Prospěch díla Božího nevyhnutelně vyžadoval, aby vedení dovolovalo ve všech odvětvích co největší rozvoj. „Bůh si přeje, aby jeho pozvedající dílo se rozšiřovalo a zvěstovalo s mocí“, prohlásila sestra Whiteová v jednom poradním zasedání, konaném před pravidelným zahájením konferenčního zasedání. „Ale správa díla je zmatená… Bůh žádá změnu.“

V zahajovací den konference hovořila sestra Whiteová ještě dále o této věci:

„Správní síly sdružení by měly být značně posíleny… Bůh nepostavil do našich řad královskou moc, aby ovládala to nebo ono odvětví díla. Dílo bylo velmi omezeno pokusem kontrolovat ho ve všech jeho odvětvích. Je zde vinný kmen s neplodnými místy, na něž nebyla použita žádná péče, když chtěl někdo vyjít, aby to místo ve jménu Páně vzdělal, nedostal by žádnou pomoc, jen svolení malého kruhu mužů, jež mají v rukou moc. Bůh však chce, aby jeho pracovníci pomoc dostali. Jestliže se sto osob vydá s poselstvím na potřebná místa a budou volat k Bohu, otevře jim cestu… Kdyby dílo nebylo tak omezováno…, šlo by majestátně vpřed. Nejprve by postupovalo ve slabosti, ale Bůh nebes žije, velký pozorovatel žije…

Musí nastat obnova, reorganizace. Do výboru musí být přinesena síla a moc.“ (Gen. conf. bulletin, 1901, 25-26)

Když bylo o několik dní později navrženo, aby byla jižní pole sjednocena v silnou misijní konferenci, řekla sestra Whiteová:

„Nařízení vydaná pro ono pole jsou v souladu se světlem, jenž mi bylo dáno. Bůh si přeje, aby jižní pole dostalo konferenci samo pro sebe. Práce, jež tam musí být vykonána musí být konána jinak, než v některém jiném poli. Pracovníci tam budou pracovat zvláštním způsobem, avšak přesto bude práce vykonána…

Bůh Izraelský nás všechny spojí. Utvoření nové konference nás nemá rozdělit. Má nás spojit. Konference, jež jsou tvořeny, se mají mocně a pevně držet Boha, aby On mohl svou moc osvědčit skrze ně a mohl z nich udělat významné vzory v nesení ovoce.“ (General conference bulletin, 1891, pp. 69,70)

Když byly tyto plány v pozdějších letech vedoucími bratry ještě plněji prováděny, radovala se sestra Whiteová při mnoha příležitostech nad úspěchem, který provázel námahu zástupů pracovníků, jenž se ke službě připravili v mocných výchovných střediscích v severní Americe, Evropě a Austrálii.

Měla velkou radost, když zprávy našich misionářů v Číně oznamovaly, že Pán v té zemi zvláštním způsobem předcházel své pracovníky a připravoval srdce pohanů pro přijetí přítomné pravdy. Když Pán otvíral dveře v polích, na která bylo v dřívějších letech nelehké se dostat, naléhala na vedoucí bratry, aby udělali vše, co bylo v jejich silách, aby spolupracovali s nebeskými bytostmi, které v temných místech země tak zjevně působily. V téže době dále povzbuzovala ty, kteří pracovali v ústavech, aby mladým vzdělávajícím se lidem převáděli vysoké ideály, za nimiž vždy ústavy našeho společenství stály a aby zdvojnásobily své snahy vzdělat mnoho pracovníků, aby nastoupili na pole zrající ke žni. Tak měl být domov, ať už Amerika, Evropa, Austrálie nebo jiné příznivé země, těsně spojeny s dalekými zeměmi a všechna opatření učiněná pro podporu díla Božího měla k dosažení cíle, jímž byla příprava lidu pro příchod Páně, spolupracovat.