Skupina věřících v Portlandu nevěděla nic o tom, co se událo v mém nitru a co mne zmalomyslňovalo. Věděli však, že má mysl byla z nějaké příčiny zarmoucena a cítili, že je to hřích z mé strany k milostivému způsobu , jímž se mi Pán zjevil. V domě mého otce se konala shromáždění, ale neklid v mé mysli byl tak veliký, že jsem do nich jistou dobu nechodila. Mé břímě se stávalo těžší, až se mi utrpení mého srdce zdálo větší, než bych mohla snést.

Poté mne přiměli k tomu, abych se zúčastnila shromáždění v našem vlastním domově. Církev učinila můj případ zvláštním předmětem modlitby. Otec Pearson, který se protivil důkazu moci Boží v mé dřívější zkušenosti se nyní za mne vážně modlil a radil mi, abych svou vůli podřídila vůli Boží. Jako láskyplný otec se snažil mne povzbudit a potěšit a prosil mne, abych věřila, že nejsem opuštěná od Přítele hříšníků.

Cítila jsem se velice slabá a stísněná, abych zvlášť usilovala o něco pro sebe, ale mé srdce se spojilo s modlitbami mých přátel. Málo jsem nyní dbala odporu světa a cítila jsem se odhodlána přinést každou oběť, jen když opět získám přízeň Boží.

Zatímco se za mě modlili, aby mi dal Pán sílu a odvahu zvěstovat poselství, odešla tma, které mne zahalovala a obklíčilo mě náhlé světlo. Něco, co se podobalo ohnivé kouli mne zasáhlo právě do srdce. Má síla mi byla odňata a padla jsem na zem. Zdálo se mi, že jsem v přítomnosti andělů. Jedna z těchto bytostí znovu opakovala slova: "Zvěstuj jiným, co jsem ti zjevil."

Otec Pearson, který pro revmatismus nemohl klečet, byl očitým svědkem tohoto případu. Když jsem přišla k sobě, abych viděla a slyšela, povstal ze židle a řekl: "Viděl jsem něco, co jsem nečekal. Ohnivá koule sestoupila s nebe a zasáhla sestru Ellen Harmonovou právě do srdce. Viděl jsem to! Viděl jsem to! Nemohu na to zapomenout. Změnilo to celou mou bytost. Sestro Ellen, buď statečná v Pánu. Od tohoto večera již nechci pochybovat. Budeme ti od této chvíle pomáhat a nezmalomyslníme tě."