Naší předností je, abychom při veřejné i soukromé pobožnosti skláněli svá kolena před Pánem. Ježíš, náš příklad, "poklekl na kolena, modlil se." Luk 22,41 I o Jeho učednících čteme, že "poklekli a modlili se." Pavel prohlásil: "Klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista." Efez.3,14 Když Ezdráš vyznával Bohu hříchy Izraele, klečel. A Daniel "třikrát za den klekal na kolena svá, modlíval se a vyznával se Bohu svému." Dan.6,10

Když pocítíme Boží přítomnost a nekonečnost, zachvívá námi spasitelná bázeň. Skutečnost přítomnosti Neviditelného by měla hluboko proniknout každým srdcem. Hodina a místo modlitby jsou posvěceny Boží přítomností. Pocit úcty má být dokázán našim uctivým a poníženým chováním se během modlitby. Žalmista praví: "Svaté a hrozné jest jméno Jeho." Andělé si zakrývají tváře, když jej vyslovují. S jakou úctou bychom je měli vyslovovati my, padlé hříšné bytosti. Staří i mladí by měli uvažovat nad slovy Písma, která nám ukazují jak se máme zachovat na místě Boží přítomnosti: "Sezuj svou obuv z nohou svých," - tak zněl rozkaz Mojžíšovi z hořícího keře, - "neboť místo na němž stojíš, země svatá jest." Když Jákob ve snu viděl Boží anděly, zvolal: "V pravdě Hospodin jest na místě tomto a já jsem nevěděl."

- Služebníci evangelia GW 178.179