„To dobře, služebníče dobrý a věrný…. Vejdiž v radost pána svého.“ (Mat 25,21)

Když vaše smysly nacházejí radost v půvabných krásách země, pomyslete na svět, který přijde, který nikdy nepozná zhoubný vliv hříchu a smrti. Na svět, kde tvář přírody již více neponese stín kletby. Nechť vám vaše představivost vykreslí domov spasených a uvědomte si, že tento obraz bude mnohem skvělejší, než dokáže vypodobnit vaše nejbujnější obrazotvornost. V rozličných Božích darech v přírodě poznáváme jen nejslabší záblesk Jeho slávy. Je psáno: „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“ (1Kor 2,9) (SC 86,87)

Zanedlouho se otevřou brány nebeské, aby vpustily dítky Boží, a ze rtů Krále slávy jako nejkrásnější hudba zazní k jejich sluchu slova blahořečení: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa.“ (Mat 25,34; Ns)

Pak budou vykoupení uvítáni v domově, který jim Pán Ježíš připravuje. (SC 125,126)

Potom jsem viděla Ježíše, jak vede zástup vykoupených k bráně města. Uchopil bránu a otevřel ji na jejich třpytících se veřejích a vyzval národy, které zachovávaly pravdu, aby vešly. (dle Iz 26,2) Ve městě bylo všechno pastvou pro oči. Všude spatřovali bohatou slávu. Potom Ježíš pohlédl na své vykoupené svaté. Jejich tváře zářily slávou; a když na ně upřel své milující oči, řekl svým sytým, melodickým hlasem: „Z práce duše své spatřuji užitek, jímž jsem nasycen. Tato bohatá sláva je vaše, abyste ji věčně užívali. Vaše bolesti jsou skončeny. Smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více.“ …

Jazyk je zcela nedostatečný při pokusu o vylíčení nebe. Jak přede mnou vyvstává tato scéna, jsem úžasem bez sebe. Unesena vše převyšující nádherou a velebnou, pokládám pero a volám: „Ó, jaká láska! Jaká předivná láska!“ Nejvznešenější jazyk není s to, aby vylíčil slávu nebe či nesrovnatelnou hloubku Spasitelovy lásky. (EW 288,289)