^{AH 445} Můžeme mít za hosty anděly - Bible velmi zdůrazňuje pohostinství. Nejen že je považuje za povinnost, ale přináší mnoho krásných příkladů pohostinství a z toho vyplývajících požehnání. Nejkrásnější je příklad Abrahama.

Tyto skutky zdvořilosti uznal Bůh za tak důležité, že je dal zaznamenat ve svém Slovu. O více než 1000 let později se o nich zmiňuje inspirovaný apoštol: „Na pohostinství k hostům nezapomínejte, neboť někteří nevědouce, za hosty andělé přijímali.“

I my můžeme mít tu přednost, kterou zakusil Abraham a Lot. Projevujeme-li pohostinství dítkám Božím, můžeme do svých příbytků přijímat anděly. I za našich dnů vstupují andělé v lidské podobě do domovů lidí a jsou jejich hosty. Neviditelní andělé vždy provázejí křesťany, kteří žijí ve světle Boží přítomnosti a zanechávají v našich domovech požehnání. - 6T 341-342

Zanedbané příležitosti a přednosti - Člověk, který má odpovědnost v církvi, má mít ducha pohostinného, jak v Písmu zdůrazňuje Duch svatý. A církvi jako celku platí naučení: „Pohostinství prokazujte si navzájem bez lakomství.“ „Tak, jakž každý přijal dar, přisluhujte si navzájem jako dobří správcové rozličné milosti Boží.“

Tato napomenutí jsou velmi přehlížena. I ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, nepěstují pravé pohostinství. ^{AH 446} Ani náš lid nepovažuje pohostinství za přednost požehnání. Je příliš málo společenství, málo ochoty udělat u stolu či v rodině místo pro dva či tři další lidi bez zmatků anebo zbytečného mluvení. - 6T 342

Nevhodné výmluvy - Svatí Boží se často vymlouvají, proč nezvou nikoho do svého domova: „Nic jsem nepřichystala, nic jsem neuvařila, musí jít někam jinam.“ A jinde mají snad jinou výmluvu, proč neposkytnou pohostinství. A city hostů jsou velmi zarmouceny. Mají o těchto bratřích a sestrách a o jejich pohostinství nemilý dojem. Sestro, nemáš-li chleba, udělej to tak, jak píše bible: „Jdi k sousedce a řekni: Prosím tě, půjč mi chleba. Navštívili mě přátelé a nemám jim co předložit.“

Nenacházíme příklad, že by se někdo vymlouval na tento nedostatek chleba a nepřijal proto prosebníka. Když Eliáš přišel ke vdově ze Sarepty, podělila se s prorokem Božím o trošku mouky a on učinil div, a způsobil, že zůstala na živu sama i její synové. Tím, že poskytla přístřeší služebníku Božímu a rozdělila se s ním o to málo, co měla, nezemřela hlady. To se stane v případě mnohých, kteří to učiní podobně ke slávě Boží. Jiní se vymlouvají na své chabé zdraví; rádi by prý posloužili, kdyby měli sílu. ^{AH 447} Tito lidé se tak dlouho uzavírali a mysleli jen na své bídné pocity a mluvili o svém utrpení a bolestech, že se jim to stalo přítomnou pravdou. Dovedou myslet jen na sebe a zanedbají potřeby jiných. Nejsi-li zdráv, víme o léku. Přioděješ-li nahé a uvedeš-li potřebné do svého domu, a podělíš se o chléb s hladovým, „zazáří tvé světlo, jako jitro a zdraví tvé vzkvete náramně.“ Konání dobra je výborným lékem na nemoc. Ti, kteří rádi pomáhají, mají prosit Boha o pomoc, a On slíbil, že je vyslyší. Jejich duše bude nasycena v čas sucha a budou jako zahrada svlažená, jejíž vody nepřestávají. - 2T 28-29

Jaká požehnání ztrácíme sobeckým postojem - Bůh je zneuctěn sobeckým zájmem, který se tak často projevuje slovy: „Já a moje rodina.“ Rodina, která má tohoto ducha, musí se obrátit vlivem čistých zásad, jež se projevily v životě Ježíše Krista. Ti, kteří se uzavírají a nejsou ochotni přijímat hosty, ztrácejí mnoho požehnání. - 6T 344

140
AH 447-450

Andělé čekají, využijeme-li příležitostí ke konání dobra, jež máme na dosah ruky. Čekají, chceme-li jiným posloužit ku požehnání, aby nám přinesli požehnání. Pán sám způsobil, že nejsme všichni stejní - někteří mají víc, jiní méně, někteří jsou postižení - aby všichni měli příležitost rozvinout svou povahu. Bůh úmyslně dopustil, aby chudí byli mezi námi, aby nás vyzkoušel a zkusil, co je v našem srdci. - 2T 28

Jakmile vymizí duch pohostinství, srdce se zatvrdí v sobectví. - MS 41 1903

Komu máme poskytnout pohostinství? - Nesmíme se ve společenských vztazích řídit diktátem světských zvyků, ale duchem Kristovým a učením Jeho Slova. ^{AH 448} Izraelští pamatovali při každé slavnosti na chudé, cizince a levity, kteří pomáhali kněžím ve svatyni, a byli současně náboženskými učiteli a misionáři. Lid je považoval za své hosty, poskytoval jim při všech příležitostech společenských a náboženských slavností pohostinství, měl o ně něžně pečovat v nemoci a tísni. Takové lidi máme uvítat. Jak potěší takové uvítání a povzbudí misijní ošetřovatelku či učitele. Starostmi přetíženou, upracovanou matku, nebo slabé a přestárlé, kteří jsou často bez domova, zápasí s chudobou a mají mnoho jiných potíží.

Kristus praví: „Když pořádáš hostinu či oběd, nezvi své přátele, své bratry ani příbuzné, ani bohaté sousedy, kteří tě zase pozvou a oplatí ti. Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené a slepé. Budeš mít požehnání. Oni se ti nemohou odměnit, ale ty přijmeš odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

To jsou hosté, kteří vám nezpůsobí velké zatížení. Nemusíte pro ně chystat nic pracného nebo nákladného. Nemusíte pořádat nic okázalého. Teplo milého přijetí, místečko u vašeho krbu, či rodinného stolu, přednost účasti při pobožnosti, bude mnohým zábleskem nebes.

Náš soucit musí přesahovat hranice vlastního „já“ a rodinných stěn. Ti, kteří chtějí ze svého domova vytvořit místo požehnání pro druhé, mají vzácnou příležitost. Společenský vliv má předivnou moc. Chceme-li, můžeme ho využít a pomáhat svému okolí. - MH 352-354

^{AH 449} Útočiště pro mládež v pokušení - Naše domovy mají být místem útočiště pro pokoušenou mládež. Mnozí stojí na rozcestí. Všechny vlivy a dojmy rozhodují o tom jak se rozhodnou v přítomnosti a pro věčnost. Zlo je láká. Jeho kouzla jsou třpytivá a přitažlivá. Mají pro každého svůdné přijetí. Všude kolem nás jsou mladí lidé, kteří nemají domov, anebo kteří doma nenajdou pomocnou, povznášející sílu a upadají do hříchu. Hynou na samém prahu našich příbytků.

Tato mládež potřebuje, aby jim někdo podal soucitnou ruku. Několik prostých, vlídných slov a drobná pozornost zaplaší mraky pokušení, hromadící se v duši. Upřímný projev božského soucitu dovede otevřít dveře srdce, jež potřebuje vůni Ježíšových slov a prostý, jemný dotyk ducha Kristovy lásky. Chcete-li projevit zájem o mladé lidi, pozvěte je do svých domovů a obklopte je milými, prospěšnými vlivy. Mnozí se obrátí na cestu vzhůru. - MH 354

Zachovejte si rodinnou prostotu - Hosté nesmí zabrat všechen čas a pozornost matky, která musí v prvé řadě pečovat o časné a duchovní blaho svých dětí. Nesmí věnovat čas připravování jemných zákusků, koláčů a nezdravého masa. Jsou to zbytečná vydání a mnozí si to nemohou dovolit. Příklad je však ještě horší. Zachovejte si v rodině jednoduchost. Nesnažte se budit zdání, že si můžete dovolit něco, co ve skutečnosti není pravda. ^{AH 450} Nesnažte se něco předstírat, ať již v úpravě stolu či v chování.

Chovejte se k návštěvníkům vlídně, aby se cítili jako doma, nikdy však nezapomeňte, že máte učit dítky, které vám Bůh dal. Ony dávají dobrý pozor a nesmíte jim být v ničem špatným příkladem. Buďte ke svým hostům takoví, jací jste ve své rodině každý den - příjemní, pozorní a zdvořilí. V tomto směru mohou být všichni vychovateli a příkladem dobrých skutků. To dokáže, že jsou ještě důležitější věci, než jen starost o jídlo, pití a odívání. - Střídmost, 143

141
AH 450-451

Zachovejte klidné a pokojné ovzduší - Byli bychom mnohem šťastnější a prospěšnější, kdyby se náš rodinný život a společenský styk vyznačoval Kristovou tichostí a jednoduchostí. Nenamáhejme se tolik, jen abychom vzbudili údiv či závist návštěvníků. Raději se snažme všechny kolem sebe obšťastnit ochotou, soucitem a láskou. Návštěvníci mají vidět, že se snažíme žít podle vůle Ježíše Krista. Mají poznat, že i když žijeme v prostých poměrech, jsme spokojení a vděční. Pravý křesťanský domov se má vyznačovat klidem a pokojem. Takový příklad nebude marný. - RH 28. 12. 1897

^{AH 451} Nebesa vedou účet vydání - Kristus zaznamenává pozorně všechna vydání, učiněná pro něho. Postará se o vše, co je po této stránce potřebné. Ti, kteří pro Ježíše Krista pohostí své bratry a sestry, a snaží se, aby návštěva posloužila hostům i jim samým, jsou v nebesích zaznamenáni a jsou hodni zvláštního požehnání.

Kristus nám dal ve svém životě příklad pohostinství. Když byl obklopen hladovým zástupem u jezera, neposlal je domů neobčerstvené. Řekl učedníkům: „Dejte jim jíst.“ (Mat 14, 16) A tvůrčí mocí se postaral o dostatek pokrmu pro všechny přítomné. Ale jak prostá strava to byla. Nebyl to žádný přepych. Ten, který má k dispozici veškeré zdroje nebes, mohl připravit lidem nejbohatší hostinu. Ale on se jim postaral jen o to, co ukojilo jejich hlad, a co bylo denní stravou rybářů na pobřeží.

Kdyby lidé byli dnes prostí ve svých zvycích, a kdyby žili v souladu se zákonem přírody, byl by dostatek zásob pro všechny potřeby lidské rodiny. Bylo by méně zdánlivých potřeb a více příležitostí k práci podle vůle Boží.

Jsme-li chudí, neznamená to, že nemáme být pohostinní. Máme se podělit o to, co máme. Mnozí se mají co ohánět, aby měli na živobytí a na své životní potřeby. Milují však Ježíše v osobě Jeho svatých, a ochotně projevují pohostinství věřícím i nevěřícím, a snaží se svým hostům posloužit. Vítají návštěvníky u rodinného krbu i oltáře. Modlitební chvíle působí na návštěvníky a možná, že jediná návštěva poslouží duši k záchraně před smrtí. Tuto práci Pán zaznamenává a praví: „Já odplatím“. - 6T 344-345.347

Pochopte svou příležitost - Bratři a sestry, probuďte se. Nebojte se dobrých skutků. „Čiňme dobře, neumdlévejme, a v pravý čas sklidíme odměnu.“ Nečekejte, až vám jiní řeknou, co je vaší povinností. ^{AH 452} Otevřete oči a rozhlédněte se kolem sebe. Seznamte se s bezmocnými, postiženými a potřebnými. Neskrývejte se před nimi, abyste neviděli jejich situaci. Kdo podá důkaz čistého náboženství, neposkvrněného sobectvím, ani zkažeností, jak uvádí Jakub? Kdo se snaží vykonat vše, co je v jeho silách, a pomáhá ve velkém plánu vykoupení? - 2T 29