Zde začala naše první účinná práce od nemoci mého muže. Zde začal pracovat jako v dřívějších letech, i přesto, že byl velmi slabý. Mluvil třicet nebo čtyřicet minut dopoledne v sobotu a v neděli, já jsem použila zbývajícího času a dopoledne každého dne jsem mluvila asi jednu a půl hodiny. Poslouchali nás s největší pozorností. Viděla jsem, že můj muž nabíral síly, jeho duch se zjasňoval a řeč byla souvislejší. Když při jedné příležitosti jasně a mocně mluvil hodinu, byla jsem nevýslovně vděčná.

Má práce ve Wrightu byla velmi vyčerpávající. Ve dne jsem pečovala o svého muže a často i v noci. Dávala jsem mu koupele, vyjížděla s ním dvakrát denně za hezkého i nepříznivého počasí , chodila jsem s ním na procházky. Psala jsem, zatímco on diktoval své zprávy pro „Review“ a psala jsem také mnoho dopisů. Kromě mnohých osobních svědectví jsem napsala většinu ze „Svědectví pro církev“ č. 11.