Můj muž navštívil shromáždění v New Hampshire, Maine. Po dobu jeho nepřítomnosti jsem měla velké starosti, protože jsem se bála, aby neonemocněl cholerou, která tehdy vypukla. Ale jedné noci se mi zdálo, v době, kdy vůkol nás mnoho lidí umíralo na choleru, že mne můj muž pozval na procházku. Na procházce jsem zpozorovala, jak se jeho oči podlévají krví, obličej rudne a rty blednou. Řekla jsem mu, že se bojím, že bude snadnou obětí cholery. On řekl: "Pojď kousek dál, ukážu ti jeden prostředek proti choleře."

Když jsme šli dále, přišli jsme k mostu vedoucímu přes řeku. Tu mne náhle opustil a vrhl se do vody a zmizel mým očím. Bála jsem se, on se však vrzy vynořil a držel v ruce sklenici perlivé vody. Pil z ní a řekl: "Touho vodou se vyléčí všechny nemoci." Opět se ponořil a vynesl jinou sklenici čistě vody, držel ji nahoře a opakoval stejná slova.

Byla jsme smutná, že mi nenabídl ani trochu vody. On však řekl: "Na dně této řeky je pramen, který vyléčí všechny nemoci a každý se musí odvážit tam skočit. Nikdo nemůže tuto vodu dostat pro druhého. Každý se musí sám vrhnout dolů, aby ji dosáhl." Když vypil sklenici vody, podívala jsem se na jeho obličej. Barva pleti byla světlá a přirozená. Zdálo se, že je zdravý a silný. Když jsem se probudila, zmizel všechen můj strach a svěřila jsem svého muže ochraně milosrdného Boha a pevně věřila, že mi ho přivede zpět.