Jeremiáš obdržel od Pána poselství výstrahy, aby ho zvěstoval svému lidu. V tomto poselství jim připomíná, že neustále zavrhují boží rady: „Já pak mluvím k vám, ráno přivstávaje, a to ustavičně, a však neposloucháte mne. Nadto posílám k vám všechny služebníky své proroky, ráno přivstávaje a to ustavičně, říkaje: Navraťte se již jeden každý z cesty své zlé, a polepšete předsevzetí svých, a nechoďte za bohy cizími, sloužíce jim, a tak přebývejte v zemi této, kterouž jsem dal vám i otcům vašim“ Jr 35,14.15.

Bůh je prosil, aby Ho neprovokovali ke hněvu prací svých rukou a svými srdci, „však neposlechli“ Jr 7,24. Jako trest za neuposlechnutí Božích slov potom Jeremiáš předpověděl zajetí Židům. ^{4T 165} Jako nástroj, kterým by Bůh potrestal svůj neposlušný lid, měli být použití Babyloňané. Jejich trest měl být úměrný jejich inteligenci a varování, kterým opovrhli. Bůh dlouho odkládal své soudy, protože by nerad pokořil svůj vyvolený lid, ale nyní jim chtěl ukázat svou nelibost jako poslední úsilí, aby je zadržel na jejich špatné cestě.

V těchto dnech nepředložil žádný nový plán, aby zachoval čistotu svého lidu. Tak jako za dávných dob, naléhavě žádal chybující jedince kteří se hlásili k Jeho jménu, aby litovali a odvrátili se od svých špatných cest. Nyní, zrovna tak jako i dříve, prorokuje ústy svých vyvolených proroků, jaká nebezpečí je čekají. Dává výstrahu a kárá hřích tak věrně, jako v dobách Jeremiáše. Ale dnešní Izrael je také pokoušen, aby pohrdal napomínáním a jsou mu dány tytéž rady, které byly dány starému Izraeli. Také často nechce slyšet slova, která dává Bůh svým služebníkům k užitku těm, kteří vyznávají pravdu. Ačkoliv Pán ve svém milosrdenství zadržel na určitý čas odplatu za jejich hřích, jako za dnů Jeremiáše, nebude vždy zadržovat svou ruku, ale potrestá hřích spravedlivým soudem.

Pán Jeremiášovi přikázal, aby se postavil na nádvoří Božího domu a aby k celému Judskému lidu, který tam přicházel na bohoslužby, hovořil o tom co mu Pán sdělil a nezamlčel ani jedno slovo, které měl slyšet, aby se obrátili od svých zlých cest. Potom Bůh litoval trestu, který chtěl na ně dopustit pro jejich bezbožnost.

Zde je jasně ukázána Boží neochota trestat svůj chybující lid. Zadržuje své soudy, nabádá je, aby se navrátili ke své věrnosti. Vyvedl je z otroctví, aby mohli věrně sloužit Jemu, jedinému a živému Bohu; ale zas zabloudili k modlářství a pohrdali výstrahami, které jim dali Jeho proroci. Se svým trestem otálel také proto, aby dal ještě jednu příležitost k pokání a odvrátil odplatu za jejich hřích. Skrze svého vyvoleného proroka jim nyní dával jasné a rozhodné varování, ^{4T 166} a ukázal jim jediné možné východisko před trestem, který si zasluhovali. Tímto východiskem je pravá lítost nad hříchem a opuštění vlastních špatných cest.

Hospodin Jeremiášovi přikázal, aby lidu řekl: „Takto praví Hospodin: Neuposlechnete-li mne, abyste chodili v zákoně mém, kterýž jsem předložil vám, poslouchajíce slov služebníků mých proroků, kteréž já posílám k vám, jakož jste, když jsem je, ráno přistávaje, posílal, neposlouchali: Jistě žeť naložím s domem tímto jako s Sílo, a město toto vydám v proklínání všechněm národům země“ Jr 26,4-6. Lidé dobře porozuměli této zmínce o Sílo a o době, kdy Filištinští oblehli Izrael a vzali Boží truhlu smlouvy.

Hřích Elího spočíval v tom, že přehlížel nepravosti svých synů, kteří zastávali svatý úřad. Tím, že otec nenapomínal a neusměrňoval své syny, přivolal na Izraele strašnou pohromu. Jeho synové padli, Eli sám přišel o život, Boží truhla byla z Izraelské země vzata a třicet tisíc lidí bylo zabito. To vše se stalo proto, že bylo dovoleno, aby se hřích bez zábran šířil dál. Jaké poučení pro ty, kteří v Boží církvi zastávají odpovědné postavení! Jaké vážné varování, aby věrně napravovali nepravosti, jež zneucťují věc pravdy.

V době Samuele si Izrael myslel, že přítomnost Boží truhly, která obsahovala Boží zákon, jim zaručí vítězství nad Filištinskými, i když neprojevili lítost nad svými hříšnými činy. Zrovna tak i za života Jeremiáše Židé věřili, že přesné zachovávání Božích ustanovení pro službu v chrámě je zachrání před spravedlivým trestem za jejich špatný způsob života.

Stejné nebezpečí existuje i dnes mezi lidmi, kteří vyznávají, že zachovávají Boží zákon. Žijí ve velkém nebezpečí, že si budou lichotit, že úcta, se kterou zachovávají přikázání, je zachrání před mocí božské spravedlnosti. Odmítají pokárání za zlo a obviňují Boží služebníky, že příliš horlivě odstraňují hřích z tábora. Bůh, jenž si oškliví hřích, volá ty, kdož chtějí zachovávat jeho zákon, aby odstoupili od vší nepravosti. ^{4T 167} Neochota činit pokání a uposlechnout Boží slovo přivodí i dnes na Boží lid tak vážné následky, jaké postihly starý Izrael. Je zde mez, za níž Boží soudy již nemohou být odloženy. Zpustošení Jeruzaléma je vážným varováním pro současný Izrael, protože výstrahami, zvěstovanými Jeho vyvolenými nástroji, nemůže být beztrestně pohrdáno.

Když kněží a lid slyšeli poselství, které jim Jeremiáš zvěstoval ve jménu Hospodinovu, byli velmi rozčílení a prohlásili, že by měl zemřít. Bouřlivě na něho žalovali a křičeli. „Proč jsi prorokoval ve jménu Hospodinovu, řka: Stane se jako Sílo domu tomuto, a město toto tak spustne, že nebude v něm žádného obyvatele? Shromažďoval se pak všechen lid k Jeremiášovi do domu Hospodinova“ Jr 26,9. Tak pohrdli Božím poselstvím a Jeho služebníku, kterému bylo poselství svěřeno, hrozila smrt. Kněží, falešní proroci a všechen lid se obrátil proti tomu, který jim nemohl zvěstovat krásné věci, anebo prorokovat lež.

Boží věrní služebníci vytrpěli nejhorší pronásledování obvykle ze strany falešných náboženských učitelů. Ale praví proroci budou vždy raději snášet výčitky nebo i smrt, než aby nebyli věrni Bohu. Oko Nekonečného pozoruje nástroje, přinášející Boží napomenutí a mající velkou odpovědnost. Ale na bezpráví, které musí nevinně snášet, podvody či nadávky a potupování se Bůh dívá tak, jako by je snášel On sám, a podle toho bude i trestat.

Zprávy o Jeremiášově řeči se dostaly k Judským knížatům a ta hned přispěchala z královského paláce a posadila se u vstupu do Božího chrámu. „I řekli kněží a proroci těm knížatům a všemu lidu, řkouce: Hoden jest smrti muž tento, nebo prorokoval proti městu tomuto, jakž jste slyšeli v své uši.“ Verš 10.11. Ale Jeremiáš se směle a odvážně postavil před knížata i lid a prohlásil: „Hospodin poslal mne abych prorokoval o domu tomto i o městě tomto všecky ty věci, kteréž jste slyšeli. Protož nyní polepšete cest svých a předsevzetí svých, a poslouchejte hlasu Hospodina Boha svého, ^{4T 168} i bude litovati Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti vám. Já pak aj, v rukou vašich jsem, učiňte mi, což se vám za dobré a spravedlivé vidí. Ale však jistotně vězte, usmrtíte-li mne, že krev nevinnou na sebe uvedete, i na město toto, i na obyvatelé jeho; nebo v pravdě poslal mne Hospodin k vám, abych mluvil v uši vaše všecka slova tato“ Jr 26,12-15.

Kdyby se prorok nechal zastrašit hrozbou těchto vysoce postavených lidí a křikem davu, jeho poselství by zůstalo bez účinku a sám by přišel o život. Avšak odvaha, s níž splnil svou bolestnou povinnost, si vynutila úctu lidu a přízeň knížat Izraele. Tak Bůh způsobil, že povstali obhájci Jeho služebníka. Začali domlouvat kněžím a falešným prorokům a ukázali jim, jak nemoudré by bylo jejich krajní opatření, které prosazovali.

Vliv těchto mocných osob způsobil v myslích lidí reakci. Potom se starší připojili k protestu proti rozhodnutí kněží ohledně Jeremiášova osudu. Upozornili na případ Micheáše, který předpověděl soudy nad Jeruzalémem, slovy: „Sion jako pole orán bude, a Jeruzalém jako hromady, hora pak domu tohoto jako vysoké lesy.“ Potom položil otázku: „Zdaliž hned proto usmrtili jej Ezechiáš, král Judský a všechen Juda? Zdaliž neulekl se Hospodina, a nemodlil se Hospodinu? I litoval Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti nim. Protož my činíme velmi zlou věc proti dušem svým“ Jr 26,18.19.

Tak zásahem Achikama a jiných byl život proroka Jeremiáše zachráněn, ačkoli mnozí z kněží a falešných proroků, kteří nemohli snést pravdu kárající jejich bezbožnost, by ho rádi poslali na smrt pro pobuřování.

Avšak Izraelští nečinili pokání a Pán viděl, že musí být potrestáni za své hříchy. Proto Jeremiášovi nařídil, aby si zhotovil jho a pouta, dal si je na svou šíji ^{4T 169} a poslal je k králi Idumejskému, Moábskému, Amonitskému, Tyrskému a Sidonskému po poslech, kterým měl přikázat, aby vyřídili, že Bůh dal všechny tyto národy Nabuchodonozorovi, Babylonskému králi, a že všechny tyto národy budou po určitou dobu sloužit jemu a jeho potomkům až do doby, kdy je Bůh osvobodí. Bylo jim oznámeno, že pokud se tyto národy nepodřídí Babylonskému králi, budou potrestáni hladem, mečem a morem, dokud by nezhynuli. „Protož“, řekl Pán, „neposlouchejte proroků svých, ani hádačů svých, ani planetářů svých, kteříž mluvívají k vám, říkajíce: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují, abych vzdálil vás od země vaší, a vyhnal vás, abyste zahynuli. Národu pak, kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu, toho zajisté nechám v zemi jeho, dí Hospodin, aby dělal jí a bydlil v ní“ Jer 27,9-11.

Jeremiáš prohlásil, že sedmdesát let budou nosit jho otroctví a zajatci, kteří již byli v rukou Babylonského krále a nádoby z domu Hospodinova, které již byly vzaty, také zůstanou v Babylonu, dokud neuplyne stanovená doba. Ale po uplynutí sedmdesáti let je Bůh vysvobodí z Babylonského zajetí a jejich utiskovatele pyšného Babylonského krále, potrestá poddanstvím.

Z různých jmenovaných národů přišli vyslanci, aby se poradili s Judským králem ohledně vojenského střetnutí s Babylonským králem. Ale Boží prorok vzal na sebe symboly poddanství a sdělil Boží poselství těmto národům a přikázal jim, aby toto poselství zanesli svým králům. To byl nejlehčí trest, který milosrdný Bůh mohl uložit tak vzpurným lidem, ale jestliže by bojovali proti tomuto rozhodnutí o poddanství, pocítili by plnou míru Jeho trestu. Byli věrně varováni, aby neposlouchali falešné učitele, kteří jim prorokovali lež. ^{4T 170}

Úžas vyslanců, shromážděných z různých národů, neznal mezí, když Jeremiáš, nesoucí na své šíji symboly poddanství, je seznámil s Boží vůlí. Ale Chananiáš, jeden z falešných proroků, před nimiž Bůh varoval svůj lid skrze proroka Jeremiáše, začal oponovat oznámenému proroctví. Chtěl si získat přízeň krále a jeho dvora, a proto prohlásil, že Bůh mu dal slova povzbuzení pro Židy. Řekl: „Po dvou letech já navrátím zase na místo toto všecka nádobí domu Hospodinova, kteráž pobral Nabuchodonozor král Babylonský z místa tohoto, a zavezl je do Babylona. Jekoniáše, také syna Joakimova, krále Judského, i všecky zajaté Judské, kteříž se dostali do Babylona, já zase přivedu na místo toto, dí Hospodin, nebo polámu jha krále Babylonského.“

V přítomnosti všech kněží a lidu Jeremiáš řekl, že si z celého srdce přeje, aby Bůh natolik prokázal přízeň svému lidu, že by nádobí z Božího chrámu mohlo být vráceno a zajatci by byli přivedeni z Babylona; avšak to by se mohlo uskutečnit za předpokladu, že lid bude činit pokání a odvrátí se od své zlé cesty k poslušnosti Božího zákona. Jeremiáš miloval svou vlast a jeho vroucím přáním bylo, aby předpověděná zkáza byla odvrácena. Avšak lid by se musel ponížit. Doufal, že trest Izraelských bude pokud možno, co nejlehčí, a proto je vroucně prosil, aby se poddali Babylonskému králi po dobu, kterou určil Hospodin.

Prosil je, aby vyslechli slova, která k nim hovořil. Uváděl jim proroctví Ozeáše, Abakuka, Sofoniáše a jiných proroků, jejichž poselství pokárání a výstrahy bylo podobné jeho vlastnímu. Poukázal jim na události, které se přihodily v jejich době při naplnění proroctví, kárajících hříchy, z nichž nebylo činěno pokání. Někdy, jako v tomto případě, lidé povstali proti Božímu poselství a kázali pokoj a úspěch, aby utišili strach lidu a získali si přízeň u vysoce postavených osob. Ale v minulosti Bůh v každé době vykonal soud nad Izraelem, jak to pravý prorok oznámil. ^{4T 171} Řekl: „Prorok ten, kterýž prorokuje o pokoji, když dojde slovo toho proroka, ten prorok znám bývá, že je poslal Hospodin v pravdě“. Jr 28,9. I když Izrael bude riskovat, budoucnost jasně rozhodne, který prorok byl falešný.

Ale Chananiáše to podráždilo, vzal jho z Jeremiášova krku, a zlámal ho. “I mluvil Chananiáš před očima všeho lidu, řka: Takto praví Hospodin. Tak poláme jho Nabuchodonozora krále Babylonského po dvou letech z šíje všech národů. I počal jíti Jeremiáš cestou svou“ (verš 11). Vykonal svou práci, varoval lid před nebezpečím a poukázal na jedinou možnost, jak by mohli znovu získat Boží přízeň. I když jeho jediným proviněním byla skutečnost, že věrně předal Boží poselství nevěřícímu lidu, který se vysmíval jeho slovům, i přesto mu lidé, zastávající odpovědná místa hrozili a rozhodli se, že vzbouří lid, aby ho usmrtil.

Ale Jeremiášovi bylo dáno jiné poselství: „Jdi a mluv k Cha­naniášovi řka: Takto praví Hospodin: Jha dřevěná jsi polámal, protož zdělej místo nich jha železná. Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jho železné vložím na šíji všech národů těchto, aby sloužili Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a budouť sloužiti jemu. Také i živočichy polní dám jemu. Za tím řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku: Slyšíš nyní, Chananiáši: Neposlal tebe Hospodin, ale ty jsi k tomu přivedl, aby lid tento ve lži skládal doufání. Protož takto praví Hospodin: Aj, já sklidím tě se svrchu země, tento rok ty umřeš; nebo jsi mluvil to, čímž bys odvrátil lid od Hospodina. I umřel Chananiáš prorok roku toho měsíce sedmého“ (verš 13-17).

Tento falešný prorok posiloval nevěru lidu vůči Jeremiášovi a jeho poselství. Bezbožně se prohlásil za Božího posla a v důsledku tohoto strašného zločinu zemřel. ^{4T 172} V pátém měsíci Jeremiáš předpověděl Chananiášovu smrt a v sedmém měsíci zemřel, což potvrdilo pravdivost prorokových slov.

Bůh řekl, že Jeho lid bude zachráněn, že jho, které na ně položil, bude lehké, jestliže se bez reptání podřídí Jeho plánu. Jejich otroctví bylo představeno dřevěným jhem, které se dobře nosilo; avšak odpor se utká s odpovídající přísností, představenou železným jhem. Bůh naznačil, že bude dohlížet na Babylonského krále, a proto nezažijí žádné těžké utlačování, ani ztrátu na životech. Ale když opovrhnou výstrahami a příkazy, ponesou plnou tíhu zajetí. Pro lid bylo mnohem příjemnější přijetí poselství falešného proroka, který předpovídal blahobyt, a proto bylo přijato. To posílilo jejich pýchu a své hříchy měli stále před očima, ale raději je nechtěli vidět. Nacházeli se v takové mravní temnotě, že si neuvědomovali hrůzu své viny, ani neocenili poselství napomenutí a výstrahy, které jim dal Bůh. Kdyby poznali pravou míru své neposlušnosti, uznali by správnost Božího vedení a pochopili by autoritu Jeho proroka. Bůh je prosil, aby činili pokání a ujistil je, že je může ušetřit od ponížení, a že lid, povolaný Jeho jménem, by neupadl do poddanství pohanského národu. Oni se však vysmívali Jeho radám a odešli za falešnými proroky.

Potom Hospodin Jeremiášovi rozkázal, aby napsal listy vojevůdcům, starším, kněžím, prorokům a všem lidem, kteří byli jako zajatci přivedeni do Babylona, aby slepě nevěřili ve své blízké osvobození, ale aby se bez odporu poddali svým utlačovatelům, vykonávali své zaměstnání, a aby si mezi svými dobyvateli vytvářeli klidné domovy. Pán jim přikázal, aby se nedali oklamat falešným optimismem svých proroků nebo věštců. Skrze Jeremiáše je ujistil, že po sedmdesáti letech zajetí budou vysvobozeni a vrátí se do Jeruzaléma. Vyslyší jejich modlitby, a když se k Němu obrátí celým svým srdcem, pomůže jim. „Dám se zajisté nalézti vám, ^{4T 173} dí Hospodin, a přivedu zase zajaté vaše, a shromáždím vás ze všech národů, i ze všech míst, kamžkoli jsem zahnal vás, dí Hospodin. A uvedu vás zase na místo toto, odkudž jsem vás zastěhoval“ Jr 29,14.

S jakým soucitem Bůh svému zajatému lidu oznámil svůj plán s Izraelem. Věděl, jaké utrpení a neštěstí by zakusili, kdyby uvěřili, že brzy budou vysvobození ze zajetí a přivedeni zpět do Jeruzaléma, jak předpovídali falešní proroci. Věděl, že tato víra by je přivedla do velkých těžkostí. Jakýkoliv důkaz vzpoury by probudil bdělost a přísnost krále a v důsledku toho by jejich svoboda byla omezena. Chtěl, aby se zcela podrobili svému osudu, aby jejich otroctví bylo co nejpříjemnější.

Byli tam i dva jiní, falešní proroci. Achab a Sedechiáš, kteří ve jménu Hospodinovu prorokovali lež. Tito muži prohlašovali, že jsou svatými učiteli, ale jejich život byl zkažený a byli otroky hříšných vášní. Boží prorok odsoudil jejich zlo a varoval je před nebezpečím, ale místo toho, aby činili pokání a snažili se o nápravu, rozčilili se nad pravdivým pokáráním svých hříchů a vynaložili veškeré úsilí, aby se jeho dílu protivili tím, že pobízeli lid, aby nevěřil jeho slovům a neuposlechl Boží rady ohledně podřízení se Babylonskému králi. Skrze Jeremiáše Hospodin podal svědectví o tom, že tito falešní proroci se dostanou do rukou Babylonského krále a před jeho očima budou zabiti. Toto svědectví se ve stanovené době naplnilo.

Povstali i jiní falešní proroci, aby mezi lidmi rozšířili zmatek tím, že je nabádali k neposlušnosti božského rozkazu, který byl vydán skrze proroka Jeremiáše. Avšak v důsledku jejich těžkého hříchu - vzpoury proti Bohu - byl i nad nimi vynesen Boží soud.

Také v těchto dnech povstali lidé, kteří šíří zmatek a vzpouru mezi lidem, který vyznává, že ostříhá Boží zákon. Ale tak, jak božský soud postihl falešné proroky, ^{4T 174} tak jistě obdrží plnou odplatu tito zlí pracovníci, protože Bůh se nemění. Ti, kteří prorokují lež, povzbuzují lidi, aby se na hřích dívali jako na malou věc. Když se ukáží hrozné následky jejich zločinu, snaží se, pokud to je možné, najít někoho, kdo je věrně varoval, aby ho učinili zodpovědným za své těžkosti tak, jako Židé obvinili Jeremiáše, že je příčinou jejich neštěstí.

Ti, kteří se snažili o to, aby se protivili Pánu, mohou vždy nalézt falešné proroky, kteří chtějí ospravedlnit jejich skutky a lichotit jim k jejich zatracení. Lží se dá získat mnoho přátel, jak tomu bylo v případě Achaba i Sedechiáše. Těmto falešným prorokům, kteří předstírali, že slouží Bohu, uvěřilo více lidí a měli více následovníků, než pravý prorok, který přinesl prosté svědectví od Hospodina.