Shromáždění ve West Enosburgh bylo velmi zajímavé. Bylo velice milé setkat se opět s našimi starými, osvědčenými přáteli i v tomto státě a mluvit s nimi. V krátké době jsme vykonali velké a dobré dílo. Tito přátelé byli většinou chudí a pracovali pro zabezpečení denních potřeb tady, kde se muselo za jeden dolar pracovat více než za dva na západě. Byli k nám však štědří. V žádném státě nebyli bratři věrnější než ve starém Vermontu.

Naše příští shromáždění bylo v Adams Center, N. Y.. Bylo to velké shromáždění. Na tomto místě a v okolí bylo více osob, jejichž případy mi byly ukázány a o něž jsem se hluboce zajímala. Byly to osoby velkých mravních hodnot. Někteří byli v životním postavení, které jim ztěžovalo nesení kříže přítomné pravdy, nebo si to alespoň mysleli. Jiní středního věku byli od dětství vychováváni v zachovávání soboty, nenesli však kříž Kristův. V tomto postavení bylo těžké jimi pohnout. Musela jim být odebrána důvěra v jejich dobré skutky a oni přivedeni k přesvědčení, že jsou bez Krista ztraceni. Nemohli jsme se vzdát těchto duší a pracovali jsme všemi silami, abychom jim pomohli. Poté byli pohnuti a já jsem byla šťastná, že jsem od té doby o některých z nich slyšela dobré zprávy.

Pán obrací mocné a zámožné muže a přivádí je do našich řad. Chtějí-li činit pokroky v křesťanském životě, růst v milosti a poté sklidit bohatou odměnu, musí svého bohatství užít k podpoře pravdy.