„V sobotu jsem navštívila shromáždění s důvěrou v Boží pomoc. Když jsem mluvila ke sboru, byla jsem potěšena a občerstvena. Pán mi daroval svůj klid a mír. Cítila jsem odpovědnost za mládež a moje slova patřila zvláště jim. Naslouchali pozorně s vážnou tváří a se slzami v očích. Ke konci své řeči jsem prosila všechny, kteří si přejí být křesťany, aby přišli dopředu. Přišlo jich třináct. Byli to všechno děti a mladí lidé ve věku od 8 do 15 let, kteří takto vyjádřili své rozhodnutí začít nový život. Takovýto pohled stačil k obměkčení nejtvrdšího srdce. Zdálo se, že bratři a sestry, zvláště rodiče dětí, byli hluboce pohnuti. Kristus nám řekl, že v nebesích je radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání. Andělé s radostí přihlížejí této scéně. Skoro všichni, kteří přišli dopředu, promluvili několik slov o své naději a o svém rozhodnutí. Takováto svědectví stoupala jako kadidlo vzhůru k trůnu Božímu. Všechna srdce cítila, že to byly vzácné chvíle. Bůh byl přítomen“. (ST 19. 1. 1882)