Byla jsem uvedena do doby, kdy končilo poselství třetího anděla. Moc Boží spočívala na Jeho lidu. Jeho lid ukončil dílo a byl připraven na hodinu zkoušky, která měla přijít. Očekávající lid přijal pozdní déšť neboli rozvlažení od tváři Páně a živé svědectví opět ožilo. Poslední veliké varování proniklo všude a obyvatelé země, kteří nechtěli přijmout poselství, byli rozrušeni a rozzuřeni.

Viděla jsem anděly v nebi sem a tam spěchati. Jeden anděl s kalamářem po svém boku se vrátil zpět ze země a oznamoval Pánu Ježíši, že jeho dílo je dokonáno a že svatí jsou sečteni a zapečetěni. Potom jsem viděla Pána Ježíše, vykonávajícího službu u truhly smlouvy, která obsahuje deset Božích přikázání, jak odložil kadidelnici. On pozvedl své ruce vzhůru a řekl mocným hlasem: "Stalo se!" (Zj 16,17). Všichni andělé odložili své koruny, kdy Pán Ježíš vyřkl toto slavnostní prohlášení: "Kdo jest odporný, budiž nadále odporným a kdo jest nečistý, budiž nadále nečistým; ale kdo jest bohulibý, budiž nadále bohulibým, a kdo jest svatý, budiž nadále svatým." (Zj 22,11)

Každý případ již byl rozhodnut, buď k životu, nebo smrti. V době, kdy Pán Ježíš ve svatyni konal službu, konal se soud nad spravedlivými zemřelými, který potom přešel na žijící spravedlivé. Kristus se ujal svého království, neboť On přinesl oběť smíření za svůj lid a smazal jejich hříchy. Počet poddaných nebesům byl dosažen. Svatba Beránkova byla vykonána a království, síla i moc pod veškerým nebem byla dána Pánu Ježíši a dědicům spasení. Pán Ježíš měl panovat jako Král všech králů a Pán všech pánů.

Když Pán Ježíš vycházel ze svatyně svatých, slyšela jsem zvonění zvonků na Jeho rouchu, a když svatyni svatých opustil, zastřel jakýsi temný oblak všechny obyvatele země. Nebylo již Přímluvce mezi hříšníky a rozhněvaným Bohem. Dokud mezi Bohem a hříšníkem stál Pán Ježíš, měl lid ochranný val; když však opustil své místo prostředníka mezi Otcem a člověkem, byla zábrana odstraněna a satan plně ovládl nekající hříšníky.

Pokud Pán Ježíš koná smírčí služby ve svatyni, rány nemohou býti vylity. Když však bude Jeho dílo a s ním i Jeho úřad prostředničení ukončen, nebude již nic brániti tomu, aby byl Boží hněv s veškerou prudkostí vylit na nechráněnou hlavu hříšníkovu, který spasením opovrhoval a kárání nenáviděl. V té hrozné době, kdy se již Pán Ježíš nebude za hříšníky přimlouvat, budou svatí žít před tváří svatého Boha bez Přímluvce. Každý případ bude již natrvalo rozhodnut, všechny vzácné klenoty sečteny. Pán Ježíš se ještě na určitou chvíli zdrží v předsíni nebeské svatyně a hříchy, které byly vyznány ještě za Jeho pobytu ve svatyni svatých, byly vloženy na původce hříchu - satana - který za ně musí nést trest.

Příliš pozdě

Potom jsem viděla, jak Pán Ježíš odložil své kněžské roucho a oblékl se v královský oděv. Na Jeho hlavě bylo mnoho korun, vždy jedna na druhé. Pak obklopen nebeskými anděly opustil nebesa. Na obyvatele země dopadaly rány. Někteří na Boha žalovali a zlořečili Mu. Jiní spěchali k Božímu lidu a prosili o poučení, jak by mohli uniknou Božímu soudu. Svatí jim však již nemohli pomoci, neboť poslední slzy za hříšníky byly již prolity, poslední prosebné modlitby vyslány k nebesům, poslední břímě naloženo a dána poslední výstraha. Sladký hlas milosti již nikoho nezval. Když celá nebesa a svatí usilovali o jejich spasení a spasení jejich duší, neměli o ně žádný zájem. Život, nebo smrt jim byly předloženy. Někteří po životě toužili, avšak nečinili žádné úsilí, aby jej dosáhli. Nevyvolili život, a nyní zde již nebyla krev smíření, aby smyla jejich vinu, ani soucitný Spasitel, který by za ně prosil a volal: "Ušetři, ušetři ještě tohoto hříšníka!" Veškerá nebesa se s Pánem Ježíšem spojila, když uslyšela ta strašlivá slova: "Stalo se. Dokonáno jest!" Plán vykoupení byl splněn, ale jen nemnozí jej přijali. Když nyní tento líbezný hlas milosti dozněl, zachvátila bezbožné bázeň a hrůza. "Už je pozdě, už je pozdě!", ozývalo se s děsivou určitostí se všech stran.

Ti, kteří si kdysi nevážili Božího slova, pobíhali sem a tam, od moře k moři, od jednoho konce světa k druhému, aby je našli. Anděl pravil: "Nenajdou je. Na zemi nastal hlad; ne hlad po chlebě, ani žízeň po vodě, ale po slově Hospodinově. Co by nyní všechno dali za jediné slovo souhlasu od Boha! Musí však i nadále žíznit a hladovět. Den za dnem pohrdali spásou, více si cenili pozemských statků a světských radovánek než pokladů nebeských nebo napomínání. Zavrhli Pána Ježíše a pohrdali Jeho svatými. Kdo jest nečistý, musí zůstat nečistým navždy!"

Mnozí bezbožní se velmi rozhněvali, když museli snášet účinky ran. Byl to hrozný pohled. Rodiče hořce vyčítali svým dětem a děti svým rodičům, bratři svým sestrám a sestry svým bratřím, na všech stranách se ozývaly hlasité nářky: "To tys mi bránil, abych přijal pravdu, která by mne byla uchránila od této strašné hodiny." Lidé se obraceli s nenávistí proti svým kazatelům a vyčítali jim: "Vy jste nás nevarovali. Vy jste nám říkali, že celý svět má být obrácen a volali jste: Pokoj, pokoj, abyste potlačili každou vzniklou bázeň. Vy jste nám o této hodině nic neřekli a o těch, kteří nás před ní varovali, jste říkali, že jsou to blouznivci a zlí lidé, kteří nás chtějí uvrhnout do záhuby!" Viděla jsem však, že kazatelé neušli Božímu hněvu. Jejich utrpení bylo desetkrát horší než utrpení jejich lidu.