Syn Boží byl vydán lidu, aby byl ukřižován; s vítězným jásotem byl drahý Spasitel odváděn. Byl slabý a zemdlený, protože trpěl únavou, bolestí a ztratil mnoho krve při bičování a bití. Přesto byl na Něj vložen těžký kříž, na který měl být zakrátko přibit. Pán Ježíš pod jeho tíhou ztrácel vědomí. Třikrát Mu kříž vložili na ramena a třikrát pod jeho tíhou omdlel. Jeden z Jeho následovníků, muž, který Ho sice veřejně nevyznával, ale přece v Něho věřil, byl nyní popaden a přinucen, aby nesl kříž. Nesl jej až na nešťastné místo. Nad tímto místem se vznášely zástupy andělů. Určitý počet Kristových učedníků Jej následoval na Golgatu v hlubokém zármutku a hořkém pláči. Vzpomínali si, jak pouze několik dní tomu, slavnostně vjížděl do Jeruzaléma a jak Jej pak následovali s radostným provoláváním "Hosana na výsostech!" a jak kladli na zem svá roucha a palmové ratolesti. Tehdy si mysleli, že se ujme království a jako světský vladař bude panovat nad Izraelem. Ale jak se situace změnila! Jejich radostná očekávání vzala za své. Ne s plesáním a radostnými nadějemi, ale se sklíčeným srdcem, s bázní a zoufalstvím následovali pomalu a smutně Toho, který byl tak potupen, ponížen a nyní se chystal zemřít.

Byla tu i Ježíšova matka. Její srdce bylo rozdrásáno mukami, které nikdo jiný nemůže pociťovat tak, jako milující matka. A přece spolu s učedníky stále doufala, že Kristus vykoná nějaký velký zázrak a vyprostí se z rukou svých vražedníků. Nemohla snést myšlenku, že se nechá ukřižovat. Ale už bylo vše připraveno a Ježíš byl položen na kříž. Bylo přineseno kladivo a hřeby. Učedníci byli tím úplně zdrceni. Ježíšova matka téměř podléhala nesnesitelnému duševnímu utrpení. Než byl Spasitel přibíjen na kříž, učedníci ji odvedli z místa děje, aby neslyšela zatloukání hřebů prorážejících kosti a svaly Jeho něžných rukou a nohou. Ježíš nereptal, pouze tiše sténal v mukách. Jeho tvář byla bledá a na čele se Mu objevily velké krůpěje potu. Satan jásal nad utrpením, které musel Syn Boží snášet, ale obával se, že jeho úsilí o zmaření plánu spasení je marné, že jeho království je ztraceno a on bude nakonec zničen.

Když byl Pán Ježíš přibit na kříž, byl kříž vyzdvižen a velikou silou zaražen do připravené jámy. Tím bylo maso v místech hřebů roztrženo, což Mu způsobilo největší utrpení. Aby Kristova smrt byla co nejhanebnější, byli spolu s Ním ukřižováni dva zločinci, každý po jedné straně. Tito lotři se velmi bránili, museli být násilně uchopeni, ruce jim byly obráceny dozadu a tak byli přibiti na kříž. Ale Ježíš se pokorně poddal. Nikdo Mu nemusel násilím roztahovat ruce a pokládat na kříž. Zatímco lotři proklínali své popravčí, Spasitel se ve svém

93 EW smrtelném utrpení modlil za své nepřátele: "Otče, odpusť jim, nebo nevědí, co činí." Pán Ježíš nemusel snášet pouze tělesné utrpení, ale byly na Něho vloženy hříchy celého světa.

Když Ježíš visel na kříži, někteří, kteří procházeli kolem, ¹⁷⁷ zlořečili Mu, klaněli se před Ním jako před králem a říkali: "Hej ty, který boříš chrám a ve třech dnech jej vzděláváš, zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!" Když satan pokoušel Krista na poušti, použil tatáž slova: "Jsi-li Syn Boží..." Kněží, zákoníci a starší lidu se posmívali umírajícímu Synu Božímu slovy: "Jiným pomáhal, sám sobě nemůže pomoci. Jestliže je král Izraelský, nechť nyní sestoupí s kříže a uvěříme jemu." Andělé, kteří se vznášeli nad místem Kristova ukřižování, byli naplněni hněvem, když se posměvači vysmívali a říkali "Je-li Synem Božím, ať zachrání sám sebe." Andělé chtěli Ježíši pomoci a vysvobodit Ho, ale nebylo jim dovoleno to udělat. Cíl Jeho poslání ještě nebyl dosažen.

I když Pán Ježíš visel dlouhé hodiny ve smrtelné agonii na kříži, nezapomněl na svou matku. Vrátila se na místo, kde se odehrávala tato hrozná událost, protože již nemohla déle vydržet být vzdálena od svého Syna. Pán Ježíš udělil ještě poslední ponaučení o soucitu a lidskosti. Pohlédl na obličej své matky, sklíčený zármutkem a potom na milovaného učedníka Jana. Řekl své matce: "Ženo, aj, tvůj syn!" Potom řekl Janovi: "Aj, matka tvá!" Od té chvíle ji přijal Jan do svého domu.

Během svého smrtelného zápasu dostal Pán Ježíš žízeň, a oni Mu dali napít octa, smíchaného se žlučí; když to však ochutnal, odmítl takový nápoj. Andělé pozorovali utrpení svého milovaného Vůdce, ale pak to již nemohli vydržet a zakrývali si tvář před tímto pohledem. I slunce se odepřelo dívat na tuto hroznou scénu. Nakonec Ježíš zvolal mocným hlasem, který srdce Jeho vrahů naplnil hrůzou: "Dokonáno jest." Pak se chrámová opona odshora až dolů roztrhla, země se třásla a skály pukaly. ¹⁷⁸ Veliká tma nastala na tváři celé země. Když Pán Ježíš zemřel, zdálo se, že byly smeteny i poslední zbytky naděje Jeho učedníků. Mnozí z Jeho následovníků byli svědky Jeho utrpení a smrti, a jejich kalich zármutku byl naplněn.

Satan se již neradoval jako dříve. Stále doufal, že zmaří plán vykoupení, ale tento plán měl příliš pevné základy. Nyní, když Kristus zemřel, poznal, že i on bude muset jednou zemřít a že jeho království bude dáno Ježíši. Radil se se svými anděly, ale proti Synu Božímu nic nepořídil. Proto nyní chtěl zdvojnásobit své úsilí a použít veškerou lest proti Kristovým následovníkům. Pokud by to bylo možné, chtěli všem zabránit, aby nepřijali spasení, které jim Kristus vykoupil. Tímto způsobem mohl satan i nadále pracovat proti Boží vládě. Bylo jeho osobním zájmem, aby co nejvíce lidí odvrátil od Ježíše, protože hříchy těch, kteří jsou vykoupeni Ježíšovou krví, budou nakonec vloženy na původce hříchu a on bude muset odpykat všechen trest. Ale ti, kteří nepřijmou spasení skrze Ježíše Krista, budou muset vytrpět trest za své vlastní hříchy.

Za svého pozemského života se Kristus netěšil světské přízni, bohatství a okázalosti. Jeho pokora a sebezapření byly ^{EW 94} v nápadném protikladu k pýše a sebeuspokojování kněží a starších. Jeho neposkvrněná čistota byla stálou výčitkou jejich hříchům. Opovrhovali Jím pro Jeho pokoru, svatost a čistotu. Avšak ti, kteří Jím zde pohrdali, Jej jednoho dne uvidí v nebeské vznešenosti a nepřekonatelné slávě svého Otce.

V soudní síni byl obklopen nepřáteli, kteří dychtili po Jeho krvi. Ale tito tvrdošíjní jedinci,kteří tehdy volali "Krev jeho na nás a na naše dítky", Jej uvidí jako slavného Krále. ¹⁷⁹ Všechny nebeské zástupy Jej budou doprovázet se zpěvy vítězství: "Sláva a moc budiž Tomu, který byl mrtvý a je živý, mocnému Vítězi!"

Chudí, slabí a bídní lidé plivali Králi slávy do obličeje, a lůza přitom jásala nad tímto brutálním vítězstvím a zahrnovala Ho ponižujícími urážkami. Krutými ranami zohyzdili obličej, který naplňuje obdivem celá nebesa. Oni všichni znovu uvidí ten obličej. Bude zářit jako polední slunce. Budou před ním utíkat, aby se ukryli a namísto radosti ze surového vítězství, budou Jeho příčinou naříkat.

Pán Ježíš tehdy ukáže své ruce zohyzděné stopami po ukřižování. Tato znamení tohoto krutého činu bude nosit navždy. Jizvy po hřebech budou vyprávět historii podivuhodného vykoupení člověka a o velké ceně, která byla za něj zaplacena. Právě ti mužové, kteří Pána života bodli kopím do boku, uvidí jizvy po tomto bodnutí a s hlubokým zármutkem budou litovat, že tak zohyzdili Jeho tělo.

Vrahům Pána Ježíše velice vadilo, že nad Jeho hlavu byl umístěn nápis: "Král židovský". Ale jednou Ho budou muset vidět v Jeho slávě a královské moci. Uvidí na Jeho oděvu a na Jeho bedrech napsáno: "Král králů a Pán pánů." Když visel na kříži, posměšně na Něj volali: "Jestliže je králem Izraelským, ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme Jemu." Až jednou uvidí Jeho královskou moc a autoritu, nebudou už požadovat žádný důkaz o tom, že je Izraelským králem. Přemoženi Jeho majestátem a neobyčejnou slávou, budou nuceni zvolat: "Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně."

Zemětřesení, praskání skal, tma, která přikryla zemi a ¹⁸⁰ Ježíšovo hlasité a mocné zvolání "Dokonáno jest", když umíral, znepokojilo Jeho nepřátele a zatřáslo těmi, kteří Jej zavraždili. Učedníci se divili těm zvláštním úkazům, ale jejich naděje byly rozdrceny. Obávali se, že Židé budou nyní chtít zabít také je. Měli zato, že nenávist, kterou projevili vůči Božímu Synu, u Něho neskončí. Celé hodiny v ústraní oplakávali své zklamání. Očekávali, že Ježíš bude vládnout jako pozemský kníže, ale s Jeho smrtí vzaly za své i jejich naděje. Ve svém zármutku a zklamání se domnívali, že snad byli podvedeni. Dokonce i Jeho matka zakolísala ve své víře, jestli byl Mesiášem.

Třebaže naděje učedníků, jež kladli v Pána Ježíše, byly zmařeny, stále Jej milovali a chtěli Jej důstojně pohřbít, jenže nevěděli, jak by to měli udělat. Josef z Arimatie, zámožný a vlivný člen židovské velerady a Ježíšův věrný učedník, zašel 95 EW soukromě a směle k Pilátovi a žádal o Spasitelovo tělo. Neodvážil se tam jít veřejně, kvůli nenávisti Židů. Učedníci se obávali, že se Židé budou snažit zabránit, aby Kristovo tělo bylo pohřbeno na důstojném místě odpočinku. Pilát Josefově žádosti vyhověl a učedníci sňali neživé tělo z kříže, a přitom v hlubokém zármutku oplakávali své zmařené naděje. Pečlivě zabalili tělo do jemného lněného plátna a uložili do nového Josefova skalního hrobu.

Ženy, které za života Pána Ježíše, byly Jeho pokornými následovnicemi, nechtěly Jej dříve opustit, dokud Jej neuvidí uloženého do hrobu a dokud ke vchodu nebude přivalen velký,těžký kámen, aby se nepřátelé nemohli zmocnit Ježíšova těla. Mohly však být bez obav; viděla jsem, že zástupy andělů s nevýslovným zájmem střežily místo Ježíšova odpočinku. S největším napětím čekali na rozkaz, aby sehráli svou úlohu ve vyproštění Krále ¹⁸¹ slávy z Jeho vězení.
Kristovi vrahové se obávali, že by mohl přece jenom ožít a uniknout jim. Žádali proto Piláta, aby ke hrobu postavil stráž, která by jej hlídala až do třetího dne. Jejich žádosti bylo vyhověno. Kvůli učedníkům byl kámen u hrobu dokonce zapečetěn, aby nemohli ukrást Ježíšovo tělo a pak říkat, že vstal z mrtvých.