schopností, aby ho podpořili ve všech odvětvích i za cenu obětování vlastních zájmů, ba i svého života, kdyby to bylo potřebné. Bylo mi však ukázáno, že je velmi málo těch, kterým pravda pronikla až do srdce a mohou obstát v Boží zkoušce. Mnozí se zmocnili pravdy, ale pravda si nezískala je; neproměnila jejich srdce a neočistila je od veškerého sobectví. Jsou i takoví, kteří do --- přišli proto, aby byli užiteční v díle, ale jsou tam i mnozí staří členové, kteří nebudou sadně vydávat Bohu počet za to, že svým sobectvím a neposvěceným životem překáželi dílu.

Náboženství nevede ke spasení, jestliže povahy jeho vyznavačů nejsou v souladu s jejich vyznáním. Ve své milosti dal Bůh svému lidu v --- velké světlo, ale satan se snaží konat svou práci a chce rozbít samotné jádro díla. Zmocňuje se neposvěcených mužů a žen, kteří se stávají dozorci, jež mají za úkol pozorovat Boží věrné služebníky, jejich slova, činy i pohnutky, nacházet chyby a reptat proti jejich kárání a varování. Tím roste nedůvěra a šíří se podezírání, oslabuje se odvaha věrných, čímž jsou neposvěcení jedinci potěšeni a tak je úsilí Božích pracovníků mařeno.

Skrze neposvěcené děti má satan velký vliv na mysl jejich rodičů. Mnozí rodiče světící sobotu hřeší tím, že neplní své rodičovské povinnosti. ^{4T 195} Duch pomlouvání je jedním ze zvláštních satanových nástrojů, který slouží k šíření sporů, rozdělení přátel a k pod­kopávání víry mnohých ve věrohodnost našeho učení. Bratři a sestry velmi rádi hovoří o chybách a omylech, jichž se podle jejich mínění dopouštějí jiní, zvláště ti, kteří odvážně přinášeli Boží poselství napomenutí a varování.

Děti těchto žalobníků vše dobře slyší a přijímají tak jed nespokojenosti. Zaslepení rodiče tím uzavírají přístup, kterým bylo možno získat dětské srdce. Kolik je rodin, kde bychom při jídle mohli slyšet pochybné a nevhodné rozhovory. Hovoří o povaze svých přátel a předkládají to jiným jako dobrý zákusek. U stolu se začne někoho pomlouvat, ostatní se připojí, a to nejen dospělí, ale i děti. Bůh je tím zneuctěn. Ježíš řekl: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili“ Mt 25,40. Jestliže pomlouváme Jeho služebníky, podceňujeme vlastně Krista.

Ti, jejichž povinností je podporovat Boží vyvolené služebníky, hovoří o nich neuctivě a v některých případech jimi úplně opovrhují. Dětem neuniknou neuctivé poznámky rodičů, týkající se Božích služebníků, přinášejících poselství vážného napomenutí a výstrahy. Pochopili posměšné a ponižující narážky, které občas slyšeli a tím ve svých dětských myslích přijímají svaté a věčné záležitosti jako každodenní světské věci. Jaké dílo konají tito rodiče, jež už od malička vychovávají ze svých dětí nevěrce! Učí je neuctivosti a odboji proti nebeskému kárání hříchů. Tam kde se toto zlo vyskytuje, to pak vede k duchovnímu úpadku. Otcové a matky zaslepení nepřítelem se pak diví, proč mají jejich děti sklon k nevěře a proč pochybují o biblických pravdách. Diví se, že tak těžko přijímají mravní a náboženské naučení. Kdyby na věci pohlíželi duchovně, ^{4T 196} okamžitě by zjistili, že tento žalostný stav je důsledkem vlivu vlastního domova, ovoce jejich žárlivosti a nedůvěry. Takto je uprostřed rodin formálních křesťanů vychováváno mnoho nevěrců.

Jsou mnozí, kteří obzvláště rádi zmalomyslňují jiné a zabývají se buď skutečnými, nebo domnělými chybami těch, kteří nesou těžkou zodpovědnost za různá oddělení Božího díla. Přehlížejí dobro, které bylo vykonáno, jakož i užitek, který si vyžádal vytrvalé úsilí a neochvějnou oddanost službě. Svou pozornost zaměřují na zdánlivé chyby. Práci, která byla vykonána a přinesla výsledky, by jejich fantazie vykonala lépe a s lepšími výsledky. Pravda je však jiná: Kdyby sami měli splnit tento úkol, buď by odmítli podniknout vůbec nějaké kroky za tak nepříznivých okolností, anebo by jednali mnohem nerozvážněji než ti, kteří dílo vedli podle světla Boží prozřetelnosti.

Tito nerozvážní mluvčí zaměřují svou pozornost na smutné stránky díla jako lišejník, který se lepí na drsný povrch skel. Takoví lidé jsou duchovně zakrnělí, protože neustále přemýšlejí pouze o pádech a chybách jiných. Mravně nejsou schopni rozeznat dobré a šlechetné skutky, nesobecké úsilí, pravé hrdinství a sebeobětavost. Nezušlechťují se a jejich život ani naděje neroste. Ve svých myšlenkách a plánech nejsou šlechetní a velkodušní. Nepěstují lásku, která má charakterizovat život křesťana. Každý den upadají a ve svých předsudcích a náhledech jsou čím dále tím úzkoprsejší. Malichernost je jejich živlem a atmosféra kterou vytvářejí, otravuje pokoj a štěstí.

V --- velmi hřeší tím, že pohrdají světlem, které jim Bůh dal skrze své služebníky. Kristus svým apoštolům řekl: „Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mne přijímá; a kdož mne přijímá, příjme toho, kterýž mne poslal“ Jan 13,20. Zde je jasně řečeno, že ti, kteří nepřijímají poselství Božích služebníků, nepřijímají pouze Syna, ale také Otce. ^{4T 197}

Při jiné příležitosti řekl: „Do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež: Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží. Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu. Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Neboť kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili. A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám. A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš. Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdož mne poslal.“ Luk 10,10-15

Jak hrozná a vážná jsou tato slova! Jak je důležité, abychom nebyli přistiženi, že pohrdáme výstrahami a napomenutími, jež nám Bůh přináší prostřednictvím svých skromných nástrojů;vždyť zavržením světla, přinášeného Jeho posly, ponižujeme Spasitele světa, Krále slávy. Mnozí se vystavují tomuto velkému riziku a tím sami na sebe přivolávají Boží odsouzení. Se Všemohoucím si nemůžeme zahrávat. Podceňování Jeho hlasu bude potrestáno.