EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Napřed stéblo, potom klas - COL 62

Kristova podobenství


Rejstřík - na začátek na začátek

Napřed stéblo, potom klas - COL 62

(Mar 4,26-29)

Podobenství o rozsévači vyvolalo mnoho otázek. Někteří posluchači z něho usoudili, že Kristus nezamýšlí zřídit pozemskou říši, u mnohých vzbudilo zvědavost, u jiných rozpaky. Když Kristus viděl, jak jsou zmateni, vyprávěl jim další podobenství. Snažil se odvést jejich myšlenky od naděje na zřízení pozemského království k působení Boží milosti v člověku.

Pán Ježíš řekl: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň" (Mar 4,26-29).

Hospodář, který "pošle srp, protože nastala žeň", nemůže být nikdo jiný než Kristus. COL 63 Kristus totiž v poslední velký den sklidí žeň světa. Rozsévač semene však představuje všechny, kteří pracují na místě Pána Ježíše. O semeni se říká, že "pučí a roste", a rozsévač "ani neví jak". To o Pánu Ježíši neplatí. Kristus nespí ani nedřímá, bdí ve dne i v noci. Dobře ví, jak semeno roste.

Podobenství o semeni připomíná, že Bůh řídí dění v přírodě. Semeno má v sobě zárodek života, který do něho vložil Stvořitel, ale přece samo o sobě by nemělo sílu vzklíčit. I člověk má vykonat svůj podíl, aby obilné zrno mohlo dobře růst. Musí připravit půdu, pohnojit ji a zasít zrno. Musí obdělávat pole. Toto lidské působení má však svou mez, za níž člověk už nedokáže nic udělat. Lidská síla ani vědomosti nedokáží vytvořit ze semene živou rostlinu. I když člověk vydá ze sebe všechno, co je v jeho silách, musí stále spoléhat na Toho, který podivuhodnými pouty své svrchované moci spojil setí a sklizeň.

V semeni je život, v půdě je síla. Kdyby však ve dne i v noci nepůsobila nekonečná Boží moc, semeno by nepřineslo plody. Musí přijít déšť, aby přinesl vláhu vyschlým polím. Slunce musí dodat teplo, na zaseté semeno musí působit elektrická síla. Avšak život, který do něj vložil Stvořitel, může vzbudit jen on sám. Každé semeno klíčí, každá rostlinka se vyvíjí působením Boží moci.

"Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseté, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi národy" (Iz 61,11). Podobně jako se setím v přírodě je tomu i s duchovním rozséváním. Zvěstovatel pravdy se musí snažit připravit půdu lidských srdcí a zasévat semeno. Ale sílu, která může zplodit život, dává Bůh. I v této oblasti COL 64 má lidské působení své meze, další úsilí je marné. Přestože máme kázat Boží slovo, nemůžeme udělit moc, která by probudila lidská srdce, způsobila vzejití spravedlnosti a oslavování Boha. Při kázání Božího slova musí působit moc, která je větší než lidská síla. Jen pod vlivem božského Ducha se Boží slovo stane živým a mocným a může člověka obnovit pro věčný život. Právě to se Pán Ježíš snažil vštípit svým učedníkům. Učil je, že v sobě nemají nic, co by mohlo zaručit úspěch jejich práce, ale že je tady Boží divotvorná moc, která může dát účinnost Božímu slovu.

Práce rozsévače je práce víry. Rozsévač nemůže pochopit tajemství klíčení a růstu. Důvěřuje však Božím prostředkům, které působí růst vegetace. Když semeno zasévá, zdánlivě mrhá drahocenným obilím, které by mohlo poskytnout chléb jeho rodině. COL 65 Vzdává se však jen části toho, co má v přítomné době, aby získal mnohem více. Zasévá zrno do země a očekává mnohonásobný zisk v bohaté žni. Podobně mají pracovat Kristovi služebníci. Mají očekávat, že semeno, které zaseli, přinese úrodu.

Dobré semeno může nějakou dobu ležet bez povšimnutí v chladném, sobeckém srdci a zdá se, že nezapustilo kořeny. Ale později, když se Boží Duch dotkne člověka svým dechem, začne skryté semeno klíčit a nakonec přinese plody k Boží slávě. Nevíme, co z naší práce přinese užitek, „zda to, či ono“. Tuto otázku nemáme řešit, máme konat svou práci a výsledky máme přenechat Bohu. "Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboř nevíš, zda se zdaří to či ono" (Kaz 11,6). Bůh ve velké smlouvě s lidstvem prohlašuje, že "setba i žeň nikdy nepřestanou po všechny dny země" (1Moj 8,22). Hospodář obdělává půdu a zasévá semeno s důvěrou v toto zaslíbení. Duchovní semeno máme zasévat se stejnou důvěrou. Máme věřit Božímu ujištění: "Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal" (Iz 55,11). "Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí; přijdou však s jásotem, a ponesou své snopy" (Žalm 126,6).

Klíčení semene představuje začátek duchovního života a růst rostliny je nádherným znázorněním křesťanského růstu. Podobně jako v přírodě je tomu i s působením Boží milosti. Život nemůže být bez růstu. Rostlina buď roste, nebo zahyne. Roste tiše, nepozorovatelně, ale neustále. Stejně se rozvíjí také povaha křesťana. Náš život může být dokonalý na každém stupni vývoje. Jestliže se v našem životě uskutečňuje Boží záměr, stále se rozvíjíme. Posvěcení je celoživotní dílo. S rozvojem možností se rozšíří naše zkušenosti COL 66 a porostou naše znalosti. Budeme silní, abychom mohli nést odpovědnost. Naše zralost bude úměrná výsadám, které nám Bůh poskytuje.

Rostlina se rozvíjí, jestliže přijímá všechno, co jí Bůh připravil k uchování života. Zapouští kořeny hluboko do země. Nechává na sebe působit sluneční svit, rosu a déšť. Přijímá životodárné prvky ze vzduchu. COL 67 Stejně má růst i křesťan, tím že bude spolupracovat s Božími prostředky. Jestliže cítíme svou nedostatečnost, máme využít všechny možnosti, které máme, abychom dosáhli bohatší zkušenosti. Jako rostlina zapouští kořeny do země, tak i my máme hlouběji zakotvit v Kristu. Jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déšť, tak máme i my otevřít svá srdce působení Ducha svatého. Toto dílo nemá být konáno "silou ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů" (Zach 4,6). Budeme-li mít naše mysli upřeny na Krista, přijde k nám "jako déšť jarní a podzimní na zemi" (Oz 6,3). Kristus nad námi vzejde jako Slunce spravedlnosti "se zdravím na paprscích" (Mal 4,2). Rozkveteme "jako lilie", Bůh nás bude pěstovat "jako obilí" a porosteme "jako réva" (Oz 14,5.7). Budeme-li soustavně spoléhat na Pána Ježíše jako na svého osobního Spasitele, porosteme ve všem v Toho, který je naší hlavou (viz Ef 4,15).

U pšenice se vyvíjí "napřed stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu" (Mar 4,28). Hospodář seje zrno a ošetřuje rostoucí obilí proto, aby sklidil úrodu. Potřebuje chléb pro hladové a semeno pro budoucí žeň. Podobně i nebeský Hospodář očekává žeň jako odměnu za svou práci a oběť. Kristus se snaží obnovit svůj obraz v srdcích lidí a koná to prostřednictvím věřících v Něho. Cílem našeho křesťanského života je přinášet ovoce - obnovovat v sobě povahu Ježíše Krista a pak ji obnovovat v dalších.

Rostlina neklíčí, neroste a nepřináší úrodu sama pro sebe, nýbrž aby dala "símě tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí" (Iz 55,10). Podobně ani člověk nemá žít jen pro sebe. Křesťan jako Kristův představitel na zemi, má usilovat o záchranu jiných.

Kdo svůj zájem soustřeďuje jen na sebe, neroste ani nenese ovoce. Jestliže jsi přijal Krista za svého osobního Spasitele, COL 68 musíš zapomenout na sebe a snažit se pomáhat druhým. Vyprávěj jim o lásce a dobrotě Pána Ježíše. Splň každou uloženou povinnost. Nos na svém srdci problémy jiných lidí a všemi dostupnými prostředky se snaž zachraňovat hynoucí. Když přijmeš Kristova Ducha - Ducha nesobecké lásky a práce pro druhé - porosteš a poneseš ovoce. Ve tvé povaze uzraje ovoce Ducha. Tvá víra zesílí, tvé přesvědčení se prohloubí a tvá láska se zdokonalí. Stále více a více budeš zrcadlit podobu Ježíše Krista v tom, co je čisté, ušlechtilé a krásné.

"Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, COL 69 laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání" (Gal 5,22.23). Toto ovoce se nemůže nikdy ztratit, ale přinese podle svého druhu další úrodu pro věčný život.

"A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň." Kristus toužebně očekává, až se v jeho církvi ukáže jeho obraz. Až jeho lid bude plně projevovat jeho povahu, Kristus přijde, aby uplatnil nárok na své vlastnictví.

Každý křesťan má přednost nejen očekávat, ale i urychlovat příchod našeho Pána Ježíše Krista (viz 2Petr 3:12). Kdyby všichni vyznavači Ježíšova jména přinášeli ovoce k jeho slávě, jak brzy by bylo semeno evangelia rozeseto po celém světě. Poslední velká žeň by rychle dozrála a Pán Ježíš by přišel, aby sklidil drahocennou úrodu.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy