Přestože starosti které na nás doléhaly ve spojení s prací v nakladatelství a jiných odvětví díla byly příčinou velkých těžkostí, přece jen největší obětí, kterou jsem byla nucena učinit ve spojení s dílem bylo, že jsem většinou musela přenechat své děti v péči jiných.

Henry byl od nás odloučen pět let a Edson měl jen málo naší péče. Po mnoho let byla naše rodina v Rochesteru velmi velká a náš domov se podobal hotelu, v němž jsme my sami většinu času nebyli. Měla jsem velkou starost, aby mé děti neměly zlé návyky. Byla jsem často smutná, když jsem myslela na rozdíl mezi postavením mým a jiných, kteří na sebe nechtěli vzít žádné břímě a starost a mohli být stále u svých dětí, aby jim radili a vyučovali je a kteří svůj čas trávili téměř výlučně ve svých vlastních rodinách. A tu jsem se ptala: "Žádá Bůh jen od nás a jiné nechává bez břemen? Je to spravedlivé? Musíme být tak honěni z jedné starosti do druhé, z jedné části díla do druhé a mít tak málo času k výchově dětí?"