Naše cesta do Washingtonu byla namáhavá. Konečně jsme našli přístřeší v útulné domově bratra Farnswortha. Naši hostitelé udělali vše pro to, aby nám podle svých možností připravili pohodlí a co největší možnost odpočinku.

V sobotu kázal tvůj otec dopoledne a po krátké, asi dvacetiminutové přestávce, jsem mluvila já a pro mnohé jsem měla svědectví a pokárání. Večerní shromáždění bylo v domě bratra Farnswortha. Příštího rána jsme šli opět do domu, kde bylo shromáždění. Snažili jsme se, aby ti, kdo vyznávali pravdu, uznali svůj stav velké temnoty a odpadlictví před Bohem a pokorně se vyznali.

Večerní shromáždění bylo opět v domě bratra Farnswortha. Pán pomáhal onoho večera bratru Andrewsovi, když mluvil o utrpení pro Krista. Byl uveden případ Mojžíšův, který nechtěl být synem faraonovy dcery a zvolil si raději nesnáze trpěné s lidem Božím, než mít časné pohodlí hříchu a pokládal potupu Kristovu za větší bohatství než poklady Egypta, neboť vzhlížel k odplatě. (viz. Žid 11,24-26)

V pondělí začalo shromáždění v 10 hodin dopoledne. Předmětem úvahy byl opět stav církve. Vážnými prosbami jsme je prosili, aby se navrátili k Bohu a obrátili se. Pán nám v práci pomohl.. Naše ranní shromáždění skončilo ve tři nebo ve čtyři hodiny odpoledne. Všechny tyto hodiny jsme jeden po druhém strávili vážnou prací pro neobrácenou mládež.

V úterý večer jsem mluvila hodinu zcela volně. Bratr Andrews mluvil vážně a dojímavě. Duch Páně byl ve shromáždění. Připadalo nám, že se andělé Boží přibližují a zahánějí zlé anděly. Kazatelé i členové plakali jako děti. Cítili jsme, že jsme získali půdu. Moci temnoty se vzdaly. Naše shromáždění skončilo úspěšně.

Shromáždění příštího dne začalo v 10 hodin. Mluvila jsem asi hodinu o ponížení a oslavení Kristově. Potom jsme začali naši práci pro mládež. Rodiče přišli do shromáždění a přivedli s sebou děti, aby měly účast na požehnání.. Prosili jsme vážně děti, až jich 13 povstalo a projevilo přání stát se křesťany. Asi dvacetiletý mladý muž přišel 40 mil pěšky, aby nás viděl a uslyšel pravdu. Dříve než nás opustil, neučinil vyznání víry, zaujal však místo na straně Pána.

To bylo jedno z nejlepších shromáždění. Plakali jsme, když jsme se se všemi loučili a cítili jsme, že na nás spočinulo požehnání nebes.