Když se sestra Whiteová dívala na pokrok, jenž byl učiněn do konce roku 1887 a psala o dveřích, jež Bůh v Evropě otevřel a o příležitostech, které se nabízí v budoucnosti, řekla:

„Těm, kteří zvěstují v Evropě pravdu, bylo svěřeno velké dílo… Je zde Francie a Německo se svými velkými městy a mnoha obyvateli. Je zde Itálie, Španělsko a Portugalsko po tolika staletích temnoty… jsou nyní otevřeny Slovu Božímu … otevřeny, aby přijaly poslední varovné poselství dané světu. Je tu mnoho zemí s miliony lidí, jejichž duše jsou v Božích očích tak drahocenné jako vaše vlastní. Ony neví nic o zvláštních pravdách pro tuto dobu…

V těchto zemích už bylo vykonáno dobré dílo. Skoro v každé zemi je možno najít roztroušeně jako světlonoše ty, kteří přijali pravdu… Ale jak málo bylo vykonáno ve srovnání s velkým dílem, které před námi leží! Andělé Boží ovlivňují mysl lidí a připravují je k přijetí varovného poselství. Je třeba misionářů v oblastech, do nichž se sotva vkročilo. Neustále se otevírají nová pole. Pravda musí být přeložena do různých jazyků, aby se všechny národy mohly těšit z jejich čistých, životodárných vlivů.

Kolportéři mají v prodeji našich knih potěšující úspěch. Tak je světlo přineseno lidem, zatímco kolportér, který v mnoha případech přijetím pravdy ztratil místo, je schopen se uživit sám a prodejem pomáhat nakladatelství. Za reformace cestovali zemí mniši, kteří opustili své kláštery a neměli jiné prostředky k obživě, než prostředky z prodeje Lutherova díla, které bylo tímto způsobem rychle rozšířeno po celé Evropě. Dílo kolportáže bylo jedno z nejpůsobivějších prostředků k rozšiřování světla tenkrát a jako takové se prokáže i nyní.

Budou tu překážky k zadržení díla. S těmi jsme se museli setkávat všude, kde jsme založili misie. Nedostatek zkušeností, nedokonalost, chyby, znesvěcující vlivy musely být přemoženy. Jak to často zdržovalo pokrok díla v Americe! Neočekáváme v Evropě méně těžkostí. Někteří, jenž se zapojili v těchto cizích zemích do díla, budou jako v Americe zbaveni odvahy a přinesou zmalomyslňující zprávu po způsobu nehodných zvědů. Jako nespokojený tkadlec prohlíží tkanivo ze špatné strany. Nemohou sledovat plán Božského architekta, vše se jim zdá chaotické, místo aby čekali, až budou moci rozeznat Boží plán, rychle sdělují jiným svého ducha pochybnosti a temnoty.

Takovou zprávu však přinášet nemáme. Po dvouletém pobytu v Evropě nevidíme ve stavu tamějšího díla více důvodu k malomyslnosti, než při jeho vzniku v různých zemích Ameriky. Viděli jsme tam, jak Pán zkoušel materiál, jež chtěl použít. Někteří neobstojí v Božích zkouškách. Nechtěli být přitesáváni a vyrovnáváni. Každý nápor dláta, každý úder kladiva vzbudil jejich hněv a odpor. Byli odloženi, byl přibrán jiný materiál, aby byl stejně zkoušen. Toto vše bylo příčinou prodlení. Každý odlomený kus byl s bolestí oželen. Někteří si mysleli, že tyto ztráty uvedou v sutiny stavení, ale naopak, odstranění těchto zdrojů slabosti bylo jen posilou. Dílo spělo stále vpřed. Každým dnem bylo jasnější, že Boží ruka vedla vše a vysoký cíl proniká dílem od počátku do konce. Vidíme, jak se stejným způsobem dílo zakládá v Evropě.

Jednou z největších těžkostí je chudoba, s níž se tam všude setkáváme. To zdržuje pokrok pravdy, která obyčejně nachází první přívržence v nižších třídách. Měli jsme však podobnou zkušenost v naší vlastní zemi východně i západně od skalistých hor. Ti, kteří první přijali poselství, byli chudí. Když se však dali s vírou do práce, aby svými schopnostmi a prostředky vykonali, co mohou, přišla jim pomoc. Ve své prozřetelnosti přivedl k pravdě muže a ženy, kteří byli ochotného srdce, měli prostředky a přáli se předat světlo jiným. Tak tomu bude i nyní. Pán však po nás žádá, abychom s vírou vážně pracovali, dokud ona doba nepřijde.

Pro Evropu platí heslo: Jděte vpřed! Nejnižší pracovník pro záchranu duší je spolupracovník Boží a Kristův. Andělé mu pomáhají. Jdeme-li vpřed po otevírající se stezce Boží prozřetelnosti, bude nám Bůh dále otevírat cestu. Čím větší jsou těžkosti, jež je nutno přemáhat, tím větší bude získané vítězství. „ (RH 6. 12. 1887)