Když jsme přišli na pozemek stanového shromáždění v Groveland, probíhalo tu již zvláštní shromáždění. Na pozemku bylo rozbito 47 stanů kromě tří velkých stanů (rozměry 24x37m v obvodu). Sobotní shromáždění byla velmi požehnaná. Církev znovu ožila a posilnila se, hříšníci a odpadlíci byli přivedeni k uvědomění si nebezpečí.

V neděli ráno čluny a vlaky vyložily v tisících živý náklad na pozemku ležení. Bratr Smith mluvil dopoledne o východní otázce. Předmět se těšil obzvláštnímu zájmu a lidé poslouchali s největší pozorností.

Odpoledne jsem si je ztěží mohla prorazit cestu stojícím davem k řečnickému stolku. Když jsem k němu přišla, bylo přede mnou moře hlav. Ohromný stan byl plný a tisíce stály venku a tvořily několik stop širokou živou zeď. Na prsou a v krku mě velmi bolelo, věřila jsem však, že mi Bůh při této důležité příležitosti pomůže. Pán mi dal velkou volnost mluvit k onomu nesmírnému množství o křesťanské střídmosti. Když jsem mluvila, zapomněla jsem na slabost a bolesti a poznala, že mluvím k lidem, kteří má slova nepokládají za prázdné povídání. Přednáška trvala déle než hodinu a celou tu dobu poslouchali s největší pozorností.

V pondělí ráno jsme se v našem stanu spojili k modlitbě za mého muže. Předložili jsme jeho případ velkému lékaři. Byly to drahocenné chvíle, pokoj nebes na nás spočíval. Následující slova mi byla důrazně předložena: „naše víra je vítězství, které přemohlo svět.“ (1. Jan 5,4) Všichni jsme cítili požehnání Boží, které na nás spočívalo.

Potom jsme se shromáždili ve velkém stanu. Můj muž se k nám připojil a měl krátký proslov. Mluvil vzácná slova, vycházející ze srdce obměkčeného a planoucího hlubokým vědomím milosti a dobroty Boží.

Potom jsme se chopili práce tam, kde jsme ji v sobotu zanechali a strávili jsme dopoledne zvláštní prací pro hříšníky a odpadlíky, z nichž dvě stovky lidí různého věku od desetiletého dítěte až k šedovlasým mužům a ženám přišlo dopředu, abychom se za ně modlili. Více než dvacet z nich vkročilo dopředu poprvé na cestu života víry. Odpoledne bylo pokřtěno 38 osob a hodně jich odložilo křest až po svém návratu domů.

V pondělí večer jsem stála u řečnického stolku ve stanovém shromáždění pořádaném v Danvers, Mass. Přede mnou bylo shromážděno velké množství lidí. Byla jsem příliš vyčerpaná, než abych zformulovala své myšlenky do souvislých vět, cítila jsem, že je mi třeba pomoci a prosila jsem o to z celého srdce. Byla jsem si vědoma toho, že má-li být má práce provázena vůbec nějakým úspěchem, musí se to stát silou Všemohoucího.

Duch Páně na mne spočíval, když jsem se snažila mluvit. Cítila jsem ho jako elektrický proud na svém srdci a všechna bolest ihned ustala. Měla jsem velké bolesti v nervech vedoucích do mozku. Tyto bolesti také přestaly. Můj zanícený krk a bolestivé plíce byly zase normální. Levá ruka a rameno se díky bolesti staly téměř nepotřebnými, ale nyní byla jejich přirozené citlivost obnovena. Můj duch byl jasný, má duše plná světla a lásky Boží. Zdálo se, že mě obkličují ze všech stran andělé Boží jako plamenná zeď.

Přede mnou byli lidé, které snad až do dne soudu nepotkám. Touha po jejich spasení mě pobízela mluvit vážně v bázni Boží tak, abych mohla být čistá od jejich krve. Velká volnost provázela mou přednášku trvající hodinu a deset minut. Ježíš byl mým pomocníkem a jeho jméno budiž pochváleno. Posluchači byli velmi pozorní.

V úterý jsme se vrátili do Grevelandu, kde byl tábor zrušen a stany strženy a naši bratři a sestry se rozloučili a byli připraveni nastoupit do vlaku, aby se vrátili domů. Toto stanové shromáždění bylo jedno z nejlepších, jichž jsem se kdy zúčastnila.

Odpoledne nás vzal bratr Haskell s sebou ve svém povoze a vystoupili jsme v South Lancasteru, abychom si chvíli odpočinuli v jeho domě.

Rozhodli jsme se, že část cesty do Vermontkého stanového shromáždění pojedeme v soukromém vozidle, protože jsme věřili, že to bude pro mého muže snesitelnější. V poledne jsme se zastavili na silnici, rozdělali oheň, uvařili oběd a spojili se k modlitbě. Na tyto vzácné hodiny strávené ve společnosti bratra a sestry Haskellové, sestry Ingové a sestry Huntley nikdy nezapomeneme. Po celou cestu ze South Lancasteru do Vermontu stoupaly naše modlitby k Bohu. Když jsme jeli tři dny, nastoupili jsme do vlaku a dokončili naši cestu.

Toto shromáždění mělo zvláštní užitek pro dílo ve Vermontu. Pán mi dal sílu mluvit skoro každý den k lidem.

Z Vermontu jsme jeli přímo na stanové shromáždění v New Yorku. Pán mi dal velkou volnost k mluvení. Avšak někteří nebyli připraveni mít užitek ze shromáždění. Nepoznali svůj stav, nehledali vážně Boha, ačkoliv vyznali své odstoupení a odhalili své hříchy. Jeden z hlavních účelů, proč jsou stanová shromáždění pořádána je, aby si naši bratři a sestry uvědomili, jak jsou přetíženi starostmi tohoto života. Je velkou ztrátou, zůstanou-li tyto příležitosti nevyužity.