Když byli čtyři hebrejští mládenci vychováváni na dvoře babylónského krále, nepředpokládali, že Boží požehnání tak dokonale vynahradí všechno jejich úsilí spojené s vyučováním. Učili se pilně, protože poznali, že udělení Boží milosti je spojené s jejich pevnou vůlí a úsilím. Napnuli všechny své schopnosti, využili všechny příležitosti k práci a učení a využili co nejlépe všechny své přednosti.

Spolupráce s Bohem

Zatím co tito mládenci pracovali na svém spasení, Bůh v nich "působil chtění i skutečné činění podle dobře libé vůle své." (Filip.2,13) Zde Bůh zjevuje všechny podmínky úspěchu. I my musíme vykonat práci na nás vloženou, abychom byli účastni Boží milosti. Bůh za nás nevykoná ani chtění ani práci. Uděluje nám svou milost a sílu, abychom mohli pracovat, a ne proto, abychom čekali, že On práci vykoná za nás. Máme probudit naši duši ke spolupráci s Ním. Jeho svatý Duch na nás působí, abychom mohli pracovat na svém spasení. To je úloha, jíž nás chce Duch svatý naučit: "Bůh zajisté jest, který působí ve vás i chtění i skutečné činění podle dobře libé vůle své."

Božím přáním je spolupracovat s těmi, kteří se snaží věrně Mu sloužit, tak jako spolupracoval s Danielem a jeho třemi druhy. Šlechetné duševní vlastnosti a povaha na vysoké duševní úrovni ^{MYP 148} nejsou výsledkem náhody. Bůh dává příležitosti, ale zdar záleží na jejich využití a uskutečnění. Máme poznávat příležitosti poskytnuté nám Bohem a využít je. Mnozí by mohli být vynikajícími lidmi, kdyby podobně jako Daniel, důvěřovali v Boží milost a žádali Ho o sílu k využití příležitostí a k vykonání práce.

Služba konaná celým srdcem

Mladí přátelé, prosím vás, buďte věrní! Vykonávejte veškerou práci s celým srdcem. Nenapodobujte lenivé, ani ty, kteří své povinnosti konají polovičatě. Skutky častokrát opakované se stanou zvykem a zvyky formují povahu. Trpělivě a cele konejte i drobnější povinnosti života. Dokud podceňujete věrnost a přesnost ve vykonávání malých věcí, dotud není váš charakter dokonalý. Z Božího hlediska jsou všechny povinnosti důležité. "Ten, kdo je v mále věrný i ve mnohém věrný jest." (Luk 16,10) V životě opravdových křesťanů neexistují nedůležité, bezvýznamné povinnosti.

Mnozí vyznávají, že jsou křesťany, ale nedbalým konáním svých povinností porušují Boží plán. Jiní čekají na příležitost, aby mohli vykonat velké skutky. Denně však zanedbávají drobné příležitosti, jimiž měli dokázat svou věrnost Bohu. Denně vykonávají povrchně drobné povinnosti, které měli vykonat celým srdcem, protože je považují za nedůležité. Zatímco stále čekají na příležitosti k velké práci, kterou by dokázali svou zdánlivě vysokou schopnost a uspokojili tak své touhy - uplyne jejich život v nečinném zahálení.

Milí mladí přátelé! Konejte práci, kterou zrovna máte po ruce. ^{MYP 149} Uchopte se pokorně příležitosti kterou máte v dosahu a tu konejte srdcem i duší. Své myšlenky zaměřte k rozumnému vykonávání a začněte od svých domovů. Takovým způsobem prokážete způsobilost k větším, užitečným pracem. Pamatujte na slova Písma, jež mluví o králi Ezechiášovi: "A ve všelikém díle, kteréžkoli začal... celým srdcem svým to činil a šťastně se mu vedlo." (2.Par.31,21)

Hodnota soustředění se

Schopnost soustředit myšlenky na vykonávanou práci, je velkým požehnáním. Zbožná mládež nechť soustředí své myšlení i úsilí správným směrem, aby své povinnosti vykonala co nejlépe. Nechť poznávají své současné povinnosti, plní je, a nedovolí svým myšlenkám, aby je rozptylovaly. Duševní kázeň v takovém směru bude požehnáním pro celý život. Kdo se naučí správnému způsobu, jak vést duši k plnění povinností i zdánlivě malých, bude pro svět užitečný.

Milá mládeži! Buďte pilní a vytrvalí. "Přepašte bedra mysli své." Buďte zmužilí jako Daniel, věrní ve své víře jako ti hebrejští mládenci, kteří se rozhodli, že zůstanou věrní svému Bohu vždy a všude. Nedopusť, aby se v tobě zklamali tví rodiče i přátelé. A ještě na někoho máš pamatovat. Nedopusť, aby se v tobě zklamal Ten, který ve své lásce k tobě obětoval svůj život, aby ses mohl stát Božím spolupracovníkem.

Nejvznešenější pohnutky

Touha oslavit Boha, budiž hlavní pohnutkou všech našich skutků. To nechť nás vede ve snaze využít všechny Bohem nám dané přednosti ^{MYP 150} a příležitosti, abychom byli moudrými šafáři Bohem svěřených hřiven. Tato pohnutka nechť nás vede k tomu, abychom udržovali v dokonalém zdraví všechny duševní schopnosti i tělesná ústrojí, kosti, svaly, abychom stáli v tělesném zdraví a duševní čistotě jako věrní šafáři. Dáme-li však v srdci místo sobeckým zájmům, srdce se zatvrdí, duševní schopnosti ochabnou, a necháme-li choutkám volný průchod, přivedou nás k rozkladu mravní síly. Následuje hořké rozčarování…

Opravdový úspěch dosáhneme jedině díky Tomu, který kdysi i Daniele přivedl ke zdaru. Ten, který četl v Danielově srdci, nalezl zalíbení v čistých pohnutkách a v rozhodnutí, kterým chtěl Boha oslavit. Ti, kteří chtějí ve svém životě plnit Boží vůli, musí vynaložit neúnavné úsilí ke splnění úkolu, který On na ně vložil.

- The Youths Instructor 20.srpna 1903

Nepomíjející radost

Podél celé příkré cesty, která vede k věčnému životu, jsou prameny radosti pro osvěžení unavených. Lidé, kteří kráčejí cestou moudrosti, zůstanou i v soužení neobyčejně radostní, protože Spasitel, kterého milují, jde s nimi, i když Jej nevidí. Při každém kroku vzhůru poznávají zřetelněji dotyk Jeho ruky a na jejich cestu dopadají stále jasnější paprsky slávy Neviditelného. Jejich chvalozpěvy zní stále lépe a stoupají vzhůru, aby se spojily se zpěvem andělů před Božím trůnem.

- MB 140