Na Ježíšův příkaz satan od Něj na určitou dobu odstoupil. Když nepřítel odešel, padl Ježíš vyčerpán k zemi, se smrtelnou bledostí v tváři. Zápas sledovali nebeští andělé a s úzkostí patřili na to, jak jejich milovaný Velitel prožívá nevýslovná muka, aby pro nás vybojoval spasení. Obstál ve zkoušce, jež byla větší, než jaká kdy může dolehnout na nás. K Synovi Božímu, jenž tu ležel jako mrtvý, přišli tito andělé, aby Mu posloužili. Posilnili Ho pokrmem, utěšili Ho poselstvím o lásce Jeho Otce a ujistili Ho, že celé nebe jásá nad Jeho vítězstvím. Ježíš se vrátil k životu; Jeho velké srdce vzplanulo soucitem k člověku a Ježíš vykročil, aby dokončil dílo, jež započal. Neustane, dokud nepřítel nebude přemožen a padlé lidské pokolení vykoupeno.

Satanu se nepodařilo svést Ježíše i nejsilnějším pokušením; těšil se však naději, že v budoucnu v době Spasitelovy služby na zemi bude moci při různých příležitostech vyzkoušet na Něm svou svůdnou moc. Stále se ještě domníval, že se mu nakonec přece jen podaří zvítězit nad Synem Božím, když bude proti Němu pobuřovat lidi, aby Ho nenáviděli a snažili se Ho zničit.

Satan vykonal se svými padlými anděly speciální poradu. Byli rozhněváni a zklamáni, že se jim nepodařilo porazit Ježíše - Syna Božího. Rozhodli se, že musí použít ještě větší chytrosti a lsti, že musí použít všechnu svou moc, aby uvedli k nevěře Jeho vlastní lid, aby neuvěřil, že Ježíš je Spasitelem světa, a tím způsobem Ježíši znechutí Jeho poslání. Ať jen si Židé věrně trvají při svých ceremoniích a obětech, důležité však bude, aby je udrželi ve slepotě vůči proroctvím. Uvěří-li, že se Mesiáš zjeví jako mocný světský král, pak se podaří Židy naklonit k tomu, aby s pohrdáním zavrhli chudého, skromného, pokorného a mírného Učitele.

Bylo mi ukázáno, že v době Ježíšova působení satan a jeho andělé byli velmi aktivní v povzbuzování lidí k nevěře, nenávisti, posměchu a rouhání. Často se stávalo, že když Ježíš vypovídal nějakou ostrou pravdu a káral hříchy, lid propadal nenávisti a vzteklosti. Satan a jeho andělé podněcovali národ, aby Synu Božímu vzali život. Mnohokrát brali do rukou kameny, aby po Něm házeli, avšak Boží andělé Ježíše chránili a vyvedli Jej z rozzuřeného zástupu nepřátel na bezpečné místo. Jednou, když z Jeho svatých úst byla vyřčena nepopíratelná pravda, rozhněvaná chátra Jej chytila a vedli Jej na vršek hory, odkud Jej chtěli svrhnout do propasti. Vždy když se Jeho nepřátelé radili, co s Ním mají učinit a jak Jej zničit, tehdy Jej nebeští andělé ukryli před jejich očima a On prošel mezi nimi, aby se vzdálil.

Satan si stále ještě dělal naději, že velký plán vykoupení nějak naruší, aby se nezdařil. Používal všech svých sil a svůdné moci, aby zatvrdil srdce lidu a naplnil je hořkostí a odporem vůči Ježíši. Očekával, že těch, kteří budou chtít uznat Ježíše jako Syna Božího, bude tak málo, že nakonec On sám uzná své utrpení i svou oběť za příliš velkou, než aby ji přinesl pro tak nepatrnou skupinku lidí. Bylo mi však ukázáno, že kdyby dokonce jen dva lidé přijali Krista jako Syna Božího a uvěřili by v Něj pro spásu svých duší - Ježíš by plán vykoupení vykonal.

Pomoc v utrpeních

Ježíš zahájil své dílo, a zlomil moc satanovu nad utrpením lidí. Vracel nemocným zdraví, slepým dával zrak, uzdravoval chromé, takže z radosti poskakovali a chválili Boha. Uzdravoval ubožáky, kteří po dlouhá léta byli v moci a područí satana. Povzbuzujícími slovy potěšoval slabé, bázlivé a znechucené. Ty, nad nimiž satan vítězil, Ježíš vytrhoval z jeho rukou a navracel jim zdraví, radost a štěstí. Mrtvé křísil k životu a všichni velebili Boha za mohutné projevy Jeho moci. S velikou mocí působil Ježíš pro ty, kteří v Něj uvěřili.

Život Kristův byl naplněn slovy i skutky milosrdenství, soucitu a lásky. Byl vždy ochoten vyslyšet a ulevit od starostí a nouze těch, kteří k Němu přicházeli pro pomoc. Množství lidí na sobě nosilo důkazy Jeho Božské moci. Přesto byli mnozí, kteří se styděli za pokorného a přece velkého Kazatele. Protože představení lidu v Něj nevěřili, proto i lid Jej nechtěl přijmout. Ježíš byl mužem bolesti seznámeným s utrpením, nemohli proto snést, že je převyšoval svým čistým a neposkvrněným charakterem i životem. Toužili po poctách tohoto světa. Byli však i takoví, kteří Syna Božího následovali a naslouchali Jeho naukám, a sytili se slovy plynoucími z Jeho úst. Jeho slova obsahovala velmi hluboké myšlenky a poučení a byla přitom tak prostá, že byla srozumitelná všem.

Marné protivenství

Satan a jeho andělé zaslepili a zatemnili mysli Židů, podněcovali knížata a vedení lidu, aby Ježíše pozbavili života. Poslali vyslance, aby Krista jali a přivedli k nim. Když se tito lidé přiblížili ke Kristu a naslouchali Mu, byli udiveni. Viděli veliký soucit a lítost, jaké při setkání s lidskou nouzí projevoval tento Učitel lidu. Slyšeli slova plná milosrdenství a slitování, jimiž potěšoval slabé a trpící. Slyšeli rovněž, s jakou mocí potíral satanské mocnosti a přikazoval jim opustit jejich oběti. Naslouchali slovům moudrosti, jež plynula s Jeho úst a okouzleni a odzbrojeni Jeho chováním nebyli schopni Jej zajmout. Vrátili se zpět ke kněžím a starším lidu bez Krista.

Když byli otázáni: "Proč jste Ho nepřivedli?" (Jan 7,45), vyprávěli o zázracích, jaké viděli, o svatých slovech moudrosti, lásky a známosti, jaká slyšeli, a svou zprávu končili slovy: "Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk." (Jan 7,46) Starší lidu a kněží obviňovali tyto vyslance, že se nechali svést a někteří z úředníků se styděli, že Ježíše nebyli schopni předvést. Kněží se jich uštěpačným způsobem ptali, zda snad uvěřil v Něj někdo z knížat? Viděla jsem, že mnozí z úředníků i starších v Ježíše uvěřilo, avšak satan a obavy z přiznání je zdržovalo od přímého vyznání; obávali se více lidského pohrdání, nežli Boha.

Chytrost, podlost a nenávist satana nemohly až doposud zničit plán vykoupení. Přibližoval se však již čas, aby byl vykonán úkol, pro který Kristus přišel na tento svět. Satan se svými anděly se společně radili a rozhodli se, že popudí proti Kristu jeho vlastní lid, aby s ďábelskou neústupností volal po krvi svého Spasitele a takto otevřel stavidla násilí, ukrutnostem a rouháním. Domnívali se, že se Kristus takovémuto jednání zprotiví a nezachová pokoru, dobrotivost a mírnost.

V době, v níž satan spřádal své plány, mluvil Kristus otevřeně o utrpeních, jimiž musí projíti; že bude ukřižován a že třetího dne vstane z mrtvých. Mysli učedníků byly však tak zatemněny, že nemohli porozumět tomu, co jim mluvil.

Proměnění

Víra učedníků velmi zesílila, když se stali svědky Ježíšova proměnění, kdy na vlastní oči mohli vidět nevýslovnou Kristovu slávu a z nebe slyšet hlas potvrzující božský původ velkého Učitele. Bůh uznal za správné dát následovníkům Kristovým mocné, nevyvratitelné důkazy toho, že Ježíš je zaslíbeným Mesiášem, aby v době těžkého smutku a zklamání jejich nadějí, když dojde k ukřižování, neztratili zcela svou důvěru a víru. Spasitel viděl, že Jeho učedníci jsou sklíčeni, a chtěl zmírnit jejich zármutek ujištěním, že jejich víra není marná. Ne však všichni z dvanácti učedníků mohou být svědky zjevení, které jim chce ukázat. Pouze tři z nich, kteří budou svědky Jeho smrtelné úzkosti v zahradě getsemanské, byli vybráni, aby byli při Něm na vrcholu hory. Ježíš se modlí, aby směli uzřít projev slávy, jakou měl u Otce, dříve než vznikl svět, aby lidské oči směly uzřít království a aby se Jeho učedníkům dostalo síly je spatřit.

Jeho modlitba je vyslyšena. Zatímco se pokorně sklání nad kamenitou půdou, otevrou se náhle nebesa, doširoka se rozevrou zlaté brány města Božího a svatá záře sestupuje na horu a zahaluje postavu Spasitelovu. Božství, jež nyní vyzařuje z Jeho lidského těla, se spojí se slávou, přicházející shůry. Ježíš povstává z pokleku a stane v božském majestátu. Trýzeň duše pominula. Jeho tvář nyní září "jako slunce" a Jeho roucho "zbělelo jako světlo" (Mt 17,3)

Učedníci se vzbouzejí a patří na záplavu světla, jež ozařuje horu. V bázní a úžasu hledí na zářící postavu svého Mistra. Když už jsou sto snést podivné světlo, vidí, že Ježíš není sám. Vedle Něho jsou dvě nebeské bytosti, které s Ním rozmlouvají. Je to Mojžíš, který na Sinaji mluvil s Bohem, a Eliáš, jemuž se dostalo vysoké výsady být ušetřen moci smrti, jíž se dostalo kromě něho jen jedinému synu Adamovu.

Bůh Otec poslal Mojžíše a Eliáše na horu, aby rozmlouvali s Jeho Synem o utrpeních, jakými musí projít a o Jeho smrti. Místo nebeských andělů, aby o těchto věcech mluvili s Božím Synem, Bůh vybral tyto muže, kteří na této zemi sami procházeli těžkými zkouškami.

Eliáš chodil věrně s Bohem. Jeho práce byla těžká a obtížná, neboť Hospodin skrze něj tvrdě káral hříchy Izraele. Eliáš byl Božím prorokem; musel však stále měnit místa svého pobytu, aby si zachránil svůj život. Jeho vlastní národ jej stále sledoval a pronásledoval jako divoké zvíře, aby ho zničil. Bůh však Eliáše ochraňoval. Nakonec jej nebeští andělé proměněného zanesli do nebes.

Mojžíš byl větší než kdokoliv z těch, kteří žili před ním. Byl Bohem zvlášť upřednostněn, když obdržel privilegium rozmlouvat s Pánem tváři v tvář, jako přítel s přítelem. Bylo Mu dovoleno vidět úžasnou zář nebeského světla a nádheru slávy, jaká obklopovala Otce. Skrze Mojžíše Pán vysvobodil syny Izraele z egyptského otroctví. Mojžíš byl prostředníkem pro svůj lid, když musel stát často mezi nevěrným lidem a rozhněvaným Bohem. Kdy se hněv Boží rozpaloval proti Izraelitům za jejich nevěru, reptání a ustavičné hříchy, láska Mojžíšova k jeho lidu byla vystavována těžké zkoušce. Horlivě a vroucně prosil Boha, aby odvrátil svůj přísný hněv a Izraelitům odpustil, aneb jeho jméno z knihy života vymazal.

Pro svůj jediný přestupek musel Mojžíš zemřít, avšak byl to sám kníže Michal, Který mu navrátil život, dříve než jeho tělo doznalo rozkladu. Satan se snažil zadržet Mojžíšovo tělo v hrobě s tvrzením, že náleží jemu; Kníže Michal však Mojžíše vzbudil z mrtvých a vzal jej do nebes. Satan v hněvu stavěl se proti Bohu a nazval Jej nespravedlivým, že jej pozbavil kořisti, jež náležela jemu; Kristus však svého úhlavního odpůrce pokáral, neboť příčinou Mojžíšova pádu byly právě jeho satanské intriky. A mírnými slovy obrátil jej na svého Otce říkajíc: "Ztresciž tě Pán." (Juda 9)

A nyní byl Mojžíš, tento věrný Boží sluha na hoře proměnění jako důkaz a svědek Kristova vítězství nad hříchem a smrtí. Byl představitelem těch, kteří vstanou z hrobu při vzkříšení spravedlivých. Eliáš, který byl proměněn a vzat do nebe, aniž uzřel smrt, byl představitelem těch, kteří budou žít na zemi při druhém příchodu Kristově a kteří budou "proměněni, rázem, v okamžiku, na poslední znamení polnice," kdy "toto pomíjející tělo musí být oděno v nepomíjejícnost" a "toto smrtelné oděno v nesmrtelnost" (1Kor 15,51-53).

Kristus před několika dny oznámil svým učedníkům, že mezi nimi jsou někteří, kteří neokusí smrti, dokud neuzří království Boží přicházející v moci. A nyní jsou živými svědky Jeho nepopsatelné slávy a moci. S údivem a bázní hleděli na úžasnou, nepopsatelnou nádheru Kristovy slávy a velebnosti a na oblak, který je zakryl, a slyšeli nesmírně majestátní hlas Boha Všemohoucího z oblaku, řkoucí: "Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte." (Luk 9,35)