"Lepší jest zpozdilý k hněvu, než silný rek a kdož panuje nad myslí svou, nežli ten, který dobyl město." (Př 16,32) Podrobil si vlastní já - nejsilnějšího nepřítele, jakého může člověk potkat.

Sebeovládání jest nejlepší důkaz vyspělé vysoké úrovně křesťana. Ten kdo zůstane klidný uprostřed útoků a nadávek, je jedním z Božích hrdinů.

Jen sebekázní můžeme ovládat své myšlení a odporovat zlu. Každé své slovo a čin musíme přizpůsobit velkému měřítku Boží spravedlnosti. Ten, kdo se umí ovládat, povznese se nad podceňování, křivdy a znechucení jimž je denně vystaven, takže to nebude házet stín na jeho duši.

Bůh si přeje, aby lidská bytost byla ovládána posvěceným královským rozumem, řízeným Božskou milostí. Ten, kdo svou mysl ovládá, má tuto božskou sílu k dispozici.

Moc sebeovládání

Nejvnímavější ke všem vlivům je dětský a mladistvý věk. Již v této době je třeba se naučit umění sebeovládání. Vliv domácí, rodinné výchovy dosahuje až k věčnému životu. O vítězství nebo porážce v životním boji, nerozhodnou ani tak zděděné rysy charakteru, jako výchova mladých let.

Staří i mladí rádi přehlížejí a omlouvají svá nevlídná a ^{MYP 135} hrubá slova. Domnívají se, že tuto chybu překlenou omluvou: "Nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl. Nedal jsem si dobrý pozor v řeči." Avšak Slovo Boží tuto závažnou okolnost nepřehlíží tak povrchně; praví: "Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný ve věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém." (Př 29,20) "Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým." (Př 25,28)

Nejvíce životních nepříjemností, sklíčenosti a podrážděnosti vzniká ukvapeností. Ukvapená, vášnivá, bezstarostná slova mohou za jediný okamžik napáchat tolik zla, že je nelze odčinit ani celoživotním pokáním. Lidé mohou drsnými, ukvapenými slovy zlomit lidská srdce, odcizit přátele, ač by mohli přinášet druhým pomoc a uklidnění.

Ztráta sebeovládání může být zaviněna přepracovaností. Pán však nevyžaduje od člověka víc, než může vykonat. Mnozí se ubíjejí tím, že na sebe berou tolik práce, kolik pro ně jejich dobrotivý nebeský Otec neurčil. Pán nikoho nenutí k nerozvážnému pachtění. Přeje si, abychom pochopili, že Jej neoslavíme tím, když sebe přetížíme prací. Jestli se naše srdce a mysl přepracuje, jsme popudliví, hněviví a hádaví. Berme na sebe jen tolik povinností, kolik nám Pán určil; důvěřujme Mu a pak budou naše srdce klidné, příjemné a plné porozumění.

Zachovej si duchovní klid

V mlčení se skrývá předivná síla. Musíš-li poslouchat zlostná slova, nevracej je zpět. ^{MYP 136} Odmlouvání působí na rozhněvaného jako bič a vydráždí vášeň až k zuřivosti. Mlčení však odzbrojuje hněv. Křesťan nechť drží jazyk na uzdě a pevně se rozhodne, že se vyvaruje netrpělivých slov. Kdo dokáže udržet svůj jazyk na uzdě, obstojí v každé zkoušce trpělivosti.

Nikdo nedokáže vlastní silou ovládnout své pohnutky. Sebeovládání dosáhneme pouze v Kristu. V Jeho síle můžeme myšlenky a řeč podřídit vůli Boží. Kristovo náboženství uvede pohnutky a myšlenky pod vládu osvíceného rozumu a omezí činnost jazyka. Jeho vlivem se uklidní násilnické sklony a srdce se naplní trpělivostí a dobrotou.

Drž se pevně Toho, který má všelikou moc na nebi i na zemi. I když někdy ztrácíš trpělivost a klid, nepřestaň bojovat. Hleď na Mistra a rozhodni se, že přes všechny útoky zachováš svůj klid a rozvahu.

- Review and Herald 31.října 1907

Není výmluva pro hřích

Ani jediný zlý čin nelze omluvit satanovým působením. Satan jásá, když slyší, jak se následovníci Kristovi vymlouvají na své povahové nedostatky. Právě tyto výmluvy vedou ke hříchu. Pro hřích není omluvy. Každé kající, věřící Boží dítko může dosáhnout svaté povahy, může žít životem podobným Kristovu.

- Touha věků - DA 311