Mnozí lidé považují poklady evangelia za skryté. Ti, kteří si myslí, že jsou moudří, kteří zpychli učením marné filozofie, nerozpoznávají krásu, moc a tajemství plánu vykoupení. Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší, mají rozum, ale skrytý poklad nevnímají.

Člověk může projít okolo místa, kde je ukrytý poklad a vůbec si toho nemusí být vědom. Nebo může usednout ke kmeni stromu, aby si odpočinul, a přitom vůbec nepostřehnout, že mezi kořeny je ukryto bohatství. COL 105 A právě tak tomu bylo se Židy. Bůh svěřil hebrejskému národu zlatý poklad pravdy. Sám Kristus ustanovil židovskou bohoslužbu, která nesla pečeť nebes. Velké pravdy o vykoupení zahalil do obrazů a symbolů. A přece, když Kristus přišel, Židé nepoznali, že se na něm naplnily všechny tyto předobrazy. Měli ve svých rukou slovo Boží, ale tradice, kterou si předávali z pokolení na pokolení a lidský výklad Písem jim zakrývaly pravdu, jaká je v Ježíši. Unikal jim duchovní význam svatých spisů. Bůh jim otevřel pokladnici poznání, ale oni o tom nevěděli.

Bůh svou pravdu před lidmi neskrývá. Lidé si ji zatemňují sami, svým způsobem jednání. Ježíš Kristus podal židovskému národu dostatek důkazů, že je Mesiáš, jeho učení však vyžadovalo rozhodnou změnu jejich života. Poznali, že přijetím Krista by se museli zříci svých oblíbených tradic a zvyklostí, sobeckých a bezbožných zvyků. Aby mohli přijmout neměnnou, věčnou pravdu, museli by přinést oběť. Proto nechtěli uznat ani nejpádnější důkaz, který jim Bůh mohl dát, aby uvěřili v Krista. Prohlašovali, že věří starozákonním spisům, ale odmítali uznat jejich svědectví o životě a povaze Ježíše Krista. Nechtěli se nechat přesvědčit. Obávali se, že by museli prožít obrácení a vzdát se svých předsudků. Měli mezi sebou poklad evangelia, Cestu, Pravdu a Život, odmítli však největší dar, jaký jim mohla nebesa poskytnout.

"Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, COL 106 aby nebyli vyloučeni ze synagogy" (Jan 12,42). Přesvědčili se, uvěřili, že Ježíš je Boží Syn, nebylo to však v souladu s jejich ctižádostivými touhami veřejně se k němu přiznat. To se neslučovalo s jejich ctižádostivými zájmy. Neměli tak velkou víru, aby si mohli zajistit nebeský poklad. Hledali světský poklad.

I dnes se lidé velmi horlivě snaží získat pozemský poklad. Jejich myšlení je naplněno sobeckými a ctižádostivými myšlenkami. Chtějí získat světské bohatství, věhlas nebo moc, a proto kladou lidské zásady, tradice a požadavky nad požadavky Boží. Poklady Božího slova pro ně zůstávají skryté.

"Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají rozpoznat jen duchovně" (1Kor 2,14).

"Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím" (2 Kor 4,3.4).