^{MH 388}Domov by měl být pro děti nejpřitažlivějším místem na světě. Nejvíc by je měla přitahovat maminčina přítomnost. Děti mají citlivou a milou povahu. Hned se radují a hned jsou nešťastné. Vlídnou kázní a laskavými slovy a činy mohou maminky připoutat své děti k svým srdcím.

Malé děti mají rády společnost a mohou si jen zřídka hrát samy. Touží po lásce a něžnosti. Myslí si, že to, co je baví, potěší i maminku. Proto je přirozené, že za ní chodí se svými malými radostmi a starostmi. Maminka by neměla zraňovat jejich citlivá srdce tím, že bude reagovat bez zájmu na to, co je pro ni zcela malicherné, co však má pro děti velký význam. Maminčina láska a uznání mají velkou cenu. Uznalý pohled a slovo povzbuzení nebo pochvaly budou jako sluneční paprsek, který zasvítí v jejich srdcích a často způsobí, že jsou pak celý den šťastné.

Maminka by své děti neměla od sebe odhánět, aby ji nerušily svým hlukem nebo ji neobtěžovaly svými drobnými přáními. Místo toho by pro ně měla vymýšlet zábavu nebo lehkou práci, aby zaměstnala jejich čiperné ruce a hlavy.

^{MH 389} Tím, že citově zaujme své děti a že bude řídit jejich hry, zábavy a drobná zaměstnání, získá si maminka důvěru svých dětí. Pak může s větším úspěchem napravovat zlozvyky nebo potlačovat projevy sobeckosti a vášně.'Slovo výstrahy nebo pokárání, pronesené v pravou chvíli, má velkou cenu. Trpělivostí a bdělou láskou může správně usměrnit mysl dětí a vypěstovat v nich krásné a sympatické povahové rysy.

Maminky by se měly vystříhat toho, aby své děti vychovávaly k závislosti a soběstřednosti. Nikdy je neveďte k tomu, aby si myslely, že jsou středem a že se všechno musí točit kolem nich. Někteří rodiče věnují mnoho času a námahy tomu, aby své děti bavily. Avšak děti mají být vedeny k tomu, aby si hrály samy, aby používaly svůj vlastní důmysl a šikovnost. Tak se naučí spokojovat se s velice prostými zábavami. Měly by se naučit statečně snášet malá zklamání a zkoušky. Nevěnujte pozornost každé bolístce nebo nepatrnému škrábnutí. Raději odvraťte jejich mysl a učte je, aby přecházely malé mrzutosti nebo nezdary. Snažte se přijít na způsob, jak dítě naučit, aby myslelo na druhé.

Avšak nezanedbávejte děti. Maminky jsou mnohdy přetížené starostmi. Cítí, že nemohou vyšetřit čas na to, aby trpělivě učily své maličké a daly jim všechnu svou lásku a city. Měly by si však uvědomit, že nenajde-li dítě u svých rodičů a ve svém domově to, co by uspokojilo jeho touhu po lásce a přátelství, bude to hledat jinde. A tam by jeho mysl a povaha mohly být ohroženy.

Z nedostatku času a rozmyslu odpírá mnoho maminek svým dětem nějakou nevinnou radost. Na druhé straně samy pilně a dlouho do noci pracují na něčem, co je určeno jen pro ozdobu jejich dětí a co přinejlepším poslouží jen k tomu, aby to v jejich mladých srdcích povzbudilo marnivost a touhu po výstřednosti. ^{MH 390} Až se pak děti přiblíží dospělému věku, přinesou tato naučení své ovoce v podobě pýchy a nemorálnosti. Maminka se pak trápí nad poklesky svých dětí. Neuvědomuje si však, že žeň, kterou sklízí, pochází ze semena, které sama zasela.

Některé maminky nejednají se svými dětmi důsledně. Někdy jim povolují i to, co je k jejich škodě. Jindy jim zase odpírají i zcela nevinné radosti, které by je udělaly velmi šťastnými. V tom nejdou v Kristových stopách. Kristus měl děti rád, rozuměl jejich pocitům a cítil s nimi v jejich radostech i zkouškách.

Odpovědnost otce

Manžel a otec je hlavou domácnosti. Žena od něho očekává lásku, soucit a pomoc při výchově dětí. A je to tak správné. Děti jsou právě tak jeho jako její a má stejný zájem na jejich blahu. Děti očekávají od svého otce podporu a vedení. Musí mít správný názor na život a na vlivy a přátelské svazky, které obklopují jeho rodinu. Především by ho však měla ovládat láska, Boží bázeň a učení Božího slova, aby mohl řídit kroky svých dětí správným směrem.

Otec je zákonodárcem rodiny. Měl by tak jako Abraham učinit Boží zákon pravidlem své rodiny. Bůh řekl o Abrahamovi: "Znám jej; přikáže synům svým a domu svému." (Gn 18,19) ^{MH 391} Nebyl lhostejný a nezanedbal svou povinnost čelit zlu. Nikomu slabošsky a nemoudře nenadržoval. Neváhal mezi přesvědčením o své povinnosti a požadavkem nesprávně pochopené lásky. Abraham nejenže dával správné rady, ale zachovával autoritu spravedlivých zákonů. Bůh vydává příkazy, abychom se jimi řídili. Neměli bychom nechat děti, aby zabloudily a sešly z bezpečné stezky vyznačené Božím slovem na cesty vedoucí do nebezpečí, která se vyskytují všude. Jejich nesprávné touhy a sklony by měly být potlačovány a usměrňovány laskavě, avšak pevně, vytrvale a na modlitbách.

Otec by měl ve své rodině prosazovat dobré vlastnosti, jako rozhodnost, poctivost, čestnost, trpělivost, odvahu, píli a praktickou užitečnost. Sám by měl dělat to, co vyžaduje od svých dětí, a tak jim dávat svým vlastním jednáním příklad těchto vlastností.

Avšak, otcové, nezmalomyslňujte své děti. Spojujte lásku s autoritou, laskavost a soucit s pevnou kázní. Věnujte pár hodin svého volného času svým dětem. Sbližte se s nimi. Zúčastněte se jejich her, pracujte s nimi, sportujte s nimi a získejte si jejich důvěru. ^{MH 392} Udržujte s nimi přátelství, zvláště se svými syny. Tak na ně budete mít dobrý vliv.

Otec by měl přispět svým dílem k tomu, aby učinil rodinu šťastnou. Ať má sebevětší starosti a problémy v zaměstnání, neměl by připustit, aby tím trpěla jeho rodina. Do svého domova by měl vstupovat s úsměvem a s milými slovy.

V jistém smyslu je otec ve své domácnosti knězem, který klade na rodinný oltář ranní a večerní oběť. Žena a děti se mají sejít k modlitbě a spojit se v chvalozpěvu. Než otec odejde ráno z domova za svou každodenní prací, měl by kolem sebe shromáždit své děti, sklonit se před Bohem a svěřit je péči nebeského Otce. Když skončí každodenní starosti, měla by se rodina sejít, vděčně se pomodlit a zazpívat chvalozpěv jako uznání Boží péče, projevené v uplynulém dni.

^{MH 393} Otcové a matky, i když jste přetíženi prací, nezapomínejte shromaždovat své rodiny kolem Božího oltáře. Proste, aby váš domov střežili svatí andělé. Uvědomte si, že vaši drazí jsou vystaveni pokušením. Každý den přináší mladým a starým trampoty. Kdo chce žít trpělivě, v lásce a radosti, musí se modlit. Jen tehdy, když se nám dostává stálé pomoci od Boha, můžeme zvítězit sami nad sebou.

Domov by měl být místem, kde přebývá radost, ohleduplnost a láska. Tam, kde je radost, ohleduplnost a láska, tam bude i štěstí a pokoj. Mohou přijít nesnáze, ty však jsou údělem lidstva. I když den je sebechmurnější, v srdci by měla stále zářit jako slunce trpělivost, vděčnost a láska. V takových rodinách přebývají Boží andělé.

Muž i žena by měli přemýšlet o štěstí svého partnera. Neměli by zapomínat na drobné pozornosti a malé laskavosti, které potěší a zkrášlí život. Mezi mužem a ženou by měla být naprostá důvěra. Měli by o své odpovědnosti uvažovat společně. Společně by měli působit pro největší dobro svých dětí. Nikdy by neměli před svými dětmi kritizovat plány druhého nebo znevažovat jeho úsudek. ^{MH 394} Žena by měla dávat pozor na to, aby neztěžovala práci, kterou manžel koná pro děti. Manžel by měl pomáhat své ženě, dávat jí moudré rady a laskavěji povzbuzovat.

Mezi rodiči a dětmi by neměla vzniknout přehrada chladu a rezervovanosti. Rodiče by měli dobře znát své děti. Měli by se snažit porozumět jejich zálibám a temperamentu. Měli by se umět vžít do jejich pocitů a domýšlet se, co se děje v jejich srdcích.

Rodiče, vaše děti by měly poznat, že je. milujete a že uděláte vše, co je ve vašich silách, abyste je učinili šťastnými. Uděláte-li to, budou mít vaše nezbytné příkazy u nich daleko větší váhu. Veďte své děti s něhou a láskou a pamatujte na to, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti nebeského Otce" (Mt 18,10). Chcete-li, aby andělé konali pro vaše děti dílo, které jim určil Bůh, spolupracujte s nimi tak, že budete konat svou část služby.

Budou-li děti vychovávány pod moudrým a láskyplným vedením pravého domova, ani je nenapadne zatoužit po zábavách a špatné společnosti. Zlo je nebude přitahovat. Atmosféra, která panuje v rodině, bude utvářet jejich povahu a děti si osvojí zvyky a zásady, které jim budou silnou ochranou proti pokušením, až opustí domov a zaujmou své místo ve světě.

Děti mají právě tak jako rodiče důležité povinnosti v rodině. Mělo by se jim vštěpovat, že jsou součástí domova. Rodina je živí a šatí, dostává se jim lásky a péče a tyto mnohé dary by měly odplácet tím, že ponesou svou část domácích povinností a přinesou do rodiny, jejímiž jsou členy, co nejvíce štěstí.

Děti mají někdy chuť vzdorovat kázni. V pozdějším životě však budou svým rodičům vděčné za řádnou péči a důslednou výchovu, která je střežila a chránila v letech, kdy neměly vlastní zkušenosti.