Půl století uplynulo od té doby, co sestra Whiteová a její manžel pohřbili své nejmladší dítě a brzy nato svého prvorozeného na krásném místě, kde měla nyní být sama uložena k odpočinku. Když byl v roce 1881 bratr James White uložen vedle svých dětí ke spánku, tu jeho truchlící družka nepomyslela na to, že ji Pán tak posilní a že bude ještě plnou třetinu století činná v díle. Přece tomu tak bylo. Nyní, když nastal konec jejího působení, měla spočinout po boku svých drahých.

Bratr Evans četl příběh o Lazarově vzkříšení z mrtvých, jak je zapsáno v 11. kapitole Janově. Ježíš prohlásil: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“ Bratr Evans četl také z 1. Korintským 15. kapitoly mnohá jasná, potěšující ujištění o vzkříšení spravedlivých.

„Není-liť z mrtvých vstání, anižť Kristus z mrtvých vstal. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli. V Kristu všickni obživeni budou. Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? Bohu dík, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. Protož bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.