^{MH 395} Skutečná výchova vzdělává k nesobecké službě. Každý Boží syn a každá Boží dcera jsou povoláni k tomu, aby pomáhali všude, kde je to třeba. Jsme povoláváni k službě Bohu a svým bližním. Cílem naší výchovy by mělo být učinit nás schopnými pro tuto službu.

Výchova k službě

Rodiče a učitelé, kteří jsou křesťany, by měli mít tento cíl stále před očima. Nevíme, v jakém zařazení budou naše děti sloužit. Možná stráví svůj život v rodinném kruhu. Možná se budou věnovat nějakému celoživotnímu povolání nebo půjdou jako učitelé evangelia do dalekých zemí. Všichni jsou však stejně povoláni k tomu, aby byli Božími posly a laskavě sloužili světu.

Bůh miluje děti a mladé lidi. Mají vlohy, svěží energii, odvahu a rychle chápou. Bůh chce, aby žili v souladu s jeho záměrem. Měli by dostat výchovu, která by jim pomohla postavit se po bok Kristu v nesobecké službě.

Kristus řekl o svých prvních učednících: "Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa," (J 17,18) aby byli Božími představiteli, aby zjevovali jeho ducha, ukazovali jeho povahu a konali jeho dílo. Tento Kristův výrok se vztahuje na všechny jeho děti až do konce času.

^{MH 396} Naše děti stojí jakoby na křižovatce cest. Na každém kroku je láká svět k sobectví a k požitkářství a odvádí je od cesty určené pro ty, které Bůh vykoupil. Zda bude jejich život požehnáním, nebo utrpením, to závisí na tom, kterou cestu zvolí. Mladí překypují silou. Dychtí vyzkoušet své schopnosti a musí najít příležitost, aby někde uplatnili přemíru své energie. Jejich aktivita se uplatní ve prospěch dobra, nebo zla.

Boží slovo nepotlačuje aktivitu, nýbrž řídí ji správným směrem. Bůh nenabádá mládež, aby byla méně ctižádostivá. Povahové rysy, jako neodolatelná touha po nějakém vyšším dobru, nezkrotná vůle, snaživá píle a neutuchající vytrvalost, které dělají člověka opravdu úspěšným a váženým mezi lidmi, nemají být potlačovány. Boží milostí mají být usměrňovány k dosažení lepších cílů, než jsou pouhé sobecké a světské zájmy, tak jako jsou nebesa vyšší než země.

Na nás jako rodičích a křesťanech spočívá úkol dát našim dětem správný směr. Máme je pečlivě, moudře a laskavě vést na cestu křesťanské služby. Učinili jsme s Bohem svatou smlouvu, že své děti povedeme k jeho službě. Naší základní povinností je obklopit je takovými vlivy, aby si zvolily život služby. Dejme jim k tomu potřebný výcvik.

"Bůh tak miloval..., že dal." Dal "svého jediného Syna," abychom nezahynuli, ale měli věčný život (J 3,16). "Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás." (Ef 5,2) Milujeme-li, budeme dávat. "Ne aby si dal sloužit, ale aby sloužil." (Mt 20,28) To je poučení, které si máme osvojit a které máme předávat.

Vštěpujte mladým lidem, že nepatří sobě. Náležejí Kristu. Jsou vykoupeni jeho krví, má na ně právo pro svou lásku. ^{MH 397} Žijí proto, že je svou mocí udržuje při životě. Jejich čas, síla a schopnosti patří Kristu a pro něho je mají rozvíjet, cvičit a používat.

Lidská rodina, stvořená k Božímu obrazu, je hned po andělech nejušlechtilejší ze všeho jeho stvoření. Bůh chce, aby se stala vším, čím jí Bůh umožňuje se stát, a aby co nejlépe naložila se silami, které jí dal.

Život je tajemný a svatý. Je projevem samého Boha, zdroje všeho života. Nabízí vzácné možnosti a měli,bychom je co nejlépe využít. Promarníme-li je, jsou navždy ztraceny.

Bůh před nás staví věčnost s jejími slavnými skutečnostmi a poodhaluje nám podstatu nesmrtelných, nepomíjejících věcí. Sděluje cennou pravdu, že můžeme jít vpřed po bezpečné a jisté cestě za cílem, který stojí za to, abychom pro něj vynaložili všechny své schopnosti.

Bůh nahlédne do nepatrného semínka, které sám stvořil, a vidí v něm dosud nerozvinutou krásnou květinu, keř nebo mohutný, rozložitý strom. Tak vidí Bůh možnosti, které jsou v každé lidské bytosti. Jsme zde, abychom splnili záměr. Bůh nám představuje svůj plán pro náš život a přeje si, abychom dosáhli nejvyššího možného stupně rozvoje.

^{MH 398} Bůh chce, abychom ustavičně rostli ve svatosti, štěstí a užitečnosti. Všichni lidé mají schopnosti a musí se naučit pokládat je za svaté věno, vidět v nich Boží dary a správně je používat. Bůh chce, aby mladí lidé pěstovali všechny síly své osobnosti a aby činně využívali všechny své schopnosti. Chce, aby užívali všeho, co je v tomto životě prospěšné a hodnotné, aby byli dobří a konali dobro a zakládali si nebeský poklad pro budoucí život.

Jejich ctižádostí by mělo být vynikat ve všem, co je nesobecké, krásné a ušlechtilé. Měli by vzhlížet ke Kristu jako ke vzoru, kterému by se měli přibližovat. Měli by v sobě mít čistou ctižádost, kterou Kristus zjevil ve svém životě. Měli by toužit po tom, aby učinili život na světě lepším. To je úkol, k němuž jsou povoláni.

Široký základ

Nejvyšší ze všech věd je věda o spasení člověka. Největším úkolem, o jehož splnění může člověk usilovat, je dílo zachraňování lidí z hříchu k svatosti. K zdárnému výsledku takového díla musí být položen dobrý základ. Dětem se musí dostat důkladné výchovy, která od rodičů a učitelů vyžaduje takové přemýšlení a úsilí, jaké není třeba vynaložit při pouhém osvojování si teoretických poznatků vědy. Je k tomu zapotřebí něčeho více než vzdělávání rozumu. Výchova není úplná, nevychovává-li se současně tělo, mysl a srdce. Charakter musí být náležitě usměrňován, aby se mohl co nejplněji a nejlépe rozvinout. Je třeba, aby se rozvíjely a řádně cvičily všechny duševní a tělesné schopnosti. Je naší povinností pěstovat a cvičit všechny síly, které z nás učiní výkonnější pracovníky pro Boha.

Pravá výchova zahrnuje celou bytost. Učí, jak nejlépe využívat své schopnosti. ^{MH 399} Umožňuje nám co nejlépe využít mozek, kosti, svaly, tělo, rozum a srdce. Schopnosti mysli jako nejvyšší síly mají ovládat tělo. Přirozené chutě a vášně se mají podřídit svědomí a duchovnímu cítění. Kristus je hlavou lidstva. Jeho záměrem je vést nás v Boží službě na vznešené a krásné cesty čistoty. Podivuhodným působením Kristovy milosti se v něm máme stát úplnými.

Ježíš byl vychováván v rodině. Jeho matka byla jeho prvním lidským učitelem. Z jejích úst a ze svitků proroků poznával nebeské věci. Žil ve venkovské rodině a věrně a s radostí nesl svůj díl břemen domácnosti. Ten, který je velitelem nebes, byl ochotným sluhou a milujícím a poslušným synem. Vyučil se řemeslu a pak svýma vlastníma rukama pracoval v Josefově truhlářské dílně. V pracovním oděvu prostého řemeslníka chodil ulicemi městečka, když šel za svou prací nebo se z ní vracel.

^{MH 400}Lidé oné doby posuzovali hodnotu věcí podle vnějšku. Když náboženství ztratilo na síle, získalo na okázalosti. Tehdejší vychovatelé se snažili vyvolat respekt přepychem a hojností. Kristův život byl s tím vším v příkrém rozporu. Svým životem ukazoval na bezcennost těch věcí, které lidé pokládali za nejpodstatnější pro život. Kristus nechodil do škol své doby, které vyzdvihovaly věci malicherné a snižovaly věci velké. Své vzdělání získal ze zdrojů, které ustanovilo nebe, z užitečné práce, ze studia Písma, z přírody a z životních zkušeností. To jsou Boží učebnice plné poučení pro všechny, kteří k nim přistupují s ochotnýma rukama, otevřenýma očima a chápajícím srdcem.

"Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním." (L 2,40)

Takto připraven zahájil Kristus své poslání, přičemž v každém okamžiku svého styku s lidmi měl na ně blahodárný vliv. Působil na ně silou vedoucí k jejich proměně. To svět ještě nezažit.

Domov jako škola

Domov je první školou dítěte a v rodině by se měl položit základ pro život zasvěcený službě. Jeho zásady se mají vštěpovat ne pouze teoreticky. Mají se vyvinout v celoživotní výcvik.

^{MH 401} Dítě by se mělo velmi brzy učit pomáhat. Jakmile se dostatečně vyvine jeho síla a rozum, mají mu být svěřeny povinnosti, které by doma vykonávalo. Dítě má být vybízeno, aby se snažilo pomáhat tatínkovi a mamince. Má být povzbuzováno, aby si dokázalo něco odepřít, aby se umělo ovládat a aby dovedlo klást štěstí a blaho druhého nad vlastní štěstí a pohodlí. Mělo by být vedeno k tomu, aby neváhalo využít každé příležitosti, kdy může potěšit své bratry, sestry a přátele nebo jim pomoci, a aby se chovalo laskavě ke starým, nemocným a nešťastným lidem. Čím více je domov prodchnut duchem pravé služby, tím více a plněji se tento duch rozvine v životě dětí. Děti se tak naučí nalézat radost ve službě a v oběti pro blaho druhých.

Působení školy

Výchovu v rodině má doplnit působení školy. Přitom je třeba mít stále na zřeteli rozvoj celé osobnosti, to znamená rozvoj tělesný, duševní a duchovní, a výchovu k službě a obětavosti.

Služba pro Krista v drobných povinnostech každodenního života má větší moc utvářet povahu a usměrnit život k nesobecké službě než všechny ostatní činitele. Úkolem rodičů a učitelů je přivést děti k takovémuto postoji, povzbuzovat je a správně je usměrňovat. Nemůže jim být svěřeno důležitější dílo. Duch služby je duch nebes a při každé snaze rozvinout a povzbudit tohoto ducha budou s námi spolupracovat andělé.

Taková výchova musí být založena na Božím slově. Pouze zde jsou její zásady podány ve své plnosti. Základem studia a učení by měla být Bible. Nejdůležitějším poznáním je poznání Boha a poznání toho, kterého poslal.

^{MH 402} Každé dítě a každý mladý člověk by měl znát sám sebe. Měl by poznat tělo, které mu dal Bůh, a zákony, jimiž se udržuje ve zdravém chodu. Všichni by měli být důkladně obeznámeni s obecnými obory výchovy. Měli by být cvičeni také ve zručnosti, která z nich učiní muže a ženy s praktickou schopností, vybavené pro povinnosti každodenního života. K tomu by měl ještě přistoupit výcvik a praktická činnost v různých odvětvích misijní práce.

Učit sebe i druhé

Při získávání vědomostí by mladí lidé měli postupovat tak rychle a tak daleko, jak jen mohou. Ať je pole jejich studia tak velké, na co stačí jejich síly. Když se učí, měli by své znalosti využívat a sdělovat dál. Tím se jejich myšlení ukázní a posílí. To, jak využívají svých vědomostí, rozhoduje o ceně jejich výchovy. Strávit dlouhou dobu na studiích bez snahy využít to, co bylo studiem získáno, je často spíš na překážku než k pomoci skutečnému rozvoji. V rodině i ve škole by se měl student snažit naučit, jak studovat a jak uplatnit své vědomosti. Ať bude povolán kamkoliv, měl by se učit a měl by učit druhé, pokud bude žít. Jen tak může v důvěře v Boha stále postupovat vpřed a držet se při tom pevně toho, který je nekonečný v moudrosti, který může zjevovat tajemství skrytá po věky a který může vyřešit nejobtížnější problémy pro ty, kdo v něho věří.

Vliv společnosti

Boží slovo klade velký důraz na vliv společnosti na muže i na ženy. Oč větší pak je síla tohoto vlivu na rozvoj mysli a povahy dětí a mladých lidí! Společnost, ve které se pohybují, zásady, které si osvojují, a zvyky, které si vytvářejí, rozhodnou o tom, jak se uplatní zde na zemi a jaký bude jejich budoucí, věčný úděl.

^{MH 403} Srdce rodičů se chvěje nad děsivou skutečností, že na mnoha školách a univerzitách, kam jsou mladí lidé posíláni, aby se vzdělávali a byli vychováváni, převládají vlivy, které deformují povahu, odvádějí mysl od pravých životních cílů a kazí morálku. Stykem s nevěřícími, zkaženými a zábavy milovnými lidmi ztratí velmi mnoho mladých lidí prostotu, čistotu, víru v Boha a ducha sebeobětavosti, které jim křesťanští otcové a matky vštěpovali pečlivou výchovou a opravdovou modlitbou.

Mnozí, kteří přicházejí na školu s úmyslem osvojit si znalosti pro některé odvětví nesobecké služby, se ponoří do světských studií. Zrodí se v nich ctižádost vyniknout svou vzdělaností a získat ve světě postavení a uznání. Zapomenou na to, proč vstoupili na školu, a zasvětí svůj život sobeckým a světským cílům. Často si osvojí zvyky, které zkazí jejich nynější i věčný život.

Muži a ženy, kteří mají vznešené ideály, nesobecké cíle a ušlechtilé touhy, jsou zpravidla lidé, v nichž se tyto vlastnosti vyvinuly vlivem přátelských svazků v raných letech jejich života. Kdykoli Bůh jednal s Izraelem, vždy mu zdůrazňoval, jak je důležité, aby dbali na to, s kým se stýkají jejich děti. Všechna ustanovení pro občanský, náboženský a společenský život byla vydána s ohledem na to, aby ochránila děti před zkaženou společností a aby je od jejich nejútlejších let seznamovala s naučeními a zásadami Božího zákona. Poučení dané při zrodu národa bylo takové povahy, aby zapůsobilo na všechny. Před poslední strašnou ranou, která přišla na Egypťany v podobě usmrcení prvorozených, přikázal Bůh svému lidu, aby shromáždil své děti do svých domovů. Veřeje každého domu měly být označeny krví a pod ochranou tohoto znamení měli všichni vyčkávat. ^{MH 404} Tak i dnes rodiče, kteří milují Boha a bojí se ho, mají držet své děti pod „nároky smlouvy“, tedy pod ochranou onoho zušlechťujícího vlivu, který působí díky tomu, že nás Kristus vykoupil svou krví.

O svých učednících Kristus řekl: „Dal jsem jim tvé slovo...“ Oni „nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“ (J 17,14)

Bůh nás vybízí: "Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli." (Ř 12,2)
„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nespravedlností? A jaké spolužití světla s temnotou? ... Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh:
`Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.'
A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se, ... a ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů'.“ (2 K 6,14-18)
„Shromážděte lid.“ (Jl 2,16) „Učte je znát Boží nařízení a řády.“ (Ex 18,16)
„Tak poznamenejte syny Izraele mým jménem a já jim požehnám.“ (Nu 6,27)
„A všechny národy země budou vidět, že se nazýváš Hospodinovým jménem.“ (Dt 28,10)
„I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské.“ (Mi 5,7)

^{MH 405}My se počítáme k Izraeli. Všechna nařízení daná kdysi izraelitům, která se týkala výchovy a vzdělání jejich dětí, a všechna zaslíbení, že se jim skrze poslušnost dostane požehnání, platí i pro nás.

Toto je Boží slovo pro nás: „Požehnám tě, ... a budeš požehnáním.“ (Gn 12,2)

O svých prvních učednících a o všech, kdo v něho uvěří prostřednictvím jejich slova, Kristus řekl: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ (J 17,22.23)

To jsou úžasná slova, která se jen stěží dají pochopit. Stvořitel všech světů miluje ty, kdo se odevzdají jeho službě, tak, jak miluje svého Syna. Právě zde a právě v této chvíli je nám udělována milostivá Boží přízeň v tak podivuhodném rozsahu. Bůh nám dává Světlo a Majestát nebes a s ním nás zahrnuje všemi nebeskými poklady. Nejenže nám slibuje krásný věčný život, ale obdarovává nás královskými dary už i v tomto životě. Jako od příjemců jeho milosti od nás žádá, abychom užívali všechno, co zušlechťuje, rozvíjí a povznáší náš charakter. Bůh chce, aby mladí lidé byli uschopněni jeho mocí a.postavili se pod Kristovu korouhev potřísněnou krví. Čeká, že budou pracovat tak, jak pracoval Kristus, že povedou lidi na bezpečné cesty a že postaví nohy mnohých na Skálu věků.

Boží ujištění

Všichni, kdo se snaží působit v souladu s Božím plánem výchovy, obdrží od Boha milost, pomoc, jeho stálou přítomnost a sílu. Bůh každému říká: '

"Bud rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou... Nenechám tě klesnout a neopustím tě." (Joz 1,9.5)

^{MH 406} "Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky,
nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá,
a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou,
nýbrž vykoná, co chci,vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. S radostí vyjdete
a budete vedeni v pokoji.
Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat.
Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta.
To bude k oslavě Hospodinova jména,
za trvalé znamení, které nebude vymýceno. " (Iz 55,10-l3)

Lidská společnost na celém světě je rozvrácená. Je zapotřebí důkladné změny. Výchova, které se dostává mladým lidem, by měla vést k přetvoření celé struktury společnosti.

"Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města,
zpustošená po celá pokolení. "
Lidé je budou nazývat " `Sluhové našeho Boha'... budou mít věčně radost,
neboť já, Hospodin, miluji právo... Jejich výdělek jim předám věrně
a uzavřu s nimi smlouvu věčnou.
Jejich potomstvo bude známé mezi pronárody a jejich potomci uprostřed národů.
Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich,
že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná... Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí,
jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody. "
(Iz 61,4.6-9.11)