Byly to dny smutku. Dívala jsem se na své tři malé chlapce, kteří, jak jsem se bála, budou brzy bez otce a vtíraly se mi myšlenky: "Můj muž zemře následkem přepínání se v díle přítomné pravdy a kdo pozná, co vytrpěl? Kdo zná břemena, která nesl po celá léta, zvláštní starosti, které tížily jeho duši, ničily jeho zdraví? Nyní ho přivádějí předčasně do hrobu a jeho rodinu zanechávají v bídě a závislosti?" Často jsem si kladla otázku: "Nestará se Pán o tyto věci a nevšímá si jich?" Utěšovala mě myšlenka, že je jeden, který spravedlivě soudí, a že každá oběť, každé sebezapření a každá duševní trýzeň pro něho snášená je věrně zaznamenána v nebi a bude odměněna. Den Páně zjeví a jasně ukáže věci, které jsou dosud skryté.

Bylo mi ukázáno, že Pán chce mého muže zvolna uzdravit, že musíme mít silnou víru, protože budeme při každé snaze napadeni ďáblem, že musíme odvrátit oči od vnějšího zdání a musíme věřit. Třikrát denně jsme sami přicházeli k Bohu a přednášeli mu vážné modlitby o jeho uzdravení. Pán milostivě vyslyšel naše vážné volání a můj muž se začal uzdravovat. Nemohu lépe vyjádřit pocity, které mě tehdy ovládaly, než jak byly vypsány v dopise, který jsem psala sestře Howlandové:

"Jsem vděčná, že mám své děti u sebe a pod svou ochranou. Po týdny jsem pociťovala hlad a žízeň po spasení a skoro nepřetržitě jsme prožívali styk s Bohem. Proč zůstáváme vzdáleni od pramene, zatímco bychom k němu mohli jít a pít? Proč umíráme nedostatkem chleba, zatímco máme pokladnu plnou? Je naplněna a volně přístupná. Duše moje, občerstvuj se a požívej denně nebeskou radost! Nechci mlčet. Chvála Boží je v mém srdci i na rtech. Můžeme se radovat v plnosti lásky našeho Spasitele. Můžeme se osvěžit z jeho velké vznešenosti. Má duše to dosvědčuje. Má temnota byla tímto vzácným světlem zahnána a nemohu na to zapomenout. Pane, pomoz mi, abych si to uchovala v živé paměti! Povstaňte všechny síly mé duše! Povstaň a zvelebuj svého Spasitele za jeho předivnou lásku!

Ať naši nepřátelé vítězí, ať pronášejí trpká slova a ať jejich jazyk vymýšlí pomluvy, klam i lež. Nenecháme se zlomit. Víme, v koho jsme uvěřili. Neběželi jsme nadarmo ani jsme nadarmo nepracovali. přijde den zúčtování, kdy budou všichni souzeni podle skutků těla. Je pravda, svět je temný. Odpor se vzmáhá. Lehkomyslní a posměvači ať jsou směli ve své bezbožnosti. Ale tím vším ne nenecháme zlomit, ale opřeme se o rámě mocného, abychom obdrželi sílu."