^{AH 61} Manželství křesťanů s nevěřícími - Žasneme, jak jsou křesťané lhostejní k učení Slova Božího o manželství křesťanů s nevěřícími. Mnozí, kteří tvrdí, že milují Boha a váží si Ho, jdou raději za sklony své mysli, než aby se radili s Nekonečnou moudrostí. Bůh musí jít stranou ve věci, která je tak rozhodující pro štěstí a blaho obou stran, a nedbají ani na rozum a soudnost. Dají se ovládat slepými pudy, umíněností a svéhlavostí.

Jinak rozumní a svědomití lidé si zakrývají uši před radou; jsou hluší k výzvám a prosbám svých přátel, známých a služebníků Božích. Považují slova výstrahy či napomenutí za nevhodné vměšování a takového věrného přítele za nepřítele. Tak si to satan přeje mít. Opřádá takovou duši sítí, takže upadá do okouzlení a poblouznění. Rozum přestává mít vliv na sebekázeň a vítězí vášeň; převládá neposvěcená náruživost, až se taková duše příliš pozdě probudí k životu v bídě a otroctví. Není to snad jen dojem, nýbrž obraz ze skutečnosti. Bůh neschválí svazky, které výslovně zapovídá. - 5T 365-366

Boží příkazy jsou jasné - Hospodin přikázal starému Izraeli, aby se nesměšoval s okolními modloslužebnými národy; „Neuzavřeš manželství s nimi. Nebudeš jim dávat dcer svých, ani nevezmeš synům svým dcery jejich za manželky.“ ^{AH 62} A uvádí důvod. Nekonečná moudrost, která předvídá výsledek takových spojení, prohlašuje: „Nebo odvrátí syna tvého, aby mne nenásledoval, aby chodil za bohy cizími; a hněv Hospodinův rozpálí se proti tobě a zničí tě náhle.“ „Nebo jsi lid svatý Hodpodinu Bohu svému; nebo si tě vyvolil za lid zvláštní nade všecky lidi, kteří jsou na tváři země.“…

V Novém Zákoně jsou podobné zákazy, týkající se křesťanů s bezbožnými. Ap. Pavel prohlašuje v epištole ke Korintským: „Žena přivázaná je zákonem potud, pokud její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; může se vdát, za koho chce, toliko v Pánu.“ A v 2. epišt. 6, 14-18 pokračuje: „Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké je obcování světla a temností? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jak pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ A protož vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a dcery, praví Pán všemohoucí.“ - FE 102-103

Boží kletba spočívá na mnohých nevhodných svazcích dnešní doby. Kdyby Bible ponechala tuto otázku na pochybách, bylo by možno omluvit jednání mnohých mladých lidí. ^{AH 63} Ale požadavky Bible nejsou polovičaté; vyžadují čistotu myšlení, slov i činů. Jsme Bohu vděčni, že Jeho Slovo je světlem našim nohám a že nikdo nemusí tápat ve svých povinnostech. Mládež by měla stále zkoumat její stránky a řídit se jejími radami. Uchýlí-li se od jejich předpisů, dopustí se vždy smutných omylů. - FE 102-103

Bůh zapovídá manželství věřících s nevěřícími - Lid Boží by se neměl nikdy odvážit vstoupit na zapovězenou půdu. Bůh zapovídá manželství mezi nevěřícími a věřícími. Neobrácené srdce se však často řídí vlastními přáními a vznikají manželství bez Božího souhlasu. Proto jsou mnozí mužové a ženy na světě bez naděje a bez Boha. Jejich ušlechtilé vzněty odumřely; a satan je poutá řetězy okolností. Ti, kdož jsou vedeni vášněmi a pudy, budou sklízet trpkou životní žeň, a mohou ztratit i svou duši. - FE 500-501

Berou-li si vyznavači pravdy nevěřící, pošlapávají vůli Boží; ztrácejí Jeho přízeň a hořce litují. Nevěřící může mít vynikající mravní charakter, leč skutečnost, že se nepřizpůsobil Božím požadavkům a zanechal tak vzácné spasení, je dostatečným důkazem, aby k takovému spojení nedošlo. Snad

17
AH 63- 66

se nevěřící podobá povahou onomu mladému muži, kterému Ježíš řekl: „Jednoho se ti nedostává“. Ukázal mu na to podstatné. - 4T 505

Příklad Šalamouna - Bůh by rád přijal životy mnohých prostých a nenápadných lidí, takže by se na světě stali užitečnými a získali by slávu nebes. ^{AH 64} Satan se však neustále snaží mařit jeho úmysly a strhnout je do záhuby sňatkem s těmi, jejichž charakter je přímou překážkou na cestě k životu. Málokdo vyjde z tohoto osidla jako vítěz. - 5T 124

Satan dobře věděl, jaké ovoce přináší poslušnost; a snažil se proto v prvních letech Šalamounovy vlády - v letech, kdy vynikal moudrostí, dobrotou a upřímností - zavést vlivy, jež by nenápadně podryly Šalamounovu zásadnost a oddělily ho od Boha. A že se to nepříteli podařilo, víme ze zprávy: „Šalamoun se spříznil s faraonem, králem egyptským a vzal si jeho dceru a uvedl ji do města Davidova.“

Tím, že Šalamoun učinil smlouvu s pohanským národem a zpečetil ji sňatkem s pohanskou princeznou, rychle zapomněl na moudrá opatření, jež Bůh dal v zájmu zachování čistoty jeho lidu. Naděje, že se tato Egypťanka obrátí, byla pouze chabou výmluvou - hřích zůstal hříchem. Král přestoupil přímý rozkaz, aby zůstal oddělen od ostatních národů a spojil svou sílu s tělem.

Bůh ve svém soucitu a milosrdenství nějaký čas dohlížel na tento strašný omyl. Šalamounova žena se obrátila; a král mohl moudrým počínáním velmi přispět k zadržení zlých sil, jež pro jeho ukvapenost nabývaly vrchu. Ale Šalamoun přestal ztrácet ze zřetele Zdroj své moci a slávy. Jeho rozum počal ustupovat náklonnostem. A jak rostla jeho sebedůvěra, snažil se provádět Boží úmysly posvém…

Mnozí domnělí křesťané si myslí jako Šalamoun, že se mohou spojit s bezbožnými a budou moci uplatnit nad nimi svůj dobrý vliv. ^{AH 65} Příliš často však sami upadnou do osidla, podlehnou a vzdají se své svaté víry, svatých zásad a oddělí se od Boha. Jeden falešný krok vede k dalšímu, až se posléze octnou tam, kde již nemají naději na zlomení okovů. - FE 498-500

Výmluva - „Je nakloněn náboženství“ - Někdy se mladí vymlouvají, že nevěřící je náboženství nakloněn a splňuje veškeré předpoklady pro vytvoření krásného životního společenství, až na to - že není křesťanem. Ačkoli lepší soudnost věřícího připouští, že je nevhodné spojit svůj život s nevěřícím, přece v devíti případech z deseti vítězí náklonnost. Duchovní úpadek nastává ve chvíli, kdy oba slavnostně vyslovují při sňatku své „ano“; náboženská horlivost ochabne a jedna přehrada za druhou padá, až oba svorně stojí pod satanovou korouhví. Již o svatební slavnosti vítězí duch světa nad svědomím, vírou a pravdou. Ženich a nevěsta si vyvolili sami sebe a pohrdli Ježíšem. - 4T 505

Změna nastává u věřícího - Z počátku snad nevěřící nečiní žádné zvláštní překážky; ale jakmile je upozorněn na biblické pravdy a má jevit o ně zájem, ozve se: „Vzal/a/ sis mne a věděl/a/, jaký/á/ jsem. Nepřeji si, abych byl/a/ vyrušován/a/. Pamatuj si, že vyřadíme provždy rozhovory o tvých zvláštních názorech.“ Kdyby se věřící nějak zvlášť snažil projevovat svoji víru, vypadalo by to jako nevlídnost vůči tomu, kdo nemá zájem o křesťanskou zkušenost.

^{AH 66} Věřící část se domnívá, že se musí poněkud svému životnímu druhu přizpůsobit. Pak přijdou na řadu společenské, světské zábavy. Zprvu tak činí s velkým zdráháním, ale postupně je zájem o pravdu menší a místo víry nastupuje nevěra a pochybnost. Nikdo by neuvěřil, že kdysi pevný, svědomitý křesťan a oddaný následovník Ježíše Krista může tak začít pochybovat a upadat v zásadách. Ach, jakou to změnu způsobilo nemoudré manželství! - 4T 505-506

Přátelství se světem je velmi nebezpečné. Satan velmi dobře ví, že uzavření sňatku znamená pro nejednoho mladíka a dívku konec náboženské zkušenosti a užitečnosti. Jsou pro Krista ztraceni. Snad se po nějakou dobu snaží žít křesťansky, ale veškeré jejich snažení naráží na mohutný opačný vliv. Dříve mluvili o své víře s radostí a poznenáhlu se tohoto bodu neradi dotýkají, vědouc, že ten, s nímž sloučili svůj život, nemá o to zájem. Následkem toho vymírá jejich víra v drahocennou pravdu a satan je úskočně opřádá vlákny pochybování. - 4T 504-505

18
AH 66-69

Riskuješ radosti nebes - Mohou jít dva spolu, leč by se shodli?“ „Budou-li dva prositi zač ve jménu mém, vyslyší je Otec můj, který je v nebesích.“ Ale jak je to zvláštní! Zatím co jeden z manželů se modlí, druhý je lhostejný a bezstarostný; jeden chce jít cestou k životu věčnému, druhý kráčí po široké cestě smrti.

Stovky lidí obětovaly Krista a nebesa, protože si vzali neobrácené lidi za manžela/ku/. ^{AH 67} Je to možné, že Kristova láska a přátelství znamená pro ně tak málo, že dali přednost společenství s ubohým smrtelníkem? Váží si nebe tak málo, že jsou ochotni riskovat jeho radosti kvůli někomu, kdo nemiluje drahého Spasitele? 4T 507

Spojíš-li se s nevěřícím, stavíš se na půdu nepřítele. Zarmucuješ Ducha Božího a připravuješ se o jeho ochranu. Můžeš se odvážit pustit se do boje o život věčný proti takové přesile? - 5T 364

Taž se: „Neodvede nevěřící manžel mé myšlenky od Ježíše? Miluje víc zábavy než Boha; nebude chtít, abych měla stejné zájmy jako on? Cesta k životu věčnému je příkrá a kamenitá. Nepřidělávej si proto zbytečná břemena. - 5T 363

Domov, z nějž nikdy nemizí stíny - Srdce touží po lidské lásce, ale tato láska není tak silná nebo čistá a vzácná, aby mohla nahradit lásku Pána Ježíše. Žena může nalézt moudrost, sílu a milost pro své starosti, odpovědnosti a zármutek života jedině ve svém Spasiteli. On by měl být její silou a vůdcem. Mladá dívko, ženo, než se odevzdáš pozemskému příteli, odevzdej se dříve Kristu a neuzavírej žádné svazky, jež by s tím byly v rozporu. Ti, kdož chtějí mít pravé štěstí, musí mít požehnání nebes ve všem, co mají a co podnikají. Neposlušnost Boha naplňuje tolik srdcí a domů bídou! Milá sestro, nechceš-li mít domov, z nějž by nikdy nemizely stíny, nespojuj se s člověkem, který je Božím nepřítelem. - 5T 362-363

Uvažování křesťana - Co má činit křesťan, octne-li se v těžkosti, která vyzkouší pravost jeho náboženských zásad? ^{AH 68} Měl by říci pevně, tak aby mohl být příkladem druhým: „Jsem svědomitý křesťan. Věřím, že sobota - sedmý den týdne, je biblickým dnem odpočinutí. Naše víra a naše zásady se zcela rozcházejí. Nemůžeme být spolu šťastni, neboť budu-li já stále více poznávat dokonalou vůli Boží, bude stále nepodobnější světu, zato však se více podobat Kristu. Nebudeš-li i nadále spatřovat na Kristu nic milého, nebude-li tě pravda poutat, budeš milovat svět, který já nemohu milovat. Já však budu milovat věci Boží, jež ty nemůžeš mít rád/a/. Duchovní věci musí být pojímány duchovně. Nebudeš-li mít duchovní rozhled, nebudeš chápat Boží požadavky vůči mně, ani neuznáš mé závazky k Mistru, kterému sloužím; proto se budeš domnívat, že tě pro svoje náboženské povinnosti zanedbávám. Nebudeš šťasten/a/; budeš žárlit na mé city k Bohu a já budu ve svém náboženském přesvědčení osamocen/a/. Změníš-li své názory, odpoví-li i tvoje srdce na Boží požadavky a zamiluješ si Spasitele, můžeme své společenství obnovit.“

Tak věřící přináší pro Krista oběť a jeho svědomí s tím souhlasí. Dokazuje tím, že si příliš váží věčných hodnot, než by riskoval jejich ztrátu. Cítí, že lépe je zůstat svobodný/á/, než spojit své životní zájmy s člověkem, který dává přednost světu před Ježíšem a který by odváděl od Kristova kříže. - 4T 506-507

Bezpečný manželský svazek - Jedině v Kristu lze bezpečně uzavřít manželský svazek. Lidská láska má čerpat svá nejužší pouta z lásky Boží. Jedině tam, kde panuje Kristus, může být i pravý, nezištný cit. - MH 358

Jedna strana se po svatbě obrátí -

Ten, kdo uzavřel manželství v době, ^{AH 69} kdy nebyl obrácen, je svému manželskému druhovi věren, bez ohledu na náboženské rozdíly; avšak musí klást požadavky Boží nad veškeré lidské vztahy, byť mu to vyneslo těžkosti a pronásledování. Jeho věrnost, lásky a tichost mohou však ovlivnit nevěřící část a získat ji. - PP 175