Mezi námi jako lidem božím se ukázala váhavá nedbalost a zločinná nevěra, jež nás zdržovaly od konání díla, které nám Bůh svěřil, v němž máme nechat svítit naše světlo jiným národům. Ukazuje se strach jít v tomto velkém díle kupředu a něčeho se odvážit. Máme obavu, že vydáním prostředků nedosáhneme výsledků. Co když budou vydány prostředky a my přesto neuvidíme zachráněné duše? Co na tom záleží, že část našich prostředků byla ztrátou? Je lépe pracovat a zůstat u práce než nekonat nic. Nevíte, co se zdaří, zda to či ono.

Bůh chce mít muže, kteří se odváží všeho, aby zachránili duše. Ti, kteří nechtějí jít vpřed, dokud před sebou nevidí jasnou cestu, nebudou v této době užiteční k rozšiřování pravdy Boží. Potřebujeme nyní pracovníky, kteří jdou vpřed v temnotě stejně jako ve světle a kteří ve zmalomyslnění a klamných nadějích pevně stojí a s vírou pracují dále se slzami a trpělivou nadějí sejí u všech vod a důvěřují Pán, že dá ovoce. Pán si žádá muže odvahy, naděje, víry a vytrvalosti, kteří směřují k určitému cíli.