Většina mládeže se dosud nerozhodla sloužit Bohu ze zásady. Nemají vytrvalost a již v malých pokušeních klopýtají. Nerostou v milosti. Zdánlivě zachovávají přikázání, avšak nepodřizují svůj život jeho zřetelným požadavkům. Jejich smyslné srdce má prožít změnu. Mají poznat, že ve svatosti života spočívá krása. Jestli ji již nyní zakusí, budou po ní toužit jako jelen po tekoucích vodách. Tehdy budou milovat Boha a Jeho zákon, tehdy jim Kristovo břímě bude lehké a jho rozkošné.

Milá mládeži. Podřídíte-li své kroky Pánu, neočekávejte, že na vaši stezce bude jen klid a blahobyt. Cesta vedoucí k věčnému městu není snadná ale někdy skalnatá a pokrytá ostny. Ale máte ujištění, že věčné rámě je vždy vytaženo, aby vás ochránilo od všeho zlého. Bůh si přeje, aby vaše víra byla vyzkoušená, aby jste se naučili cele na Něho spoléhat, jak v temnotě i noci tak i za jasných slunečních paprsků.

Živá víra

V srdci Kristova následovníka má sídlit pevná víra, protože bez víry není možné se líbit Bohu. Víra je rukou, kterou se držíme ramene věčného Pomocníka. Víra je prostředek, který upravuje tlukot obnoveného srdce člověka v souladu se srdcem Kristovým.

Při snaze dostat se do hnízda, bývá alpský orel někdy sražen bouří do úzkých ^{MYP 103} horských strží. Bouřná mračna obklopí tohoto silného skalního ptáka a jejich temné masy jej odloučí od slunných výšin, kde vybudoval svůj domov. Jeho úsilí o uniknutí se zdá bezvýsledné. Naráží v mračnech sem a tam, bije do vzduchu svými silnými křídly a jeho křik se odráží od příkrých skalních stěn. Nakonec s jásavým pokřikem proniká vzhůru, proráží mračna a pojednou je opět na slunečním jasu, zatímco bouře a vichřice je hluboko pod ním. Tak podobně můžeme být i my obklopeni nesnázemi, malomyslností a temnotou. Někdy se nám zdá, že jsme přímo sevření klamem a soužením, křivdou a nepravostí; pojednou jsme v temných mračnech, která nemůžeme rozptýlit a marně bojujeme proti okolnostem kolem sebe.

Tu je jedna, jedinká cesta úniku: Mlhy a temna se plazí při zemi; nad mraky však září Boží světlo, a my se můžeme vznést na křídlech víry do slunečního jasu Boží přítomnosti.

- Ed 118-119

Celoživotní boj

Pozoroval jsi už někdy boj mezi jestřábem a holubem? Instinkt holuba mu praví, že jej jestřáb může uchvátit jen tehdy, vzlétne-li nad něho. Záchrana holuba spočívá v jeho vytrvalosti letět výš a výš, vzhůru k blankytu nebe, přes snahu jestřábovu dostat se nad něho. Jeho bojovné úsilí je však marné, dokud se holub vznáší výše, ^{MYP 104} dokud jej nic netáhne dolů k zemi. Běda, nevystačí-li jeho síly a on klesá dolů; stane se obětí dravce. Znovu a znovu jsme pozorovali tento tuhý zápas se zatajeným dechem a náš soucit provázel malého holoubka. Ó jak bychom byli zarmouceni, kdybychom viděli, jak se sivý holoubek stal kořistí ukrutného jestřába.

Před námi leží boj - celoživotní zápas se satanem a jeho lstivým pokušením. Nepřítel užije každou možnost i klam, aby duši zmátl. Proto abychom dosáhli korunu života, musíme vážně a vytrvale bojovat. Dříve nesmíme odložit zbraň a opustit bojiště, dokud vítězství není cele vybojováno a nemůžeme se těšit v našem Vykupiteli. Dokud upíráme svůj zrak na vůdce a dokonavatele víry - Ježíše, jsme v bezpečí. Musíme však milovat věci nebeské a ne zemské. Na křídlech víry se máme vznášet výš a výše k milosti Kristově. Den co den máme uvažovat o Jeho věčném dobrodiní a růst v dokonalejší podobu Jeho obrazu. Budeme-li žít v takovém úzkém společenství s nebesy, bude satan marně klást na naší cestu svá osidla.

- The Youths Instructor 12. května 1898