Pán nechává zaznívat zvláštní volání bloudícím, slabým, kolísajícím a zvláště těm, kteří odpadli od pravdy, aby se cele vrátili ke stádu. Mnozí se však nenaučili, že na nich spočívá povinnost vyjít a hledat tyto ztracené ovce.
Farizeové reptali, že Ježíš přijímal celníky a jedl s nimi. Ve své samospravedlnosti pohrdali těmito ubohými hříšníky, kteří rádi naslouchali slovům Ježíšovým. Aby pokáral tohoto ducha zákoníků a farizeů a všem zanechal působivé naučení, vyprávěl Pán podobenství o ztracené ovci. Všimni si zvláště těchto bodů:
Devadesát devět ovcí bylo ponecháno o samotě a ta jediná byla pilně hledána. Pro nešťastnou ovci bylo vynaloženo velké úsilí. Takové úsilí by měla církev vynaložit pro ty členy, kteří zbloudili od Kristova stáda. Odešli daleko? Jdi za nimi, nečekej, až se vrátí.
Když byla nalezena ztracená ovce, byla s radostí donesena domů a nastalo velké radování. Toto znázorňuje blahoslavenou, radostnou práci pro bloudící. Šťastná je církev, která má bohaté úspěchy v této práci. Blahoslavené práce ze zúčastní muž nebo žena, jejichž duše je pohnuta soucitem a láskou k bloudícím a kteří se namáhají přivést je do stáda Velkého pastýře. Jaká je to úchvatná myšlenka, že při takovémto znovuzískání hříšníka panuje v nebi více radosti než nad devadesáti devíti spravedlivými! Sobecké, přísné duše, které se druhých straní a obávají se pomoci zbloudilým duším, aby se neznečistily, kdyby to dělaly, nezakusí, jak sladká je taková misijní práce, nepocítí blaženost, která naplňuje nebesa radostí při záchraně jednoho zbloudilého.
Ta církev nebo sbory, které nenesou břemena za jiné, kteří se uzavírají do sebe, brzy duchovně zeslábnou. Práce udržuje silného muže při síle. Duchovní práce, námaha a nadšení učiní církev Kristovu silnou.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt