Bůh zná konec již na počátku. Ještě před narozením Jákoba a Ezaua věděl, jaké charaktery budou mít oba bratři. Věděl, že Ezau mu nebude chtít být poslušný. Na modlitby ustarané Rebeky oznámil, že porodí dva syny, z nichž vyjdou dva národy, jeden větší než druhý, a že starší bude sloužit mladšímu. Prvorozený v té době vlastnil právo na zvláštní požitky a privilegia, jaká v rodině nemohl mít již nikdo jiný.

Izák miloval více Ezaua nežli Jákoba, protože Ezau mu nosil jídla ze zvířat, která ulovil. Otci se líbila odvaha a smělost, jakou Ezau projevoval při lovu divoké zvěře. Jákob naproti tomu byl milovaným synem Rebeky, měl lahodnou a jemnou povahu, jež imponovala a obšťastňovala matku. Jákob se dověděl od své matky, že Bůh řekl, že starší bude sloužit mladšímu. (1Moj 25,23) Jákob toužil po Boží přízni a jeho mládenecký rozum mu našeptával, že zaslíbení, které Bůh sdělil, se nemůže naplnit, dokud Ezau bude vlastnit privilegium z prvorozenství. Jákob netoužil vůbec po otcově bohatství, cílem jeho tužeb bylo duchovní požehnání vyplývající z prvorozenství. Jeho nejtoužebnějším přáním bylo obcovat s Bohem, jak to činil Abrahám, přinášet za svou rodinu oběť smíření, být praotcem vyvoleného národa a zaslíbeného Mesiáše a zdědit věčnou blaženost, jež je obsažena v zaslíbeních úmluvy Boží. Jeho mysl se upírala stále do budoucna, snažíc se pochopit neviditelná požehnání a porozumět jim.

Jednoho dne se Ezau vrátil z lovu unaven, vyčerpán a hladov a požádal Jákoba o jídlo, které právě připravoval. Jákob, který myslel neustále na získání prvorozenství, chopil se příležitosti a nabídl bratrovi jídlo výměnou za prvorozenství. "Aj, já k smrti se blížím", zvolal bezstarostný, lehkomyslný lovec, "k čemuž mi tedy to prvorozenství?" (1Moj 25,32) A za mísu čočovice vzdal se svého práva prvorozenství a stvrdil to přísahou.

Ezau, kterého vábily jen pozemské požitky, vzal si za manželky dvě pohanky z dcer Hetových, které uctívaly nepravé bohy, což velmi zarmoutilo Izáka a Rebeku. Přesto však Izák více miloval Ezaua nežli Jákoba. A když cítil, že se přibližuje jeho smrt, prosil Ezaua, aby mu připravil pokrm ze zvěřiny, aby mu mohl udělit požehnání, nežli zemře. Ezau se otci nepřiznal, že své prvorozenství prodal Jákobovi a vyšel, aby splnil Izákovu vůli. Jejich rozmluvu však zaslechla Rebeka. Byla přesvědčena o tom, že to odporuje tomu, co jí Bůh zjevil jako svou vůli. Cítila nebezpečí, že Izák tím vzbudí nelibost Boží a její mladší syn bude zbaven postavení, k němuž ho povolal Bůh. Věděla, že Ezau znevážil své prvorozenství a odstoupil je Jákobovi. Namlouvala proto Jákoba, aby oklamal svého otce a podvodem získal požehnání prvorozenství, které, jak si myslela, nebylo nyní možno získati již jinou cestou. Jákob se z počátku nechtěl k podvedení otce uchýlit a bránil se tomu, nakonec však byl matkou přesvědčen a souhlasil s jejím plánem.

Rebeka věděla, že Izák více miluje Ezaua a byla přesvědčena, že svými slovy nezmění rozhodnutí otce. Místo aby důvěřovala Bohu, který řídí všemi okolnostmi, prokázala nedostatek víry a namlouvala Jákoba k podvedení slepého starce. V tomto případě Bůh nemohl uznat Jákobovo jednání. Rebeka i Jákob měli čekat tak dlouho, až Bůh svým způsobem a ve svůj čas provede své záměry, místo jejich nesprávných snah dopomoci naplnění předpovědí za pomoci podvodu.

Kdyby se i Ezauovi dostalo požehnání, jaké náleželo prvorozenému, musel by získat ještě i přízeň Boží, byl by buď požehnán ve všem, aneb by jej následovalo neštěstí, podle toho, jaké by bylo jeho chování a činy. Kdyby Ezau miloval a ctil Boha tak jako spravedlivý Abel, byl by milý Bohu a byl by požehnán. Kdyby se však řídil vzorem bezbožného Kaina, nectil by Boha ani Jeho přikázání, a šel cestou neposlušnosti a zla, nemohl by stejně jako Kain obdržet požehnání prvorozenství. Stejně tak i Jákobovi, kdyby vedl život ve spravedlnosti, miloval Boha a bál se Ho, Bůh by žehnal a udělil mu ve všem bohatou hojnost, i kdyby se mu nedostalo otcova požehnání a s ním privilegií, jež náležely prvorozeným.

Jákob ve vyhnanství

Rebeka hořce želela nedobré rady, kterou dala svému synovi; její rada způsobila, že se musela s Jákobem rozloučit a nikdy již pak nespatřila jeho tvář. A Jákob pociťoval výčitky svědomí od okamžiku, kdy získal požehnání prvorozenství. Prohřešil se proti svému otci, svému bratru, své vlastní duši a proti Bohu. Izák žil ještě dlouhá léta po udělení požehnání Jákobovi a ze způsobu života Ezaua se přesvědčil, že požehnání právem náleželo mladšímu synu Jákobovi.

Cítě se ohrožen Ezauovým hněvem, uprchl Jákob z otcovského domu. Měl však požehnání svého otce, neboť Izák obnovil požehnání úmluvy a přikázal Jákobovi jako jejímu dědici, aby si vyhledal ženu v rodině své matky v Mezopotámii. Jen s holí v ruce prošel stovky kilometrů krajinou, obydlenou divokými potulnými kmeny. Sužován výčitkami svědomí a strachem o svůj život, vyhýbal se lidem, aby mu jeho rozhněvaný bratr nepřišel na stopu. Obával se, že navždy ztratil požehnání, jímž ho Bůh hodlal obdařit.

Bůh však Jákoba neopustil. Jeho milosrdenství zahrnovalo i tohoto zbloudilého služebníka, který ztrácel víru. Slitovný Hospodin zjevil se Jákobovi ve chvíli, kdy toho nejvíc potřeboval. Jákob se dopustil hříchu a jeho srdce se naplnilo vděčností, když mu Bůh zjevil cestu, po níž opět dosáhne přízně Boží. S novou neochvějnou vírou v božská zaslíbení a s jistotou, že nebeští andělé jsou s ním a ochraňují ho, pokračoval Jákob ve své cestě do "země východní" (1Moj 29,1) a podobně jako Eliézer se setkal u studny s mladší dcerou Lábana - Ráchel. Tak se octl v rodině svého příbuzného Lábana, jehož dvě dcery si vzal za manželky.

Jákob v manželském životě nebyl příliš šťastný, přestože jeho obě ženy byly sestrami. S Lábanem uzavřel manželskou smlouvu o dceru Ráchel, kterou miloval. Po sedmileté službě u Lábana za Ráchel jej Lában podvedl a dal mu za ženu Liu. Když Jákob zjistil, že byl podveden a že Lia vědomě brala účast v tomto podvodu, cítil, že ji nemůže milovat. Na jeho rozhořčenou výtku mu Lában nabídl Ráchel za dalších sedm let služby. Lában naléhal na Jákoba, aby se nevzdával Lie, protože by to byla velká hanba pro nevěstu, ale též i pro celou rodinu. Jákob se tím dostal do trapného a obtížného postavení; nakonec se rozhodl, že si Liu ponechá a s Ráchel se ožení. Miloval však vždy Ráchel více než Liu. Soupeření obou sester, jeho manželek, ztrpčovalo Jákobovi život.

Lában v jednání s Jákobem se řídil pouze sobectvím a ziskuchtivostí. Dvacet let pobyl Jákob v Mezopotámii ve službách Lábanových, který bez zřetele na příbuzenské svazky bažil jen potom, aby z Jákoba co nejvíc vytěžil pro sebe. Na desetkrát měnil Jákobovu mzdu, přesto mu Jákob sloužil pilně a věrně. Byl by již dávno opustil lakotného Lábana, neboť slyšel nářek jeho synů, říkajících: "Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu. A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé." (1Moj 31,1.2) Zdržovala jej však obava před Ezauovým hněvem.

Jákob byl plný nepokoje. Nevěděl, na kterou stranu se obrátit, proto představil v modlitbě svou věc Bohu a prosil o Jeho směrnice. A Pán na jeho žalostné prosby laskavě odpověděl: "Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou." (1Moj 31,3)

"Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Lie na pole k stádu svému. A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou. A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu. Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil." (1Moj 31,4-7) Jákob řekl svým ženám o snu, který mu dal Bůh, ve kterém mu Pán doporučil opustit Lábana a odejít zpět ke své rodině. Ráchel a Lia nesouhlasily s jednáním svého otce. Když Jákob seznámil své ženy s křivdami, jaké mu jejich otec činil, a navrhl jim, aby Lábana opustili, Ráchel a Lia řekly: "Zdaliž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho? Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil. Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, co mluvil tobě Bůh." (1Moj 31,14-16)

Odchod do Kanánu v době Lábanově nepřítomnosti

Jákob svou rodinu umístil na velbloudy, vzal celý svůj majetek i stáda a tajně opustil Lábana. Když byli již tři dny na cestě, dověděl se Lában o útěku Jákoba s celou svou rodinou i majetkem. Rozezlen začal je ihned pronásledovat. Dostihl uprchlíky sedmého dne jejich cesty. Ve svém hněvu byl rozhodnut přimět je k návratu. Pán se však nad Jákobem smiloval a když se Lában chystal jej napadnout, pokáral jej Bůh ve snu a řekl mu, aby se neodvážil učiniti Jákobovi jakoukoliv křivdu. To znamenalo, že Lában neměl nutit Jákoba k návratu, ani ho k tomu svádět lákavými nabídkami.

Při setkání s Jákobem zeptal se jej po příčině tajného opuštění domova a únosu dcer, jako kdyby byly zajatkyněmi zajatými ve válce. "Měl bych dosti s to moci", řekl Lában, "abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci minulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky." (1Moj 31,29) S přetvářkou jemu vlastní vytýkal Jákobovi jeho tajný odchod, takže prý neměl možnost vystrojit hostinu ani se rozloučit se svými dcerami a jejich dětmi. Ve své odpovědi odhalil Jákob sobecké a chamtivé jednání Lábanovo a vyzval ho, aby podal svědectví o jeho věrnosti a poctivosti. Odvolával se na svou poctivou práci slovy: " Co od zvěře roztrháno bylo, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne i v noci. Bývalo tak že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých." (1Moj 31,39.40)

Dále hovořil: "Již dvacet let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou," pravil Jákob, "jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě minulé noci trestal." (1Moj 31,41.42)

Lában začal ujišťovat Jákoba, že miluje své dcery a jejich děti a neučiní jim žádnou křivdu. Navrhl mu, aby spolu uzavřeli příměří. "Protož pojď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. Tedy Jákob vzal kámen a postavil jej vzhůru na znamení. A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě." (1Moj 31,44-46)

"I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. Nebo řekl Lában: Tato hromada nechť jest svědkem od dneška mezi mnou a tebou... Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe. Jestliže bys trápil dcery mé a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou." (1Moj 31, 47-50)

Jákob slavnostně přislíbil před Pánem, že nebude pojímat jiné ženy. "A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou. Svědkem aj jest hromada tato, svědkem také sloup tento. Já nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka." (1Moj 31,51-53)

Na utvrzení smlouvy uspořádaly obě strany hostinu. Noc přešla v družné zábavě všech a za svítání vydal se Lában se svým doprovodem na cestu domů. Tímto rozloučením skončilo veškeré spojení mezi dítkami Abrahámovými a obyvateli Mezopotámie.

Na další pouti setkal se Jákob s Božími anděly, a když je spatřil, řekl: "Vojsko Boží jest toto." Ve snu totiž viděl anděly, jak tábořili vůkol něj. Krátce nato vyslal Jákob k svému bratru Ezauovi posly s pozdravem míru a pokornou poklonou. "I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním. Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy. Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován." (1Moj 32,6-8)

Ale i přes všechny prostředky opatrnosti a dary, které poslal Ezauovi svému bratru, aby odčinil zlo, byl Jákob plný neklidu a obav se setkání s bratrem; uchýlil se proto k pokorné modlitbě k Bohu, a prosil: "Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a příbuznosti své, a dobře učiním tobě. Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil se služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. Vytrhni mne prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau.; neboť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi. Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže." (1Moj 32,9-12)