^{AH 360} „Cti otce svého a matku svou“ - Děti jsou po celý život povinny ctít své rodiče. Jsou-li rodiče slabí a staří, mají jim děti věnovat tolik něžnosti, kolik potřebují. Děti se mají chovat rozhodně a ušlechtile, byť by to vyžadovalo sebezapření, tak, aby rodiče neměli ani pomyšlení na starost a úzkost.

Děti mají být vedeny tak, aby otce a matku milovaly a aby se o ně něžně staraly. Starejte se děti o ně samy; vždyť nikdo jiný jim nemůže tak prokázat lásku jako vy. Využijte vzácné příležitosti a rozsévejte símě vlídnosti. - MS 18 1891

Naše závazky k rodičům nikdy nepřestávají. Naše láska k nim a jejich láska k nám se neměří na léta ani na vzdálenost, a naše odpovědnost nikdy neustává. - RH 15. 11. 1892

Děti, pamatujte si dobře, že staří rodiče mají přinejlepším jen málo radosti a pohodlí. Co je může víc zarmoutit, než zřejmé zanedbávání ze strany dětí? Jakého většího hříchu se mohou děti dopustit, než působí-li zármutek starému, bezmocnému otci či matce? - RH 15. 11. 1892

Zpříjemňujte jim život - Jakmile děti dospívají, myslí si někdy, že postarají-li se o rodiče, jejich povinnost tím končí. Věnují-li jim pokrm a přístřeší, nedávají jim lásku a soucit. ^{AH 361} Rodiče ve stáří touží po něžnosti a po sympatiích a děti je bezcitně olupují o svoji pozornost. Děti nemohou nikdy připravovat rodiče o úctu a lásku. Dokud rodiče žijí, mají si jich děti s radostí vážit a ctít. Mají do jejich života ve stáří vnést co nejvíce radosti a slunečního jasu. Měli by jim zpříjemnit cestu ke hrobu. Nejlepším doporučením pro dítě na světě je to, že si vážilo svých rodičů. Miluje-li a ctí otce a matku, bude to uvedeno jako nejlepší záznam v nebeské knize. - RH 15. 11. 1892

Nevděčnost vůči rodičům - Je vůbec možné, aby děti byly hluché k nárokům otce a matky, že samy neodstraní podle svých možností veškeré důvody k radosti a nepečují o ně s neochvějnou láskou a oddaností? Je to možné, že nemají radost z toho, že mohou zpříjemnit poslední dny svých rodičů? Jak může syn nebo dcera přenechat otce či matku cizím, aby se o ně starali? I když je matka nevěřící a nepříjemná, není dítě zproštěno povinnosti, kterou na ně Bůh vložil - totiž pečovat o rodiče. - RH 15. 11. 1892

Někteří rodiče jsou sami vinní, že si jich děti neváží - Dovolí-li rodiče dětem v dětství, aby si jich nevážili, trpí-li jim nevlídná a strohá slova, uvidí to v pozdějších letech a sklidí strašnou žeň. Opomenou-li rodiče vyžadovat od dětí rychlou a dokonalou poslušnost, zanedbávají správný povahový základ svých dětí. Připravují děti, že si jich ve stáří nebudou vážit a budou jim působit zármutek, až se budou blížit ke hrobu, nezmění-li milost Pána Ježíše jejich srdce a charakter. - MS 18 1891

^{AH 362} Neoplácejte nespravedlivým rodičům - Kdosi řekl o své matce: „Vždyť jsem ji nenáviděl a ona nenáviděla mne.“ Tato slova jsou zaznamenána v nebeských knihách a budou čtena v den soudu, kdy každý bude odměněn podle svých skutků.

Myslí-li si děti, že s nimi rodiče zacházeli přísně, pomůže jim to, aby rostly v milosti a známosti Ježíše Krista, aby odrážely jeho obraz? Mají chovat obraz pomsty a odplaty vůči rodičům, zvláště jsou-li staří a slabí? Nemá právě bezmocnost rodičů působit na lásku dětí? Nemají potřeby stařičkého otce a matky působit na ušlechtilé city srdce? Nemají se z milosti Boží chovat k rodičům s něžnou pozorností a úctou? Ach, kéž se vaše srdce nikdy nezatvrdí k otci a matce! Jak se může dcera, hlásící se ke Kristu chovat nenávistně vůči matce, zvláště když je stará a nemocná? Děti mají mít ve svých srdcích dobrotivost a lásku, nejsladší ovoce křesťanského života, a dokazovat je rodičům. - RH MS 18 1891

113
AH 362-367

Buďte trpěliví k jejich slabostem - Zvláště hrozné je pomyšlení, že dcera nenávidí matku, která zestárla a zeslábla, a která je postižena drobnými slabostmi, jako kdysi její dítě v útlém věku! Jak trpělivě a něžně se děti mají chovat k takové matce! Mají s ní mluvit něžně, aby ji nepopudily. Opravdový křesťan není nikdy nevlídný, nikdy, za žádných okolností nezanedbá otce ani matku. Vždyť pamatuje na přikázání: ^{AH 363} „Cti otce svého a matku svou“. Bůh řekl: „Před člověkem šedivým povstaň a měj v úctě starce“.

Děti, dbejte, aby vaši slabí a nemohoucí rodiče mohli být v posledních dnech spokojení, klidní a šťastní. Dbejte, pro Ježíše Krista, aby odcházeli do hrobu, provázeni jedině vašimi vlídnými slovy, láskou, milosrdenstvím a odpuštěním. Chcete, aby vás Pán miloval, měl s vámi soucit, odpustil vám a ulehčil vám v nemoci? Nemáte se k jiným chovat tak, jak čekáte od nich samých? - MS 18 1891

Jak si Bůh představuje péči o staré lidi - Musíme vás vždy znovu upozorňovat nato, jak byste měli pečovat o naše staré bratry a sestry bez domova. Co lze pro ně vykonat? Opakuji, co mi v této věci Pán ukázal: Není nejlepší, zřizujeme-li pro staré lidi ústavy, kde jsou sami. Neposílejme je z domu. Členové rodiny se mají sami postarat o své příbuzné. Není-li to možné, je to povinností církve a dokonce přednost. Všichni, kdož mají Kristova ducha, budou si vážit slabých a starých a budou se k nim chovat se zvláštní úctou a něžností. - 6T 272

Přednost, jež přináší uspokojení a radost - Myšlenka, že děti poskytly rodičům pohodlí, blaží po celý život a bude pro ně zvlášť radostná, až samy budou potřebovat soucit a lásku. Ti, jejichž srdce jsou naplněna láskou, budou vidět zvláštní přednost v tom, že mohou rodičům zpříjemnit cestu ke hrobu. Budou se radovat, že mohli svým milovaným rodičům poskytnout pohodlí a klid v jejich posledních dnech. ^{AH 364} Chovají-li se děti jinak, připraví-li bezmocné staroušky o něžnou péči, budou trpět výčitkami svědomí a lítostí, není-li jejich srdce tvrdé a studené jako kámen. - RH 15. 11. 1892