„Aj, béře se s oblaky, a uzříť jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě, Amen.“ (Zj 1,7)

„I ti, kteříž ho bodli“ (Zj 1,7), ti, kteří se posmívali a vysmívali Kristovým smrtelným mukám, i ti nejukrutnější odpůrci Jeho pravdy a Jeho lidu, budou vzkříšeni, aby Jej uzřeli v Jeho slávě a viděli čest udělenou věrným a poslušným. (GC 637)

(Při Jeho výslechu), Kaifáš vztáhl pravou ruku k nebi a oslovil Ježíše po způsobu slavnostní přísahy: „Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?“…

Všechny uši se napínaly, aby slyšely, a všechny zraky se upíraly na Jeho obličej, když odpověděl: „Ty jsi řekl.“ Zdálo se, že nebeské světlo ozářilo Jeho bledou tvář, když dodal: „Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.“ (Mat 26,63.64)

Skrze Kristovu lidskou podobu na okamžik zazářilo Jeho božství. Nejvyšší kněz se zachvěl před pronikavým pohledem Spasitelovým. … Na okamžik pocítil, jakoby stál před věčným Soudcem, jehož oko, které vidí všechno, četlo v jeho duši, vynášeje na světlo tajemství, o nichž se předpokládalo, že jsou navždy pohřbena.

Výjev z vidění kněze pominul. … Roztrhnuv své roucho … žádal, aby … byl vězeň odsouzen pro rouhání. „Což ještě potřebujeme svědků?“ řekl. „Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. Co se vám zdá?“ (Mat 26,65.66) A všichni Jej odsoudili. (DA 706-708)

Takto židovští vůdcové učinili svou volbu. Jejich rozhodnutí bylo zaznamenáno do knihy, kterou Jan viděl v ruce Toho, kterýž seděl na trůnu, do knihy, kterou žádný nemohl otevřít. Toto rozhodnutí se před nimi zjeví v plnosti spravedlivé pomsty ve dni, kdy bude tato kniha rozpečetěna Lvem z kmene Juda. (COL 294)

Až Kristus přijde podruhé, oni Ho uzří - již ne jako vězně obstoupeného lůzou. Uzří Jej jako nebeského Krále. … Tehdy si kněží a knížata jasně připomenou výjevy ze soudní síně. Každá okolnost bude před nimi zjevena, jakoby byla napsána ohnivými písmeny. (ST 17.1.1900)