Často je kladena otázka: Jsou literární společnosti prospěšné pro naši mládež? Abychom zodpověděli tuto otázku správně, neměli bychom brát v úvahu pouze přiznávaný záměr takové společnosti, ale především vliv, který ve skutečnosti mají. Vzdělávání ducha je povinností, kterou dlužíme sami sobě, společnosti i Bohu. Ale neměli bychom nikdy vynakládat prostředky na vzdělávání intelektu na úkor morálky a duchovnosti. Pouze harmonickým rozvojem, jak duševních tak i morálních schopností, může být dosaženo nejvyšší dokonalosti obou. Jsou tyto výsledky zabezpečovány literárními společnostmi, tak jak jsou všeobecně vedeny?

Literární společnosti vykonávají téměř všeobecně opačný vliv, než jaký jejich pojmenování udává. Tak jak jsou všeobecně vedeny, znamenají újmu pro mládež, neboť ďábel se jich zmocňuje a vtiskává na toto vzdělávání svou pečeť. Vše, co činí muže mužnými a ženy ženskými, se odráží v Kristově charakteru. Čím méně máme z Krista v takových společnostech, tím méně máme z povznášejícího, vzdělávajícího a zušlechťujícího vlivu, který by měl převládat. Když tato shromáždění vedou světští lidé podle svého přání, je z nich vyloučen Kristus. Mysl je odvedena od vážných úvah, od Boha, od skutečného a podstatného k domnělému a povrchnímu. Literární společnosti - kéž by toto jméno vyjadřovalo jejich pravý charakter! Co společného má pleva s pšenicí? ^{MYP 395}

Úmysly a cíle, které vedou k tvorbě literárních společností jsou snad dobré, stanou se však skutečným zlem, nebude-li moudrost od Boha řídit tyto organizace. Těm, co jsou v srdci a v životě bohaprázdní a neposvěcení, je obyčejně povolován přístup a často jsou umisťování na nejzodpovědnější místa. Může být přijat řád a pravidla, která jsou považována za dostačující, aby udržovala v šachu veškerý zhoubný vliv, avšak ďábel, úskočný vojevůdce, je v činnosti, aby hnětl společnost dle svých plánů a příliš často sklízí úspěchy. Veliký protivník nalézá snadný přístup k těm, které již dříve řídil a pomocí nich uskutečňuje svůj úmysl. Podnikají se různé zábavy, aby byly schůzky zajímavější pro nevěřící, a tak provozování této tak zvané literární společnosti se příliš často zvrhává v demoralizující divadelní a laciné nesmysly. To všechno vyhovuje jejich tělesnému smýšlení které je v nepřátelství s Bohem; ale neposílí to schopnost usuzování ani to neupevní morálku.

Sdružování bohabojných s nevěřícími v těchto společnostech nečiní z hříšníků svaté. Když se Boží lid dobrovolně spojuje s lidmi světskými a neposvěcenými a dává jim přednost, bude od Něho odváděn nečistým vlivem, jemuž se sám vydal. Krátkou dobu to vypadá, že není třeba nic namítat, avšak mysl, která se nedostala pod vedení Ducha Božího, nepřilne snadno k těm věcem, které voní pravdou a spravedlností. Kdyby měli dříve zálibu v duchovních věcech, zaujali by ^{MYP 396} místo v řadách Ježíše Krista. Tyto dvě třídy lidí jsou řízeny různými vládci a mají protichůdné cíle, naděje záliby i touhy. Kristovi následovníci mají zálibu v rozvážných, rozumných a ušlechtilých rozhovorech, zatímco ti, kteří nemají v oblibě posvátné věci, nemohou mít potěšení z těchto setkání, jestliže povrchní a neskutečné není podstatným rysem takových setkání. Poznenáhlu jsou duchovní zájmy vylučovány bezbožnými a pokus o sladění protichůdných zásad vyzní bezúspěšně.

Bylo vynaloženo úsilí připravit plán na zřízení literární společnosti, která by prospěla všem jejím členům - společnosti, v níž by si všichni uvědomovali morální zodpovědnost učinit ji tím, čím by měla být a vyvarovat se chyb, které se takové společnosti často stávají nebezpečím pro náboženské zásady. Prozíraví lidé s dobrým úsudkem, kteří mají živé spojení s nebem, předvídají zlé snahy a nenechávají se oklamat ďáblem, budou postupovat přímo vpřed na cestě bezúhonnosti a držet stále vztyčenou Kristovou korouhev - takových osob je zapotřebí k vedení těchto společností. Takový vliv si vynutí respekt a učiní tato shromáždění spíše požehnáním než prokletím.

Jestliže by se muži i ženy zralého věku spojili s mladými lidmi, aby organizovali a vedli takovou literární společnost, mohla by se stát jak užitečnou, tak i zajímavou. Jestliže se však taková shromáždění zvrhnou v příležitosti k žertování a nevázanému veselí, jsou vším jiným, jen ne literárními nebo povznášejícími. Ponižují ducha i mravnost. ^{MYP 397}

Čtení Písma, soudné posuzování biblických námětů, literární pojednání týkající se látky, která by zbystřila ducha a zprostředkovala získání znalostí, studium proroctví nebo drahocenných poučení Kristových, to všechno bude mít vliv na rozvoj duševních sil a zvětší duchovní cítění.Důvěrné poznání Písma svatého bystří soudnost a vyzbrojuje duši proti útokům ďábla.

Jen málokdo si uvědomuje, že je povinností ovládat myšlenky a obrazotvornost. Je nesnadné udržet neukázněného ducha při užitečných námětech. Nejsou-li však myšlenky správně používány, nemůže v duši vzkvétat pobožnost. Mysl se musí zaměstnávat posvátnými a věčnými věcmi, jinak se bude zabývat povrchními a malichernými myšlenkami. Jak duševní tak i morální síly musí být podrobovány kázni; budou se upevňovat a zdokonalovat cvičením….

Rozum právě tak jako srdce musí být zasvěceny službě Bohu. Bůh má nárok na vše, co je naše. Kristův následovník by neměl hovět žádnému požitku, nebo se zúčastnit jakékoliv činnosti, třeba by se zdála být jakkoli nevinná nebo chvályhodná, o níž by mu jeho probuzené svědomí říkalo, že by to snížilo jeho horlivost nebo změnilo jeho vnitřní duševní život. Každý křesťan by měl pracovat na tom, aby zatlačil zpět příliv zla a zachránil naši mládež od vlivů, které by je stáhly do zkázy. Nechť nám Bůh pomůže razit cestu proti proudu.

- Rady církvím… CT 541-544