Rozsévače nečeká vždy jen zklamání. O semenu, které padne na dobrou půdu, Spasitel řekl: "U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou" (Mat 13,23). "Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v ušlechtilém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu" (Luk 8,15).

„Ušlechtilé a dobré srdce“, o němž mluví podobenství, není srdce bez hříchu. Evangelium má být přece hlásáno ztraceným. Kristus řekl: "Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání" (Mar 2,17). Ušlechtilé srdce má ten, kdo se dá přesvědčit Duchem svatým, vyzná svou vinu a cítí, že potřebuje Boží milost a lásku. Upřímně touží poznat pravdu, protože jí chce být poslušen. Dobré srdce je srdce věřící, COL 59 srdce, které důvěřuje Božímu slovu. Bez víry je člověk nemůže přijmout. "Kdo chce přijít k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo ho pilně hledají" (Žid 11,6).

To "je ten, kdo slovo slyší a chápe". Farizeové v době Ježíše Krista zavírali oči, aby neviděli a zacpávali si uši, aby neslyšeli. Proto pravda nemohla vniknout do jejich srdcí. Ponesou následky, protože záměrně nechtěli slyšet ani vidět. Kristus však učil své učedníky, aby otevřeli svou mysl pro poučení a aby ochotně uvěřili. Dal jim požehnání, protože věřili tomu, co viděli a slyšeli.

Posluchač, kterého podobenství přirovnává k dobré půdě, přijímá evangelium "ne jako slovo lidské, nýbrž jako slovo Boží, jímž skutečně je" (1Tes 2,13). Pravý učedník je pouze ten, kdo přijímá Bibli jako Boží hlas, který k němu promlouvá. Boží slovo je pro něj živou skutečností, proto ho přijímá s bázní. Otevírá mysl a srdce, aby je přijal. Takovými posluchači byli Kornelius a jeho přátelé, kteří apoštolu Petrovi řekli: "Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil" (Skut 10,33).

Poznání pravdy nezávisí ani tak na chápavosti jako spíše na ryzosti úmyslů, na prostotě opravdové víry a důvěře Bohu. Boží andělé se přibližují a pomáhají všem, kdo pokorně hledají božské vedení. Duch svatý je jim dán, aby otevřel bohaté poklady pravdy.

Posluchači přirovnaní k dobré půdě, uchovávají slovo, které slyšeli. Satan jim ho nemůže vyrvat, i když použije všechny své prostředky.

Nestačí Boží slovo jen vyslechnout nebo si je přečíst. Kdo chce mít prospěch z Bible, musí rozjímat COL 60 o pravdě, která mu byla předložena. S vážnou pozorností a s modlitebním duchem má poznávat slova pravdy, a hlubokými doušky se napájet duchem těchto svatých zjevení.

Bůh nás vyzývá, abychom naplnili svoji mysl vznešenými a čistými myšlenkami. Přeje si, abychom přemýšleli o jeho lásce a milosrdenství, abychom zkoumali jeho podivuhodné dílo v plánu vykoupení. Takto budeme stále lépe a lépe chápat pravdu. Naše touha po čistotě srdce a mysli bude stále vznešenější a světější. Duše, která prodlévá v čistém ovzduší svatých myšlenek, se přemění skrze obecenství s Bohem a studium Písma svatého.

"Přinášejí úrodu." Lidé, kteří vyslechli Boží slovo, a zachovávají je, přinášejí ovoce poslušnosti. Boží slovo přijaté do srdce se projevuje dobrými skutky. Povaha a život těchto lidí se pod vlivem Božího slova začne podobat životu a povaze Pána Ježíše. Kristus řekl o sobě: "Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru" (Žalm 40,9). "Hledám ne svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal" (Jan 5,30). A v Bibli čteme: "Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on" (1Jan 2,6).

Boží slovo se často střetává se zděděnými a vypěstovanými povahovými rysy člověka a se zvyky jeho každodenního života. Avšak posluchač, přirovnaný k dobré půdě, přijímá Boží slovo se všemi jeho podmínkami a požadavky. Podřídí mu své návyky, obyčeje a způsob života. V jeho očích ztrácejí příkazy omezeného, chybujícího člověka na významu v porovnání se slovem neomezeného Boha. Celým srdcem a nerozdělenou touhou usiluje o věčný život. Touží být poslušný pravdě i za cenu, že mu to přinese nevýhody, pronásledování nebo dokonce smrt.

A bude přinášet ovoce "s vytrvalostí". Zkoušky a těžkosti neminou nikoho, kdo přijal Boží slovo. COL 61 Přijde-li však soužení, pravý křesťan neztrácí pokoj v Bohu, nepřestává věřit, nepropadá zoufalství. I když nevíme, jak celá věc skončí; i když nemůžeme rozpoznat záměry, které s námi Bůh má, neztrácejme důvěru. Nezapomínejme na láskyplné Boží milosrdenství. Vložme na něj své starosti a trpělivě čekejme na jeho vysvobození.

V zápasech sílí duchovní život. Zkoušky, ve kterých jsme obstáli, přispívají k upevnění povahy a vzácných duchovních vlastností. Dokonalé ovoce víry, pokora a láska, často nejlépe zrají v mracích bouře a v temnotě.

"Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště" (Jak 5,7). Právě tak má křesťan trpělivě čekat, až v jeho životě přinese Boží slovo své plody. Často, když prosíme o dary Ducha svatého, Bůh vyslýchá naše modlitby tak, že nás staví do takových životních okolností, aby se mohly tyto dary rozvinout. My ale jeho úmysly nechápeme, divíme se a jsme zklamáni. Nikdo však nemůže dary Ducha rozvíjet jinak než tím, že roste a přináší plody. Naším úkolem je Boží slovo přijmout, pevně se ho držet a plně se podřídit jeho vedení. Pak v nás splní své poslání.

Kristus řekl: "Miluje-li mne kdo, bude zachovávat mé slovo, a Otec jej bude milovat, a k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek" (Jan 14,23). Budeme-li mít živé spojení se zdrojem všeudržující síly, dostaneme se pod vliv silnější a dokonalejší vůle. V našem duchovním životě se dostaneme do zajetí Ježíše Krista. Přestaneme žít obyčejným sobeckým životem, protože v nás bude žít Kristus. Jeho povaha se zobrazí v naší přirozenosti. Tak přineseme ovoce Ducha svatého "úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou" (Mar 4,20).