Božím úmyslem bylo tvrdou prací zmírnit zlo, uvedené na svět neposlušností člověka. Lopotnou prací by mohla být satanova pokušení zneškodněna a proudu zla učiněna přítrž. A třebaže je práce doprovázena námahou, únavou i starostmi, přece je pramenem štěstí, rozvoje a ochranou proti pokušení. Pracovní disciplína zabraňuje zhýčkanosti a podporuje píli, čistotu a pevnost charakteru. Práce je tedy součástí velkého Božího plánu, směřujícího k povznesení člověka z pádu.

Manuální práce a hry

Podle všeobecného náhledu manuální práce ponižuje člověka, nicméně však se mohou lidé věnovat kriketu, hře míčem nebo pěstním zápasům, aniž by proto byli považování za degradované. Ďábel je nadšen, když vidí, jak lidé používají své fyzické a duševní síly k výkonům, které nemají výchovný účel, nejsou účelné a nepomáhají k tomu, aby byli požehnáním pro ty, kteří potřebují jejich pomoc. Zatímco se mládež stává zběhlou ve hrách, které nemají žádné skutečné hodnoty ani pro ně samé ani pro jiné, ďábel sehrává životní hru o jejich duše. Zbavuje je jejich nadání, které jim bylo dáno od Boha a nahrazuje je svými vlastními špatnými vlastnostmi. Jeho snahou je přivést lidi k tomu, aby zamítali Boha. Snaží se upoutat a zaujmout jejich mysl tak dokonale, aby v jejich myšlenkách nezbylo žádné místo pro Pána. ^{MYP 214} Nepřeje si, aby lidé poznávali svého Stvořitele a je velmi potěšen, může-li je upoutat hrami a divadelními představeními, která zmatou smysly mládeže do té míry, že tato zapomene na Boha i nebe.

Nejbezpečnější ochranou proti zlu je užitečné zaměstnání, zatímco zahálka je největší kletbou, neboť v jejich stopách jde neřest, zločin a chudoba. Lidé, kteří jsou stále zaměstnáni, kteří plní s veselou myslí své denní úkoly, jsou užitečnými členy společnosti. Čestným plněním různých povinností, které leží na jejich životní stezce, činí svůj život požehnáním pro sebe samé i pro jiné. Pilná práce je ochraňuje před nástrahami toho, který "vždy ještě najde nějaké zlo pro zahálčivé ruce."

Stojatá kaluž se brzy stává škodlivou, ale proudící potok šíří zdraví a radost po celém kraji. První je symbolem zahálečů, druhý pilných lidí...

Kristův příklad

Úmorná práce, určená pozemšťanům, může být tvrdá a namáhavá, ale je zdobena stopami Vykupitele a ten, kdo jde touto posvěcenou cestou, je bezpečný. Svým příkazem a příkladem učinil Kristus práci důstojnou. Od svých nejrannějších let žil Kristus lopotným životem. Větší část Jeho pozemského života byla strávena trpělivou prací v tesařské dílně v Nazaretu. V oděvu prostého dělníka kráčel Pán života ulicemi malého městečka v němž žil, ubíraje a vraceje se ze své namáhavé práce. ^{MYP 215} Strážní andělé Ho doprovázeli, když kráčel bok po boku s rolníky a dělníky, nepoznán a neuctíván...

Rozumná práce je zdravým posilujícím prostředkem pro lidské pokolení. Činí slabého silným, chudého bohatým, ubohého šťastným. Ďábel číhá, připraven zničit ty, jejichž volná chvíle mu poskytne možnost přiblížit se k nim v nějakém vábném přestrojení. Nikdy není jeho úspěch větší, než když se přiblíží k lidem v jejich zahálčivých hodinách.

Lekce uspokojující píle

Mezi zla plynoucí z bohatství je jedním z největších domněnka, že práce je ponižující. Prorok Ezechiel prohlašuje: "Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy: Pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který naplňoval ji a její dcery, a ona neposilovala ruce chudého a potřebného." Ez 16,49. Zde nám jsou předkládány hrozné následky lenosti, která oslabuje mysl, ponižuje duši, převrací rozum a dělá prokletí z toho, co bylo člověku dáno jako požehnání. Pouze pracující lidé poznají v životě to velké dobro, pouze ti, kteří jsou ochotni plnit odpovědné úkoly s důvěrou a nadějí.

Důležitou lekci ohledně nezbytných životních povinností se ještě musí naučit mnoho Kristových stoupenců. Vyžaduje to více zbožnosti, více přísné povahové kázně, pracovat pro Pána v postavení řemeslníka, obchodníka, právníka nebo zemědělce a vnášet křesťanské poučky do všedního podnikání, než pracovat pro Něho jako ^{MYP 216} uznaný misionář v misijním poli. Vyžaduje to silnou duchovní odvahu vnášet náboženství do dílny a obchodního podnikání, a posvěcovat tak podrobnosti každodenního života a vyřizovat všechno podnikání s ohledem na měřítko Božího Slova. Ale to je právě to, co od nás Pán požaduje.

Apoštol Pavel považoval lenost za hřích. Vyučil se stanařskému řemeslu do všech podrobností a během vykonávání své apoštolské služby často pracoval v tomto povolání, aby vydržoval sebe a podpořil i jiné. Pavel nikdy nepovažoval takto strávený čas za ztrátu. Tato práce umožňovala apoštolovi přístup k té třídě lidí, ke které by se jiným způsobem nedostal. Dokazoval svým společníkům, že zručnost v obyčejných řemeslnických pracích je Božím darem. Učil, že máme uctívat Boha i každodenní namáhavou prací. Jeho ruce ztvrdlé namáhavou prací vůbec nic neubraly na síle jeho apoštolského poslání.

Je Boží vůlí, aby všichni lidé pracovali. K práci zapojený osel lépe odpovídá účelu svého stvoření, než líný člověk. Bůh sám neustále pracuje. Andělé taky pracují; jsou Božími strážci lidí. Ti, kteří se těší na nebe jako na místo ospalé nečinnosti, budou zklamáni, neboť hospodárné uspořádání nebes neposkytuje žádný prostor pro ukojení lenosti. Jen unavenému a těžce obtíženému je slíben odpočinek. Do radosti Pána bude uvítán právě věrný, namáhavě pracující služebník. S potěšením odloží svoji výzbroj a zapomene na bitevní hluk ve skvělém odpočinku, který je připraven pro ty, kteří zvítězí prostřednictvím Kristova kříže.

- Rady učitelům… CT 274-280